U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Utichající kolbiště šumavských rytířů
Kategorie: Volný čas | Autor: Jan Rys, FOTO AUTOR
“Malý pták z rašelinišť” či “březaň”, tak pojmenovávali tetřívka obecného lesníci
na Šumavě. Na rozlehlých podhorských lesních mýtinách, zrádných slatinách a blatech Moravy ho zase zvali “bublák”.
Všude tam, kde rostou při okrajích lesů břízy a na zamokřených loukách vrbových mlazin se solitéry červené borovice, nachází tetřívek mezi vřesem, borůvčím a brusinčím dostatek živobytí. Na jaře hmyz, červy a plže, přes léto celou paletu bobulovitých plodů a v zimě pupeny bříz, vrb i ostatních měkkých dřevin. V našem pohraničním podhůří tedy nemůže trpět hlady. Přesto ale nad tetřívčím rodem začíná viset Damoklův meč. Pozvolný úbytek tohoto pohledného ptáka bojové krve se projevil na celém našem území už v 50. letech minulého století. Při celostátním odhadu stavů tetřívků na konci 80. let bylo napočítáno už jen zhruba 1100 až 2000 tokajících kohoutků. Další sčítání v roce 2000 potvrdilo smutný fakt o jeho stále se snižujících stavech – bylo napočítáno jen 710 kohoutků. Zoologové se tehdy utěšovali tím, že tyto počty byly zkreslené a podhodnocené. Přesto ale z opatrnosti zařadili tetřívka do Červeného seznamu ohrožených druhů. Výsledky sčítání v posledních letech ale nejsou lepší; vyplývá z nich nepřetržitý úbytek tetřívčí populace.Bude to nenahraditelná škoda, zmizí-li z naší jarní přírody bouřlivé jitřní bojůvky černomodrých kohoutků na prastarých tokaništích. Žádné slovo ani film nemohou vystihnout atmosféru těchto kolbišť a rytířská klání při milostných scénách za probouzejícího se dne. Pokyn k začátku nádherného divadla dává ještě za tmy první popěvek probuzeného skřivana polního. Brzy po něm přisviští odněkud shůry temnoty do arény tokaniště první eskadra tmavých ptáků a každý tetřívek hřmotně zasedne do svého vybojovaného rajonu. Krátkou dobu všude vládne ticho, než první nedočkavý rytíř dá ostatním vyzývavý povel hlasitým syčivým hrdelním pšouknutím ke sborovému zahájení bublavého toku. V ten moment se dosud tiché přítmí krajiny rozezvučí rytmicky a melodicky bublajícími zvuky. Celá plocha kolbiště je rozparcelována neviditelnými hranicemi jako šachovnice na malá území a každé si panovačně střeží i obhajuje tetřívčí šlechtic. Běda sousedovi, přešlápne-li jen několika krůčky do cizího teritoria. Za zlostného hrčení nastane urputný baletní zápas, při kterém se místo rapíru používá zobák, silné běháky a letky, až lítá i peří. Přehledná a výhodná místa ve středu tokaniště jsou obsazena nejstaršími ostřílenými rváči. Vede je zkušenost, že právě do těchto míst nejčastěji zaletují tetřívčí krásky k “ošlapování”, jak oplodňování říkají myslivci. Nenápadně zbarvené milostnice jsou si zase vědomy, že nejlepší obšťastnění nalézají u ohnivě bublajících seladonů. Uspokojená slípka se mezi kohoutky už nezdržuje a hlučně odstartuje do ústraní. V odlehlém místě mezi vyšší buřinou si začne připravovat hnízdo.Sotva nad východní obzor vyskočí sluníčko, ruch na tokaništi vždycky na čas utichá a kohoutci se mění ve strnulé sochy. Ten okamžik myslivci přiléhavě nazývají “tetřívčí modlení”. Trvá jen tak dlouho, dokud na tokaniště nepřiletí opozdilá slípka, chtivá ještě “ošlapání”. Tok se dostane znovu do varu, ale brzy slábne a drobí se do osamoceného zápolení nejstarší pánské společnosti. Mnohdy se prodlouží až do pozdních ranních hodin.
FOTO 1 – Tetřívčí baletní souboj
FOTO 2 – Slípka se neustále pohybuje skrytě
