Viděli jsme cestou XXXVIII.

První obrázek nám poslal čtenář z Podkrkonoší. Druhý je z vesničky mezi Volyní a Prachaticemi.

Chalupa s obkladem

Stavba je tvarově i barevně velmi příjemná. O tom, že je stará, svědčí fakt, že přesahy vazných trámů nad zápražím bylo nutné podepřít sloupky. Veranda vsazená do zápraží je patrně staršího data, druhý přístavek, umístěný za ní, vznikl zřejmě později a není zrovna typický. Ale vestavby jsou dobře komponovány a barevně sceleny s ostatní částí domu v pěkném zeleném matu.

Navzdory falešnému roubení působí chalupa velmi příjemně. Při výměně krytiny by majitelé měli zachovat typ i barevnost.

Laik si možná nevšimne, že původní stěny (snad roubené?) jsou překryty prkeným bedněním. Byly asi v takovém stavu, že nemohly zůstat odhalené. Ovšem když už se majitel rozhodl pro falešné roubení, bylo by vhodné bednění sesadit tak, aby nešly spáry proti sobě, a nároží mohl překrýt dvěma svislými prkny, která jako by kryla zhlaví trámů. Pokud byla při rekonstrukci vyměňována i okna, je dobře, že byla posunuta do líce stěny. Při úpravě však mělo být rámování kompletní, včetně spodního dílu. Okapní plech je nemůže nahradit.

Změnou jistě prošel i štít – ve dvou částech mírně se sklápějící a s obkladem šablonami. Toto tvarové řešení sem vnáší prvek romantiky – na dalších stavbách by však nemělo být opakováno. Opravu zřejmě vyžadoval i sokl pod domem a zápražím – zde s nověji působícím stavebním materiálem. Červená, použitá na okapech, působí svěže a vesele. Chalupě sluší i nepříliš „učesaná“ zeleň – klasická předzahrádka nebo ohraničené záhony by se k ní nehodily. Chalupu lze hodnotit dobře.

Nový dům, nebo rekonstrukce?

Na první pohled je zde dilema – jde o rekonstrukci, nebo novostavbu? Střecha, sokl, dřevěná boční přístavba, komíny – to vše je novodobé. Jde-li o rekonstrukci, došlo k posunu výrazového charakteru. Původně měl dům vstup boční, možná s malou verandou. Ale majitelé verandu zvětšili. Zásadní chybou je, že jsou průčelí domu i verandy v jedné rovině včetně společného bednění štítu, a to s úzkými prkny s vykrajovanou spodní hranou. Tím pádem je v jedné rovině i okřídlí střechy domu a přístavby.

Stavba se na venkov hodí, roubení je provedením a drobností profilů novodobé výrazem. Chybou jsou navazující štíty domu a přístavby.

Veranda je roubena z řezaných trámů o menší výšce profilu. Stejně jako v prvním případě tektonicky nevážou stěny, ale vždy jen jednu vrstvu. Lepší by bylo, kdyby spáry nebyly obílené, ale třeba jen přebité laťkami. V jednolité barevnosti by se nedostatky potlačily. Přesahy v nárožích se vyskytují především u kanadských nebo ruských srubů. U nás jen v dolní části a nahoře ve štítě bývaly trámy přesazeny za účelem zpevnění konstrukce. Navíc trámy roubení nebývají takhle strojově pravidelné.

Okna na boku verandy nejsou vsazena do sloupků – otvory jsou jen vyříznuty do stěny. Spodní okna štítové fasády mají šambrány opět bez spodního dílu – tj. bez logiky. Okna jsou dost zasazena ve stěně, což by svědčilo o vnějším zateplení chalupy. Že nejde o starý dům, by potvrzovala i novější kamenná divočina v soklu. U starší chalupy by bylo kamenné zdivo s jasně horizontálními spárami. Ať tak či tak, chalupě nelze upřít uměřenou barevnost a v podstatě uměřené proporce.

text: ING. ARCH. JAN HUBÁČEK a ING. ARCH. TOMÁŠ KOREČEK
foto: LUKÁŠ HARVÁNEK A MARIE RUBEŠOVÁ

Viděli jsme cestou XXXVIII.