U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.

Uplést košík je umění

Kategorie: Volný čas | Autor: Zdeněk Hrabica

Výrobky pletené z proutí patří k nejstarším předmětům člověka. U nás se z dostupného proutí pletlo téměř všechno, dokonce i výztuže do hliněných stěn chalup, bočnice povozů a bryček, pletl se nábytek i hračky. Lidé na vesnici si pletli malé košíky i velké koše na dřevo nebo seno.

Košíkářské umění bylo dříve velmi rozšířené. Košíkáři-neřemeslníci zhotovovali a dodnes v malé míře zhotovují užitkové koše pro sebe a své okolí. Jde většinou o koše z neloupaného proutí, zvané hospodářské – například koše na brambory, ovoce nebo větší “přidávačky”. U nich záleží hlavně na pevnosti a trvanlivosti. Košíkáři-řemeslníci vyráběli z loupaného proutí košatiny selských a panských vozů a bryček, kočárky a dětské hračky, pěkně vypracované košíčky na nákup, na šití, košíky jako módní oděvní doplněk, ale také nábytek, věšákové stěny, kufry, kolíbky, košíky pro kočky a psy.

Výlet do historie

V 19. století se rozvinula hromadná košíkářská výroba, zejména na Zbraslavsku, v Čelákovicích nad Labem a v Morkovicích u Kroměříže. Tam dokonce v letech 1925 – 1936 vycházel odborný časopis Moravské košíkářské rozhledy. Již v roce 1880 byla založena nejstarší česká košíkářská škola ve Zbraslavi u Prahy, působila i v pražském slepeckém ústavu. Košíkářské školy byly i v Mělníku, Morkovicích, Blatné, v Písku, Žamberku a v Hoře Svatého Šebestiána. Nyní je možné vyučit se košíkářem už jenom ve Středním odborném učilišti uměleckořemeslné výroby v Praze a ve Středním odborném učilišti zemědělském v Kroměříži. Po roce 1989 začala bohužel košíkářská výroba mizet. S rozpadem ÚLUV (Ústředí lidové umělecké výroby) a jeho prodejen zanikly i košíkářské dílny, jejichž práce byla vysoce kvalitní. Nyní pokračují pouze restituovaný košíkářský podnik v Morkovicích a družstevní provozovna v Mělníku. Své vykonal i dovoz levnějšího (a méně kvalitního) košíkářského zboží, zejména z asijských států.

Na návštěvě ve Zlaté

Naštěstí umíráček českému košíkářství úplný konec neodzvonil. Aspoň ne domáckému. Vypravil jsem se za jedním ze znalců, Jaroslavem Novotným ze Zlaté u Říčan. Patří do kategorie košíkářů-neřemeslníků. Zajímalo mne, jak se lze tomuto umění naučit. Jak plést košíky aspoň pro vlastní radost a pro radost nejbližších? “Nejdůležitější je kvalitní materiál. Nejlépe mít doma potůček, kolem něhož si vysadíte vrby. Ty se musí samozřejmě správně ošetřovat. Proutí sklízím v době, kdy opadne listí, od pozdního podzimu do jara. Využívám hlavně vrbu pletařskou, někde nazývanou proutnice. Mnohé vrby se u nás přestaly vysazovat, když se zastavila košíkářská výroba. Byly to třeba vrba trojmužná, americká, rakytníkolistá, červená, bílá a třeba i lýkovcová,” dal se do vyprávění pan Novotný, původním povoláním automechanik. Košíkářské umění zdědil po svém dědečkovi a sám již vychoval dvě košíkářské generace: dvě dcery, dvě vnučky a dva vnuky. Třetího, nejmenšího, košíkářství také určitě naučí. “U svého dědy jsem pochopil osnovu pletení malého košíku i většího koše. Hlavní však nakonec byla rutina a praxe. V rodině jsme pletli košíky pro svou potřebu, a tak je tomu dodnes. Košíky na houby, brambory, na dřevo i seno.” Kolem potoka, který odděluje rodinný domek od zahrady, roste jedna vrba vedle druhé. Pyšní se dlouhými pruty, které košíkář šikmo seřezává a pak opírá širším koncem ve stínu o zem, aby nasávaly vláhu. “Při pletení je nejdůležitější délka prutů. Z dlouhých je výrobek vždycky lepší, nemá mnoho začátků. Plete se od silnějšího ke slabšímu konci. Dobrý koš se ovšem dá uplést jenom ze živého, ne z uschlého proutí. Dbám na to, abych do jednoho měsíce všechny pruty zpracoval.”

Pletení, to je umění i trpělivost

Princip pletení košíků z neloupaného i loupaného proutí je stejný. Je to v podstatě proplétání prutů osnovních s pruty útkovými. Osnovní jsou zpravidla silnější a tvoří kostru koše, útkové jsou slabší, aby se daly dobře zaplétat. “Nejprve si ze silnějších prutů vytvořím košíkářský kříž. Nejčastějším začátečním počtem jsou tři a tři pruty. Základní kříž se rozvádí do hvězdice dna. Dno se plete od středu, vždy přes jeden prut. Do upleteného dna se zastrkají osnovní pruty, ohnou se vzhůru, konce se svážou a u dna se zajistí opletkem. Dno se ve středu šídlem přibodne k pomocné pracovní desce – a můžou se plést stěny. Techniky pletení i vzorů jsou samozřejmě různé. Okraj košíků se uzavírá zavírkou (závěrkou, základkou). Samostatnou kapitolou je vytvoření ucha. Může být obloukové, upravené omotáváním štípaným prutem. Lze udělat i kroucené ucho nebo ucha vzájemně ležící proti sobě. To je zvlášť vhodné u hospodářských košů.”

Důležité nářadí

Patří sem šroubovák, železná jehla, šídlo, žabka (srpovitý nůž na sklizeň proutí). Dračka pomáhá při loupání kůry, štipák slouží k dělení – štípání prutů. Nezbytný je metr, kladívko, velké a malé ohýbací železo. Nechybí ani kleště a malá pilka. “Kde se dříve používalo loupané proutí, tam nesměla chybět vana na namáčení, kotle pro vaření proutí, dřevěné formy, pracovní desky. Pro každého košíkáře je důležitá sedačka. Neměla by být vyšší než 45 cm, protože košíkář z ní musí dosáhnout na zem a v dosahu mít i veškeré nářadí,” vysvětluje pan Novotný.

Budoucnost snad není černá

“Myslím, že košíkářství na vesnici, aspoň v těch oblastech, kde rostou vrby, nevymře. Škoda však, že se postupně ztrácí fortel našich předků a mizí i tradice českého a moravského košíkářství. Záslužné je, že se objevila odborná publikace a videokazeta o pletení z přírodnin. Skvělé je, že v Nasavrkách zřídili pro zájemce víkendové košíkářské kurzy. Košíkářství je krásná záliba, vyžaduje však jako každá jiná především trpělivost.”

* * *

Z expozice v Masných krámcích

S různými výrobky dřívějších košíkářů-řemeslníků se můžeme setkat v některých muzejních expozicích a skanzenech. Větší kolekci staré košíkářské produkce z Čech a Moravy najdeme například v Městském muzeu v Čelákovicích; Muzeum řemesel v Moravských Budějovicích má zajímavou expozici zaniklých řemesel (včetně košíkářství) v Masných krámcích (tuto sezonu jsou v rekonstrukci).

FOTO PETR ZHOŘ A VOJTĚCH VLK

Uplést košík je umění