U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Pravidla řezu
Kategorie: Editorial | Autor: Marie Rubešová
Řez stromů je doménou mužů. Staré obrázky a kresby, na nichž se ve větvích rozhání nožem sadař a nikoli sadařka, potvrzují, že tomu tam bývalo odpradávna. Také v naší rodině o jejich vývoj pečoval otec. Ještě mrzlo až praštělo a on už ohlašoval, že jak sejde sníh, dá se do toho. Připomínal vždy, že u stromů stejně jako u lidí platí: co v mládí pokazíš, ve stáří nenapravíš… Když prošla lhůta předjarního řezu, rozhodl, že jej posune na květen, aby byla lepší úroda. Pokud si nepozval kamaráda, anebo kamarád neměl čas, zbylo to zase do zimy. A tak pořád dokola. Zdědili jsme zahradu plnou stromů; většinou jsou neuvěřitelně křivé, podivně zalomené v místech, kde bylo třeba řezat přerostlou, příliš silnou větev. Stále však plodí, a tak náš bizarní sad žije dál. A připomíná nám, že tatínek měl pravdu: co v mládí pokazíš, ve stáří nenapravíš. Díky informacím v naší rubrice Zahrada jsem si uvědomila i to, že logiku mělo také jeho tvrzení o letním řezu, po němž dá strom více ovoce než po zimním (zimnímu se říká posilovací, protože posílí růst dřeva a jeho větvení, ale vývoj plodů oddálí).Řez má zkrátka – stejně jako další sadařské práce – svoje pravidla. Stojí za to znát alespoň základy, jakési chatařsko-chalupářské minimum, protože stromy si zaslouží být krásné. Myslím, že bychom o ně měli pečovat rukou společnou a nerozdílnou. A když už pánům přenecháme práci s nožem, měly bychom přispěchat s balzámem (popřípadě náplastí) na ošetření ran. Mezi naše starosti by rovněž mohlo patřit hlídání termínů ochranných zásahů proti chorobám a škůdcům, protože – co z toho, je-li stromek rovný, když rodí ovoce červivé. Nezapomeňte si proto koupit březnové číslo, v jeho příloze totiž najdete rady, jak na choroby a škůdce ovoce i zeleniny. A spoustu dalších zajímavostí.
