U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Charakter hrázděné konstrukce
Kategorie: Stavba | Autor: Roman Abušinov, Foto RA A ARCHIV
Podstatou hrázděného zdiva je rámová kostra sestavená z dřevěných trámů, napěchovaná různými druhy výplní. Nejčastěji ji tvoří svislé sloupky. Jsou dole začepované do vodorovného trámu – prahu, posazeného na podezdívce nebo na přízemní stěně domu, a nahoře do dalšího horizontálního trámu zvaného vaznice či ližina, který slouží i jako podklad stropnicím. Tento pravoúhlý rám byl zajištěn proti borcení vodorovnými trámy zvanými paždíky, prahovými či ližinovými pásky a diagonálními vzpěrami. Hrázděná stěna tak byla rozčleněna do mnoha polí, která se vyplňovala různorodým materiálem. Základem výplně byla nejčastěji řada kolíků či tyček upevněných svisle do jednotlivých polí rámové kostry. Výplňové kolíky, na obou stranách zahrocené, se zatloukaly do předem připravených drážek či do jednotlivě vytesaných jamek – dlabů na vnitřní straně trámů. Takto vzniklá kolíková “armatura” se někdy ještě vodorovně proplétala pružným vrbovým proutím či předem namočenými slaměnými povřísly a poté rovnou pokrývala vrstvou mazlavé hliněné mazanice. Aby byla hliněná omítka pružná a nepraskala při vysychání, používala se k její přípravě jílovitá hlína za vlhka důkladně prohnětená a promísená se slaměnou řezankou, obilnými plevami a prasečími štětinami či jinými zvířecími chlupy. Obvykle se mazanina do výplní nanášela ve dvou vrstvách; spodní silnější vrstva byla hrubší, opatřená zdrsněnou strukturou, aby se na ní po zaschnutí mohla udržet jemnější vrstva lícová, sloužící obvykle již jako omítková. Další tradiční variantou výplní hrázděných polí, dnes více přicházející v úvahu, bylo jejich vyzdívání cihlami. Původně se používaly nepálené a později již pálené, spojované hliněnou a pak vápennou maltou. Proti vypadnutí cihel sloužily tříhranné laťky vtlučené do mezery mezi výplň a trám a přibité hřebíky. Někde se hrázděné stěny vyzdívaly také lomovým kamenem (například v Poohří opukou), jako materiálově úsporná výplň sloužily i druhořadé špalíky dřeva (krčky) spojované pilinovápennou maltou.
Stavíme si “hrázděnku”
Dřevo a hlína mají nízké hodnoty prostupu tepla, proto dřevohliněné stěny podobně jako ty celodřevěné roubené vytvářely zdravé a vyrovnané klima ve vnitřním prostoru staveb. Hrázděná stěna však nemůže splňovat náročné po- žadavky na tepelnou izolaci podle současných norem. Rozhodnete-li se však zachovat a obnovit tímto způsobem konstruovanou stěnu například v patře své chalupy, kde není třeba tolik topit (ložnice, komora), nebo se dokonce pustíte do stavby zcela nového hrázděného objektu, není to velký problém. Je však třeba dodržet několik konstrukčních zásad: Spojování dřevěných prvků by se mělo provádět výhradně tesařsky plátovými nebo čepovanými spoji, jištěnými pomocí kolíků ve vyvrtaných otvorech. Konstrukční systém hrázdění je podobný konstrukcím krovů, proto by neměl ani běžným tesařům činit potíže. Výjimečně lze pro malé nebo méně důležité objekty využít kovových spon pro spojování dřeva. Pro stavbu je třeba zajistit dobře vyschlé dřevo, v opačném případě budou problémy s fixací a těsností výplní mezi trámy. Dřevo potřebuje “dýchat”, je proto nutné, aby se hrázděná stěna nevyzdívala s použitím cementu, neobkládala neprodyšnými materiály (dlaždičkami), neomítala cementovou maltou ani nenatírala neprodyšnými barvami. Rozhodneme-li se pro vnitřní izolaci hrázděné stěny, musí izolační vrstva umožnit trámové konstrukci “dýchat” z obou stran. Při stavbě zcela nové “hrázděnky”, je také třeba ctít regionální příslušnost této specifické stavební konstrukce, typické zejména pro západní a severozápadní Čechy. Nepříliš dobře až nevhodně by se hrázdění vyjímalo například v jihočeské vesnici.
Falešné hrázdění
Pokud stavbičku tohoto typu nevlastníte, ale hrázdění se vám líbí a máte chalupu v kraji, kde se dodnes vyskytuje či dříve bylo běžné, můžete se pokusit o jeho napodobení. Falešné hrázděné prvky tvořené prkenným obkladem většinou působí nevěrohodně a kýčovitě. Můžeme však postavit konstrukci, která nebude zastírat novodobý původ, ale přitom bude vycházet z historických zdrojů. Konstrukce je v tom případě tvořena plnými profily trámů, které jsou spojeny do podoby samonosné dřevěné kostry, předsazené před vlastní hladce omítnutou fasádu.
Měníme prvek hrázdění
* Základním pravidlem při výměně poškozeného prvku hrázdění je zachovat stabilitu a pevnost konstrukce.
* Pomůžeme si různými vzpěrami, jak vertikálními tak horizontálními, které umístíme do kritických míst, a stavebními prkny přitlučenými ke konstrukci tak, aby ji ztužovaly a přitom umožňovaly potřebnou výměnu.
* Někde nebude ani třeba rozebírat výplň hrázdění a trám se snadno “vyloupne” ze svého lůžka, jinde budeme muset výplň úplně odstranit.
* Po ztužení a zavětrování konstrukce se nejdříve pokusíme vytáhnout spojovací kolíky ze spojů trámů. Vyjmutí prvků tak bude jednodušší.
* Citlivými údery palicí přes podložku v místech spojů na obou stranách střídavě působíme na uvolnění trámku. Díky šikmo seříznutým spojům to jde většinou zcela lehce; přesto neustále kontrolujeme tuhost konstrukce.
* Podle starého vyrobíme nový trámek ze suchého, zdravého a předem ošetřeného dřeva. Je třeba dodržet všechny rozměry a výřezy, včetně ručního opracování stěn i hran.
* Čím přesnější bude kopie prvku, tím lépe se nám bude vsazovat zpět.
* Postup při vsazení nového prvku do konstrukce bude obdobný jako jeho vyjmutí.
* Spoje opět zajistíme kolíky, vyrobenými z tvrdého dřeva a na závěr opravíme poškozené výplně.
FOTO 1 – Citlivě rekonstruovaný hrázděný statek na Chebsku
FOTO 2 – Průběh ukázkové opravy hrázděné stavby. Poškozené původní prvky (tmavé dřevo)
byly vyměněny za nové světlé dřevo
FOTO 3 – Výplně tvoří dřevěné latě, svisle upevněné do trámců, pokryté hliněnou mazaninou
FOTO 4 – Interiér hrázděné sednice
FOTO 5 – Velmi příjemný novodobý dům postavený na principu hrázděné konstrukce s cihelnými výplněmi (severovýchodní Německo)
