U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Slunce zakleté v tykvičkách
Kategorie: Zahrada | Autor: ing. Eva Skalská, foto MARTIN MAŠÍN, SAMUEL BURIAN, ČEŘ A ARCHIV
Tykev okrasná pocházející z Ameriky je vskutku roztodivná rostlina. Vykazuje značnou variabilitu ve vzrůstu a tvaru listů, o rozmanitosti plodů ani nemluvě. Roste rychle a někdy vytváří šlahouny dlouhé až 3 metry. Květy jsou oboupohlavní (samčí i samičí jsou odděleně na jedné rostlině), velké, nápadné, svítivě žluté.
Nejzajímavější jsou pochopitelně plody. Jejich tvar může být ploše kulovitý, vejcovitý, hruškovitý, lahvovitý, žaludovitý a dokonce hvězdicovitý. Slupka je neobyčejně tvrdá a její povrch hladký, slabě či silně pokrytý bradavičnatými nárůstky, žebernatý i zvrásněný. Plody mohou být čistě bílé, světle nebo tmavě žluté, oranžové, zelené, žíhané či proužkované. Je zkrátka z čeho vybírat. Také velikost tykviček je různá – od pěticentimetrových trpaslíků až po obry průměru 25 centimetrů. Vypadají lákavě, jen se do nich zakousnout! Jsou však nejedlé a kdo by tomu nevěřil, měl by v ústech dlouho horko. Působí neobyčejně exotickým dojmem a jsou tak přímo určeny pro dočasnou dekoraci našich příbytků – zejména chat a chalup. Jak se tyto tykvičky pěstují? Semena se vysévají právě koncem dubna do květináčů nebo sadbovačů. Do volné půdy mají sazeničky přijít koncem května; vybíráme je opatrně, aby na kořenech zůstaly balíčky půdy, a sázíme do sponu 50 x 100 cm. Semena však lze také vysít v polovině května přímo do volné půdy. Pro úspěšné vzcházení semen je důležitá teplota půdy – musí být minimálně 13 °C. Při nízké teplotě ztratí semeno brzy klíčivost. Rostlinky milují slunné polohy chráněné před větry. Je-li teplota vzduchu nižší než 10 °C, zastaví růst. Je třeba mít na paměti, že i sebeslabší mráz rostliny zničí. Okrasné tykve vyžadují propustnou půdu bohatou na organickou hmotu. Musí být dobře prohnojená, nikoli však přehnojená. Rostliny je třeba stále dostatečně zásobovat vodou. Vyplatí se jejich mělký kořenový systém chránit nastýlkou nebo černou fólií. Při špatném opylení, ale i nedostatečné výživě a také při nedostatku světla dochází k odumírání a zahnívání mladých plodů. Okrasné tykve se pěstují i u opor – například na drátěných plotech, dřevěných konstrukcích, pergolách, loubí apod. Na drátěném pletivu se samy přichytí svými úponkami a malé plody vykukující později mezi listy a květy je hezky ozdobí. Ještě lépe vyniknou tykvičky na pergole, po které se rostlina vodorovně pne. Roztomilá sluníčka z ní ke konci léta visí spořádaně kolmo dolů. Kdy je sklízíme? Když hmatem a zrakem zjistíme, že plody jsou úplně tvrdé a dobře vybarvené. Jejich skladovatelnost se prodlouží, jestliže při sklizni zcela odstraníme stopky. Hlavně na ně nesmíme zapomenout, neboť první mrazíky by způsobily jejich zkázu.
Sklizené tykvičky budou jistě několik měsíců výraznou dekorací našich interiérů, ať už jsou umístěny v košíku, misce, na stolku, poličce, parapetu či skříni. Ale pozor, nikdy je nedávejme do místnosti, kde mrzne. Teplota pod nulou jim stejně jako na záhoncích nesvědčí: vyvolá rychlé hnití – a katastrofa je hotova.
