U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Seznámení s kulíšky
Kategorie: Volný čas | Autor: Jan Rys, FOTO AUTOR
Každý ornitolog touží aspoň jednou v životě se potkat s naší nejmenší sovou, velikou pouze jako špaček – kulíškem nejmenším. Ale protože kulíšek je tvor tajnůstkářský, poštěstí se to málokomu. Mě se to podařilo.
Sovička, žijící v rozsáhlejších jehličnatých nebo smíšených lesích, se přes den ukrývá v husté spleti větví nebo ve staré dutině stromu. Na lov drobných hlodavců se vydává až s večerním šíráním. Nepříliš silným, monotónním hlasem se prozrazuje především na jaře, ve svatebním čase, kdy si v noci pískáním vyznačuje svůj hnízdní okrsek. Sotva ale samička zasedne na pět bílých vajíček – nejčastěji do opuštěné strakapoudí dutiny – kulíšek utichá. Celý rok pak není slyšet, jen výjimečně občas na podzim. Svárlivá povaha samečka nestrpí ve svém revíru návštěvy jiných kulíšků, jakmile se někde ozvou, hned tam letí udělat pořádek. Zkušení ornitologové toho využívají, chodí večer po lesích a napodobují kulíščí hlas, aby zjistili nové lokality jeho osídlení. Mnohdy ale s nevalným úspěchem – opatrná sovička obvykle brzy pozná podvod, ani se neozve a zavčas zmizí v temnotě. Někdy pomůže člověku k setkání s kulíšky náhoda – jako se to stalo mně. Po ránu jsem bloudil mezi stromy v lesích na Kozích horách a hledal hnízdo sýkory parukářky, které jsem si předtím označil. Najednou mi padl zrak na hromádku šištiček obalených srstí, pár peříček a trus, ležící u paty smrku. Přemýšlím, komu může patřit, a automaticky zvedám pátravě zrak ke koruně stromu, když se ve výšce tří metrů zastaví: z dutiny kmenu na mě zírají dvě kulaté živé žluté oči jako světýlka. Kulíšek nejmenší! Léta se snažím nalézt jeho sebemenší stopu a stále nic. Teď se mi zcela nečekaně splňuje dávný sen. Kulíšek měl z dutiny vystrčenou jen hlavu, dlouze mrkal a vůbec se mě nebál. Pomalu jsem pozpátku ustoupil za nejbližší kmen borovice. Opatrně jsem pozoroval, co se bude dít. Ještě chvíli jsem kulíška zajímal, ale pak pomalu zmizel zpět v dutině. Do sklonku dne se kolem hnízda nic nedělo, až teprve s šeřením jsem zaslechl odněkud z korun stromů monotónní pískání. Trvalo dlouho, snad půl hodiny. Za houstnoucího soumraku se nečekaně objevil na nedalekém pahýlu suché větve sameček kulíška s ulovenou myškou. Pocukával nervózně ocáskem a udiveně si mě prohlížel. Ani když u. Sameček se střídavě díval na mě a na samičku. Pak rychlým letem zamířil ke své družce. Ještě pořádně nedosedl k otvoru a už mu kořist vytrhla ze zobáku. Vrhla na mě ještě jeden pohled a zmizela v hnízdě. Sameček stále neprojevoval z mé přítomnosti žádný strach, jen si přelétl na větev do vzdálenosti asi čtyř metrů. Pocukával ocáskem, odpočíval a upíral ke mně oči jako korálky. Tak podoben sošce mě v klidu hlídal, až se mi pomalu rozplynul v houstnoucí tmě.
FOTO 1 – Kulíšek s úlovkem
FOTO 2 – Samička kulíška si mě takhle prohlížela
