Jak dát dřevu patinu stáří

Dřevo můžeme pomocí různých technik upravit tak, aby získalo zdánlivě zašlou a věkovitou patinu. Lépe pak souzní s interiérem starého domu a dotváří nostalgickou atmosféru.

Strukturalizace povrchu dřeva je jednou z možností, jak dosáhnout u nového nábytku „starého“ vzhledu

Jednou z nejefektnějších úprav povrchu dřeva je zdůraznění jeho povrchové struktury. Lze toho docílit technikou drásání neboli strukturování (strukturalizace) dřeva. To pak získá patinu stáří a vzhled dřeva, které bylo vystaveno dlouhodobému používání nebo dokonce působení povětrnostních podmínek. Finální úprava strukturovaného povrchu však zároveň zamezí jeho dalšímu opotřebovávání, takže lze upravené dřevo použít k výrobě nábytku, stolových desek, dekorativních předmětů do interiéru nebo podlahových prken. Případně tímto způsobem jednotlivé kusy nábytku nebo zařizovacích předmětů rovnou upravit.

Drásání, škrábání, kartáčování

Zatímco nábytkářské či podlahářské firmy používají k strukturalizaci povrchu dřeva speciální kartáčovací stroje, doma v dílně si vystačíte s ocelovým kartáčem. Nebo -ještě lépe – s kartáčem na vrtačce. Vždy je cílem vyškrábat či vybrousit měkčí část kresby dřeva, čímž docílíme určité plasticity povrchu, který je pak velmi zajímavý na dotek a vypadá tak trochu jako opršené prkno ze štítu staré stodoly. Jde vlastně o zvýraznění přirozených a viditelných rozdílů v hustotě dřeva. Ale pozor – při této úpravě jde o strukturu, s iluzí staroby a opotřebovanosti to zase není třeba přehánět. Upravené dřevo můžete mořit, lakovat, natírat barvou, případně použít další techniky povrchové úpravy, které výraznou strukturu buď ještě umocní, nebo zjemní.

Práci urychlí použití drátěného kotouče na vrtačce. Musí se ale pracovat s citem

Postup „drásání“ je v principu jednoduchý, ale poměrně pracný. Menší plochy (čela zásuvek, rámy na obrázky) je lepší upravovat ručním ocelovým kartáčem. Docílíte lepší kontroly nad výsledkem, hloubku proniknutí ostnů kartáče do dřeva řídíte jen větším či menším tlakem na kartáč. Využít můžete i rotující ocelový nebo nylonový kartáč na vrtačce. Je to stejná metoda jako ruční drásání, jen je díky otáčkám vrtačky mnohem invazivnější a při přílišné zbrklosti může povrch dřeva příliš narušit. Řešením je trénink – pokud s drásáním pomocí vrtačky začínáte, vyzkoušejte si je nanečisto. Naučíte se pak správně zvolit intenzitu otáček a potřebný přítlak na vrtačku tak, aby bylo kartáčování účinné, ale zároveň nepoškodilo dřevo příliš.

Na větší plochy je pak možné k strukturování dřeva použít i kartáčové nebo satinovací brusky, k nimž si můžete pořídit i nylonové nebo ocelové kotouče přímo k tomuto účelu. Jde však o drahé nářadí i příslušenství, takže se vyplatí jen tehdy, pokud ho skutečně využijete.

Horko a plameny

Ještě syrovější a rustikálnější vzhled může dřevu dodat kombinace strukturování a opalování povrchu. Takto můžete dosáhnout atraktivních výsledků například se starými dveřmi. Použitím horkovzdušné pistole, propanbutanové opalovačky nebo letlampy docílíte rychlejšího zuhelnatění měkčích vrstev dřeva. Zároveň se zvýrazní struktura, která bude po opálení také o něco odolnější.

Drásání naruší strukturu dřeva tak, že z ní vystoupí tvrdší vrstvy

Ručním kartáčem nebo kartáčem na vrtačce pak dřevo opět narušíte a výsledný povrch upravíte voskem, lakem či olejem. Nepravidelně žíhaný povrch dřeva mu dá charakteristický vzhled, opálení pak větší trvanlivost, takže se tato technika hodí i pro úpravy dřeva určeného pro použití v exteriéru.

Pozor je třeba dát při použití jakéhokoli typu opalovací pistole především na příliš velkou intenzitu žáru, který může nechtěně proniknout moc hluboko do struktury dřeva.

Udělejte v laku trhliny

Jinou velmi efektní metodou zestárnutí dřeva je krakelování (případně krakování). Tato technika nevyžaduje zásah přímo do struktury dřeva, dělá se pomocí kombinace speciálního laku a akrylových barev. Nevyužijete ji tedy v případě, že trváte na zachování přírodního odstínu dřeva. Lze jí ale docílit široké škály barevných odstínů, přičemž zvláště nábytek může působit dojmem kousku se vskutku letitou historií. Zdánlivě popraskaný a prýskající lak však na krakovaném nábytku drží zcela dokonale.

hotový nábytek z drásaného dřeva nabízí řada výrobců (starajizba.cz)

Název technologie je odvozen od výrazu krakeláž (craquelé), což je termín, označující viditelné sítě trhlinek v povrchových vrstvách obrazů, keramiky či skla. Především u obrazů je krakeláž průvodním jevem stárnutí a dlouhodobého působení vlhkosti vzduchu na podklad a barvy, u keramiky či skla se často vytváří uměle.

Krakelování se používá i jako výtvarná technika pro dotváření obrazů a speciální krakelovací laky proto častěji seženete v obchodech s výtvarnými potřebami. Hodí se však i na úpravy povrchu menších kusů nábytku, tedy například na nejrůznější komody, stolky či rámy zrcadel.

Pro experimentování s touto technikou budete kromě zmíněného krakelovacího laku potřebovat základní barvu. Můžete však nechat vyniknout původní barvu upravovaného předmětu a v takovém případě si vystačíte jen s krakelovacím lakem. Povrch tedy buď natřete požadovanou barvou, nebo pouze vyčistíte původní nátěr. Na zaschlou barvu se nanáší krakelovací lak. Čím silnější vrstvu štětcem nanesete, tím bude síť trhlin hustší.

Po dokonalém zaschnutí krakelovacího laku se natře finální vrstva akrylové barvy. Ta se nanáší pouze jedním tahem, jinak by se mohly trhlinky „zatáhnout“. Větších trhlinek lze dosáhnout tak, že se krakelovací lak nanáší tahem pouze v jednom směru a barva tahem v opačném směru.

text: Richard Guryča
foto: Shutterstock , archiv firem

Jak dát dřevu patinu stáří

Jak dát dřevu patinu stáří