U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Jak se žije ve skále
Kategorie: Návštěva | Autor: Iva Tvrzová
Myslíte si, že skalní obydlí, dosud sloužící svému účelu, je možné vidět už jen v odlehlých koutech afrického kontinentu, ale těžko ve středních Čechách? Omyl. I nedaleko Prahy existuje obývaná “skalákovna” – i když dnes už jen rekreačně.
Na tuhle návštěvu jsme se vypravili na doporučení našeho stálého spolupracovníka přes dobrou kuchyni, hudebníka Tony Linharta. Prý “…něco takového jste ještě neviděli, to budete koukat!” A taky jsme koukali. Rekreační obydlí – řečí inzerátů 3+1 II. kategorie (je tu i koupelna a “splachovací” WC) – téměř celé vytesané ve skále, to se opravdu jen tak nevidí. ,Skalní pán’ přitom není žádný podivínský samotář, ale sympatický a společenský inženýr z Prahy.”Pokud vím, dnes u nás existují už jen asi dvě nebo tři obývaná skalní obydlí, ale dříve jich jenom v našem okolí byla celá řada,” dal se do zajíma-vého vyprávění náš hostitel. Skalní ,byty’ vznikaly většinouv místech, kde se těžil pískovec pro stavby. Chudí lidé pak využili vzniklých rovných stěn a teras a do ,měkkého’ kamenesi vyhloubili obytné místnosti. “V těchto místech byl pravděpodobně lom na stavbu kostela, který jste míjeli cestou sem. Kostel se stavěl v letech 1804 až 1806, tady na stěně ,domu’ je vidět letopočet 1854, tehdy asi skalní obydlí vzniklo. A až do roku 1945 tu normálně bydlela rodina místního ševce Schulze se třemi dětmi.” V té době už mělo skalní obydlí několik místností s okny, dalo se tu i topit v kamnech – komín vytesaný v pískovci měří úctyhodných 12 metrů, takže tehdejší stavitel se musel pořádně zahřát už při jeho budování. Vedle bytu byly dva sklípky, na terasách kolem asi políčka. Pro pitnou vodu se ovšem muselo lesem k jeden a půl kilometru vzdálené studánce. Pro domácí zvířectvo tehdejší obyvatelé zachytávali dešťovou vodu do několika vytesaných nádrží, kterým se říkalo kálek. Asi tu nebyl jednoduchý život. Dnešní majitelé a všechny okouzlené návštěvy ovšem oceňují úžasnou romantiku místa i situování jen kousek od středu vesnice, a přesto ostatními neviděni. Celá parcela totiž leží na svahu, otočená do zalesněného údolí. Přichází se sem shora přes pozemek po klikatící se pěšince a řadě kamenných i dřevěných schodů. Ale to předbíháme…
Z nouzového bydlení rekreace
Jaké byly osudy skalního obydlí po roce 1945? “Někdy v roce 1955 si to tu koupil na rekreaci ředitel Okresní správy silnic. Nad původními skalními prostory vybudoval dřevěnou terasu se srubovou chatoua novým dřevěným schodištěm ji spojil se spodní kamennou terasou. Pak to patřilo ještě dalšímu vlastníkovi, já to mám asi dvacet let.” Jak to přijde, že si člověk pořídí k rekreaci něco tak neobvyklého, jako je vykutaná skála? “V té době jsem pracoval v nedalekém městě. Kamarád hajný mi zavolal, že je tu na prodej chata – okamžitě jsem si s majitelem plácnul. Moje žena ovšem plakala, když to uviděla. Je vám jistě jasné, že to nebylo od radosti.” Tehdy to tu vypadalo trochu jinak než teď, po dvaceti letech pilného zvelebování. Promě-ny doznaly skalní interiéry, k původním přibyly i další, byla sem zavedena elektřina i pitná voda, několikrát byla přebudována terasa i dřevěné schodiště, vzniklo další letní bydlení na horní části pozemku, několik původ-ních kamenných teras, léta pohř-bených pod hromadami hlínya vzrostlou zelení, opět spatřilo světlo světa. Majitelé roubenek nebo dřevěných chat se musí umět ohánět pilou, sekerou, kladívkem, čím se ohání majitel skalního obydlí? “Vedle běžného nářadí to bylo především malé pneumatické kladivo a majzlík s kladivem. Na opracovávání pískovce mám teď speciální nástroj – dřevěný špalík se šikmo zapuštěnými kovovými noži. Tím se kámen dobře obrušuje.” A tak k původní kuchyni, jídelnímu koutu (dříve tu býval prý kozí chlívek), hlavní obytné místnosti a úložným prostorům hlouběji ve skále přibyly další místnosti. “Z kuchyně vedl ven několik metrů dlouhý a necelý metr široký, poměrně nízký za-lomený tunýlek. Snad sloužil k ukládání potravin. Dva roky jsem jeho část rozšiřoval a vyhluboval a udělal tu koupelnu. Vedle obytného stavení byly dva malé sklípky či chlívky. Postupně jsem je rozšířil, prohloubil, zvýšil a propojil. Teď tu mám dílnu.” Ještě o kousek dál vznikla ve skalní stěně další vymoženost, záchod. Je splachovací – kýblem vody. V původní prasklině skalní terasy je uložena roura, která odvádí odpad do žumpy dole v rokli.
Náročnou akcí bylo zavedení vody do kuchyně a koupelny. Provrtat se s přivedenou vodou seshora skrz mnohametrovou skálu by bylo značně obtížné ne-li nemožné, je tedy vedena v trubkách částečně po povrchu. Na zimu se musí zavírat, a proto se sem v té době nejezdí.
Kámen chce svoje
Skalní prostory mají tu vlastnost, že se v nich udržuje stále stejná teplota – v létě v zimě 12 °C. Na léto to není mnoho, proto se, pokud to počasí dovolí, většina dění přes den odehrává venku na zelené terase před domem. V době fotografování tu byl velký stůl s lavicemi a židlemi kryt plátěným přístřeškem, ale majitel si už plánoval, že tu vybuduje dřevěnou stříšku. Hned vedle jsou i letní sprcha a kuchyně, aby paní domu nemusela při vaření stále nosit teplý svetr a vlněné ponožky.Starat se o skalní obydlí není jednoduché. Aby se v interiérech nedržela vlhkost, musí se stále větrat. Předchozí majitel stěny pokoje nahodil a vymaloval, takže nemohly pořádně dýchat. Proto musel nový majitel všechno oťukat a částečně obložit dřevem. Jeho dílem je i dřevěný bar a krb, který ovšem plánuje vyměnit za krbová kamna, aby se tu dalo lépe topit.Na stropě se občas vytvářejí barevné solné ,květy’. “Dříve údajně natírali skalní stěny roztokem vodního skla, ale mně se to neosvědčilo. Vy-zkoušel jsem různé techniky, radil jsem se se sochaři. Došel jsem k tomu, že nejlepší je po očištění natřít kámen bezbarvým Luxolem. To mě teď čeká,” svěřuje se hostitel. Skála potřebuje občas údržbu i z vnějšku. Tady pomohlo očištění tlakovou vodou. Dozvěděli jsme se také, jak naši předkové pískovec lámali: udělali do něj hluboký zářez, do něj dali vrbové proutky. Ty polévali vodou, až nabobtnaly a skálu tak roztrhly. Pak ji krumpáčem oddělili.Ložnice je umístěna ve srubu na dřevěné terase. Přece jen tu je na spaní příjemněji a prostor se dá dobře vytopit. Dřevěná terasa byla původně větší a podpíral ji jediný sloup. Když ho nahradily dva nové, majitel ten původní ,trochu vyřezal’, jak říká, a postavil do zahrady. Ještě výš, na horní části pozemku, je dřevěná chatka, sloužící jako ložnice pro přátele, kteří sem rádi jezdí, je tu i pokojíček pro vnuka. Nikoho by dnes nenapadlo, že kulatinou obložená chatka byla původně z jedné půlky včelínem a z druhé maringotkou, kterou majitel přikoupil a oba prostory propojil.
Netypická zahrada
A konečně se dostáváme k zahradě. Členitý pozemek, ležící v několika úrovních na svahu, se ovšem klasické zahradě se záhony květin a zeleniny moc nepodobá. Ještě tak horní část s chatou a krásnou vyhlídkou do zalesněného údolí a protějších kopců. Pak sestoupíte mezi keři a balvany pískovce po schodech vyte-saných do skály trochu níž – a teprve tady se vám částěčně otevře pohled na spodní část pozemku – terasu se skalním obydlím a s dřevěným srubem. Jako byste se najednou ocitli v jiném světě. Velká travnatá terasa se rozkládá i vpravo od schodů. Ovšem před dvaceti lety tu byl jen zarostlý, těžko využitelný svah. Pod ním se ovšem ukrývalo několik ve skále vytesaných teras. Po odstranění hlíny (navážka z ní rozšířila spodní terasu, kde dnes stojí bazén) tu vznikly zajímavé prostory – slouží pro skladování dřeva, místo pro ohniště, nebo jako výtvarná dílna. Majiteli této rekreační nemovitosti totiž práce s pískovcem ani po letech nezevšedněla, a tak se občas vedle praktického budování věnuje i výtvarné činnosti. Spolu se švagrem vytvořili v interiérech dvě plastiky: pískovcový sloup mezi kuchyní a jídelnou dostal podobu karetního krále, stěnu pokoje zas zdobí plastika s názvem Piková dáma. Jako poslední teď vzniká na jedné z venkovních teras rozměrná plastika známého symbolu od da Vinciho. Na rozlehlé terase stojí od loňského léta bazén. “Vnuk je nadšený plavec, tak jsem mu chtěl pobyt zpříjemnit.” Pro čističku vody bylo také nutno udělat komůrku ve skále.
Budoucnost spojená s pískovcem
A jaké plány do budoucna se našemu hostiteli honí hlavou? Kromě zmíněné údržby stěn v interiéru a změny ve vytápění to je opět kutání ve skále – tentokrát by to měl být krátký spojovací tunel se schody mezi spodní terasou s bazénem a výše umístěnou terasou se dřevem. Samozřejmě i běžná údržba tak rozlehlého pozemku dá nějakou práci. “Dlouhé chvíle se tu nebojím,” říká s úsměvem majitel. “Skály, která se dá opracovávat, tu mám naštěstí velikou zásobu ještě na mnoho let!”
FOTO 1 – Pod dřevěnou terasou se srubem (ložnice) a ještě víc vpravo je původní skalní obydlí: dvě okna do pokoje, vpravo vstupní dveře, kuchyňské okno je už mimo obrázek
FOTO 2 – Majitel nevšední rekreační nemovitosti: “Tady rád trávím všechny víkendy.”
FOTO 3 – Stačí sejít pěšinkou přes horní zahradu a po schodech na travnatou terasu a rázem se ocitáme tak trochu v jiném světě. Skalní obydlí tu máme jako na dlani (úplně vpravo je venkovní sprcha a letní ,kuchyně’)
FOTO 4 – Výhled z pokoje na zelenou terasu před domem (částečně ji tvoří skála, částečně taky asi navážka). Tady, uprostřed zeleně, se odehrává většina činností i přátelských posezení
FOTO 5 – Pokoj brzy změní svou tvář – asi zmizí dřevěné obložení a krb nahradí výhřevnější krbová kamna
FOTO 6 – Skalní kuchyně je vybavena vším, co kuchařka při vaření potřebuje. Vlevo je vstup do koupelny
FOTO 7 – Čekali byste za dřevěnými dveřmi ve skále takovýhle komfort?
FOTO 8 – Koupelna disponuje samozřejmě teplou vodou. Za vaničkou pokračuje doprava úzký tunel, ústící ven. Koupající se tak může při očistě kochat lesní zelení
FOTO 9 – Přímo proti vstupu zaujme výtvarně pojatý pískovcový sloup(dílo majitelova švagra) mezi kuchyní a jídelním koutem
FOTO 10 – Nádrže vytesané ve skále, tzv. kálky, dříve zachycovaly dešťovou vodu pro napájení dobytka. Dnes je v nich ,vytěžený’ písek
FOTO 11 – Všechny tyhle terasy byly v době, kdy nemovitost dnešní majitel kupoval, zasypané hlínou a zarostlé zelení. Na jedné stěně vidíte nově vznikající výtvarné dílo
FOTO 12 – Spodní zatravněná terasa byla rozšířena násypem ze zeminy, získané odkrytím kamenných teras. Je tu teď dost místa i na bazén
FOTO 13 – Se speciálním nástrojem na obrušování pískovce občas pracuje i vnuk
