U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Vyloučení menšinového spoluvlastníka z užívání společné věci
Kategorie: Právo | Autor: Mgr. Milan Valenta
Spoluvlastnická práva III.
Předmětná kauza se začala odvíjet v okamžiku, kdy jeden ze čtyř spoluvlastníků několika nemovitostí, kterému náležel menšinový spoluvlastnický podíl ve výši 1/6, počal tyto nemovitosti užívat, ostatním spoluvlastníkům bránil v jejich užívání a nerespektoval rozhodnutí většiny ohledně dalšího hospodaření s nimi. Zbývající spoluvlastníci podali proti menšinovému spoluvlastníku žalobu, jíž se domáhali, aby dotčené nemovitosti vyklidil.Okresní soud žalobě vyhověl, a to s poukazem na znění § 139 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., (občanský zákoník) ve znění pozdějších předpisů, podle kterého “o hospodaření se společnou věcí rozhodují spoluvlastníci většinou počítanou podle velikosti podílu”, přičemž hospodařením se společnou věcí se rozumí také způsob, jakým bude tato věc užívána. Po odvolání žalovaného se věcí zabýval odvolací soud, který žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že většinové rozhodnutí spoluvlastníků ohledně dalšího užívání dotčených nemovitostí je absolutně neplatným právním úkonem; upírá totiž žalovanému většinu složek vlastnického oprávnění zaručených § 123 občanského zákoníku, konkrétně pak právo předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním. Dohoda spoluvlastníků obchází zákon, ve svých důsledcích se de facto rovná zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání, a to tím, že žalovaného ze spoluvlastnictví vylučuje a dokonce mu neposkytuje žádnou náhradu.Na základě dovolání jednoho z žalobců pak případ řešil Nejvyšší soud, který mu dal za pravdu, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu rozhodnutí. Nejvyšší soud v odůvodnění svého rozhodnutí vycházel z názoru, že většinovým vlastníkům podle platného rozhodnutí učiněného ve smyslu § 139 odst. 2 občanského zákoníku náleží právo domáhat se vyklizení menšinového spoluvlastníka, přičemž není nutno, aby součástí rozhodnutí či závazné dohody spoluvlastníků o vyloučení spoluvlastníka z užívání věci bylo současně rozhodnutí či dohoda o náhradě za toto vyloučení. Právo vyloučeného spoluvlastníka na náhradu za to, že nemůže užívat věc v rozsahu odpovídajícím velikosti jeho podílu, je dáno přímo zákonem a vyplývá z práva spoluvlastníka podílet se na užívání společné věci v míře odpovídající jeho spoluvlastnickému podílu.Cílem tohoto příspěvku je upozornit čtenáře na jednu z možností, jak lze poměrně účinně zabránit menšinovému spoluvlastníkovi v nerespektování rozhodnutí většiny ohledně nakládání s předmětem spoluvlastnictví.
