U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Když Krakonoš rozpáře duchnu
Kategorie: Návštěva | Autor: Marie Rubešová, FOTO MARTIN MAŠÍN
Bezpochyby záleží na tom, s jakou silou trhne. Loni se mu podařilo udělat do sněhové peřiny pěknou díru. “Z první ruky” zažívají bílou nadílku právě v pěkné červenobílé chalupě, kam vás zveme na návštěvu.
Byla postavená z poctivých smrkových trámů před 120 lety jako “vejminek” k veliké chalupě naproti. Když v šedesátých letech minulého století výměnkáři zemřeli, zůstala chalupa osm let prázdná. A umíte si představit, co to s ní kousek pod vrcholky Krkonoš udělá!
Proč chalupa nespadla
“Kdybychom ji nekoupili a nedali se do rekonstrukce, do pěti roků by spadla,” konstatuje současný majitel. Měl ji dobře očíhnutou, jezdíval totiž se svou dívkou a posléze ženou patnáct roků právě do těchto míst lyžovat. Od pětašedesátého měli dokonce v sousedství trvalý podnájem. To už si s nimi užívali horského povětří také děti, Jindra a Marcelka. Jenže jak rostly, začala být pronajatá světnička čím dál “menší”. “Začal jsem proto majitele přemlouvat, aby nám chátrající vejminek prodal. Dlouho nechtěl, ale v jedenasedmdesátém vdával dceru, tehdy jsme se dohodli. V Krkonoších totiž na chalupě zůstává syn a holky musí táta vyplatit. Přihodil jsem něco k obvyklé ceně, která se tehdy pohybovala kolem 30 tisíc, a tak nám polorozpadlé stavení prodal. Jen co slezl sníh a země trochu vyschla, dali jsme se do práce.”Předchozí informace skutečně sedí, ač je to možná vhledem k profesi začínajícího chalupáře nečekané. Je totiž doktor gynekolog a jeho paní doktorkou filozofie. První léto usedal majitel do rodinné simky se stavitelem ing. Karlem Kolářem a třemi pomocníky. A v přívěsu se vezl materiál. Práce začaly samozřejmě od podlahy. Staré fošny ležely přímo na zemi, takže byly odspodu nahnilé. Museli je vybourat, udělat asfaltovou vanu, na ni beton, trámové polštáře, a přes ně prkna. Podlahu dole ve vstupní síni, jíž se v Krkonoších dodnes jinak neřekne než “forhaus”, bylo třeba vyrovnat několika kubíky betonu. Dnes ji kryje režná keramická dlažba. Krov nad vstupem bylo třeba úplně předělat; ten původní byl podepřen klacky, aby příchozím nespadl na hlavu.”Jak stavba postupovala, vyučil jsem se všem pomocným pracím – od asfaltéra, betonáře přes pomocného přidavače až k izolatérovi a truhláři. Bylo vlastně štěstí, že jsem tehdy nesměl vzhledem k politické nekonformnosti operovat,” vzpomíná pan doktor. “Rukama, s jakýma jsem jezdil z hor, by to rozhodně nešlo. Bolely mě tak, že jsem si v noci dělal horké koupele. Když jsem totiž chtěl, aby se otáčeli řemeslníci, musel jsem makat s nima. Už od nedělního poledne se těšili, že si v práci odpočinou.”
V červeném kožichu
Jak bývalo v kraji zvykem, postavil původní majitel chalupu roubenou a celou ji oblékl do prken, tedy do “kožichu”, který stavbu ještě víc izoloval před chladem. “Stará prkna už se za těch pětaosmdesát let sypala, dělali jsme tedy celou tu izolaci znovu. Samozřejmě v původní barevnosti. Na straně přilehlé ke kopci, kde roubení leželo přímo na zemi, jsme pro jistotu vždy jeden trám vytloukli a soklík vyzdili normální cihlou. Bylo až s podivem, že dřevo nebylo ani příliš zničené. Snad nám ještě sto let vydrží. Stejně tak jsem obdivoval mazaninu mezi trámy, která drží dodnes.”Na střechu, která bývala šindelová, nechal chalupář navařit Ipu. Pravidelně ji impregnují stříbřitým nátěrem, který je barevně nejbližší původní krytině. Voda byla do stavení přivedena ze studánky, vyvěrající jen pár metrů nad ním ve stráni, a v prostoru bývalých chlévů vznikla koupelna a dva záchody. Dřevěný strop nad touto částí chalupy, na němž se uskladňovalo seno pro dobytek, nahradily traverzy a keramický překlad z hurdisek. To vše se odehrálo jako smršť za šest měsíců. Vánoce už trávila rodina pěkně v teple na horách.
Nejdražší Vánoce
Teplíčko si ovšem naši chalupáři vyřešili moderně. Žádné běhání do zimy pro dříví. Stačilo zapálit hořák a naftové etážové topení se postaralo o zbytek. Bylo to tehdy levné, pohodlné, navíc ekologické, protože tenkrát se v Krkonoších ještě hodně topilo nepříjemně čoudícím hnědým uhlím. “Za peníze, které jsme do rekonstrukce vrazili, by byl okál. Ale to by samozřejmě v Krkonošském národním parku nešlo. Tam se dalo buď rekonstruovat, nebo stavět ‘na čísle’, neboli koupit pozemek se spadlou chalupou a postavit novou, což se tam taky několika lidem povedlo. Ale my jsme byli navýsost spokojeni. Sněhu bylo plno, děti se nemohly nasytit lyžování – a my se ženou vůně dřeva, kterou bylo prostoupeno celé stavení. V té době už bychom neměnili, přestože jsme věděli, že nás čeká ještě kupa práce. Chalupě, na kterou zpočátku silně žehrala, přišla na chuť i moje tchyně. Úplně se do ní zamilovala.”
Po schodech z modřínu
Po třech letech relativního klidu nasbírali odvahu k další velké akci. Po přestavbě volalo podkroví, kde byl původně uzounký hostinský pokojík a nad chlévy jen prkna. Právě tudy se lezlo po žebříku vzhůru. Vymyslet, kudy povede schodiště, bylo snad nejnáročnější. Nakonec vzala za své celá stěna, oddělující chlévy a bývalou černou kuchyň od síně.O materiálu nebylo třeba dlouze diskutovat, všichni hlasovali pro modřín. Ve shodě s přítelem stavitelem se rozhodli pro dvě zrcadlově uspořádané obytné ložnice vždy s dvěma okénky v protilehlých štítech. Velmi účelně se podařilo uspořádat prostor nad schodištěm. V obložení jsou po obou stranách zabudované skříně s regály přesně na míru, v nichž je možné úhledně uskladnit nejen oblečení, obuv a další potřeby pro čtyřčlennou rodinu, ale pro rodiny tři. Syn Jindřich, úspěšný chirurg – senolog, jezdí dnes do Krkonoš se ženou a dvěma dětmi. A Marcela, která je pro změnu doktorkou přírodních věd, s manželem, dětmi a tchyní.
V rodinné sauně
Pravidelné saunování člověka otužuje a zvyšuje jeho imunitu: to není žádný propagační slogan. Netrvalo proto dlouho a pan stavitel Kolář řešil další úkol: jak postavit vedle chalupy malou saunu. “Nebyla to v 900 metrech nad mořem žádná legrace. Jsou tady totiž značně extrémní teploty. Ale ani tenhle problém pana stavitele nezaskočil. Postavil domeček, jehož stěny jsou v prostoru potírny jen 15 centimetrů široké, ale mají izolační účinnost jako 1,5 metru tlustá cihlová zeď. Je to vlastně skládanka několika tenkých izolačních vrstev, včetně vzduchové. Když je tam večer 110 stupňů a venku minus 10, tak je v potírně ještě dopoledne skoro šedesátka. Kamínka jsou normální saunová; mají uprostřed rouru, která je napojena do komínku.”Od podzimku čtyřiaosmdesátého roku se tedy rodina usadí každou sobotu ve vlastní sauně. K ochlazování se samo nabízelo jezírko, které vytvořili už původní majitelé v místě, kde ze stráně vyvěrá voda. Nový bazének, jištěný proti roztrhnutí mrazem železnými pásy, je vybaven dvoukomorovou odkalovací nádržkou, protože potůček, který ho zásobuje vodou, přináší za deště nebo tání písek a kamínky. Čas od času se nádržka lopatou vybere. Život pod vrcholky Krkonoš však zpříjemňují i další vymoženosti. Naftové topení časem vystřídal plyn a nedávno, po zavedení kanalizace, obyvatelé roubenky vyměnili septik s trativodem za modernější řešení.Chalupa, kterou jste s námi v předvánočním čase navštívili, se dnes obléká znovu do bílého; Krakonoš tady s “pápěřím” nešetří, ví, že je jejími obyvateli ctěn – což dokazuje i vousatá postavička ve vstupní síni. A to je konec naší doktorské pohádky.
FOTO 1 – Roubené stěny a prkna stropu ve velké sednici jsou v původním kávovém tónu. Nová okna, rámovaná veselou červení záclonek, s nimi velmi dobře ladí
FOTO 2 – Otevřený krb v sednici špatně táhl, a tak se do něj nastěhovala krbová kamna; chalupáři si je nemohou vynachválit
FOTO 3 – Zemní plyn musí mít sání a výfuk; udržovat volný prostor kolem komínku pod vikýřem, aby se neucpal, nebývá snadné
FOTO 4 – Vzhůru do podkroví; do čtvrtého schodu shora je vklíněn konec vybourané nosné zdi bývalé
černé kuchyně
FOTO 5 – Ochoz kolem schodiště je v patře po obou stranách lemován zabudovanými skříněmi
FOTO 6 – V zimě nastanou i chvíle, kdy vrstva sněhu zvítězí nad chutí saunovat se
FOTO 7 – Při naší druhé návštěvě byl již bazének schopen přijímat rozžhavené chalupáře
FOTO 8 – Srdce sauny – kamínka s valouny v báječně izolované potírně
