U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Dámský gambit
Kategorie: Návštěva | Autor: Marie Rubešová, FOTO JITKA ČEŘOVSKÁ
Paní Ivana prožila život jako na houpačce. Jednou nahoru, podruhé dolů. Ale ať už byla
v kterékoli jeho fázi, vždy toužila po domku na venkově a hlavně po zahrádce. V roce 1995 začal její sen dostávat konkrétní podobu.
Neobětovala sice, jako dáma při gambitu v šachové hře, méně významnou figuru, aby dosáhla výhodného postavení k útoku, ale všechny úspory. A na starou selskou usedlost se zahradou, která si spíše zasloužila označení džungle, zaútočila spolu s dcerou Kateřinou. Předchozí majitelé ono stavení ve středních Čechách využívali zcela účelově. Interiér upravili tak, aby se tam o víkendech vešla početná rodina, v zahradě pěstovali výhradně zeleninu, aby se nemusela kupovat. Na nějakou krásu nebyl čas a zřejmě ani chuť. To se však před osmi lety od základů změnilo.
Na pustém “ostrově”
Když posloucháte líčení současné majitelky, máte dojem, že se tenkrát při procházce svojí latifundií musely s dcerou cítit v kůži Robinsona a jeho věrného Pátka. Záplava keřů černého bezu a pámelníku, vysoké kopřivy a další plevel pokrývaly celých zhruba pět set čtverečních metrů “okrasné” zahrady (pro zeleninu je vyčleněno ještě o sto metrů více v horní části pozemku). “Z té zelené záplavy čněly jen tři vzrostlé smrky, jedna jedle a dva zimostrázy,” vzpomíná paní Ivana. “Ale i když znovuzrození zahrady stálo spoustu času a dřiny, rozhodně bychom ji za nějakou předem nalinkovanou upravenější plochu neměnily. Už první kroky, při kterých jsme se ji samozřejmě snažily zbavit plevele, byly dobrodružné. Najednou jsem pod přebujelým mechem a ostřicí objevila oblé kameny a mezi nimi skalník, netřesky a další zázraky… A o kus dál se ozval Katčin radostný výkřik: Mami, pojď se honem podívat, tady jsou nějaké schody! Tak jsme postupně objevovaly nové rostliny a trávy, které přežily léta nezájmu, a naše království se zvětšovalo.” Dlužno podotknout, že Ivana Landová už od počátku řešila všechny problémy růstu vhodných i likvidace nežádoucích rostlin výhradně ekologickým způsobem. Dříve i nyní. K odplevelování slouží jen a jen ruce a několik variant motyček, ke hnojení kompost, proti mšicím například nálev z kopřiv atd.
Stavitel v sukních
Zatímco maminka trávila víkendy s motykou v ruce, dcera si pořídila pevné rukavice a inspirována objevem pískovcových schodů, pokračovala v hrátkách s kamenem. Pískovec se v tom kraji vyskytuje hojně, o stavební materiál nebyla nouze, a tak pod dívčíma rukama vyrůstaly terasy a suché zídky, nové scenérie a romantická zákoutí. “Před čtyřmi lety se Kateřina dokonce pustila do stavby jezírka. Stejně jako vždy, i v tomto případě jsme hledaly inspiraci v Chataři & chalupáři, který je u nás po léta nejčtenějším časopisem. To vysvětluje odvahu nás dvou ženských pouštět se do podobných akcí, jako je stavba jezírka, zvonice nebo božích muk. A když si přece jen nevíme rady, pomůže nám známý ze sousední vesnice. Umí snad všechna řemesla.” Tenkrát, když se dala Kateřina do kopání jezírka (má obsah 1000 litrů), půjčil jí potřebné přístroje a poradil, jak na to. Ale ona pak sama svařovala IPU – izolaci pod beton, a po napuštění nádrže se celý týden bála, jak to dopadne. Když na víkend přijely, voda byla pryč a celé to muselo začít znovu. Druhý pokus se podařil, izolace drží dodnes. A návštěvníkovi se zdá, že jezírko, jehož okolí zdobí tulipány, orobinec, hosta, pomněnky a na hladině se spokojeně pohupují lekníny, je tady odjakživa.
Už nejen “statečné kytky”
Léta běží a zahrádka, na kterou nás Ivana s Kateřinou pozvaly, vyrostla do krásy. Hlavně zjara, když se rozvijí šeříky, tulipány a floxy, je tady kouzelně. Záhonky zdobí i květiny, které by dříve neměly šanci. “Teď už se mohu zahradě věnovat víc, protože jsem v důchodu. Když jsem jezdívala jen o víkendech, mohla jsem pěstovat jenom, jak já říkám, “statečné kytky”. Zahradní kopretiny, levanduli, bílé lilie, slezové růže, pupalku, černuchu, denivky, juku a pochopitelně skalničky. Dnes k nim přibyly i gladioly, růže a další náročnější květiny. Na horní zahradě pořád pěstuji zeleninu a léčivky: šalvěj, saturejku, sléz, proskurník, mátu, meduňku, rozmarýn, diviznu, bazalku, libeček, dobromysl, kostival, měsíček a pupalku,” mazlí se paní Ivana s názvy bylinek. Ale přiznává, že nejraději má růže – od skalkových až po ty vznosné, popínavé.
FOTO 1 – Ke zbytkům kamenné zdi bývalého chlívku přistavěla Kateřina suchou zídku,
přes kterou se rozrůstají skalničky a mechy různých odstínů zelené i šedé
FOTO 2 – Hráz jezírka, poskládanou z množství větších i menších kamenů, zdobí tulipány, orobinec, hosta, zimostráz a různé traviny
FOTO 3 – U Landů se nejen pracuje, ale občas i odpočívá
FOTO 4 – Nad další suchou zídkou vykukuje vpravo cíp “horní zahrady”, kde se trávník střídá se zeleninovými a bylinkovými záhony
FOTO 5 – Stříška z bobrovek zvoničku nejen zdobí, ale také chrání funkční keramický zvonec; vytvořila jej sestra paní Ivany, která je keramičkou
