Tajuplné hlavy
Tráva, stromy, květiny, ptáci, lavičky, vodní plochy, cestičky, ohníček – to všechno patří do zahrady. Věcí, které se sem vejdou a hodí, je ještě daleko víc. Například k nim patří sochy. Tentokrát se zaměříme na různě ztvárněné hlavy.
Bez uměleckých plastik by tohle zahradní zákoutí bylo docela nudné
Nejznámějšími z této kategorie jsou sochy na Velikonočním ostrově v jižním Tichém oceánu. Hlavy s výškou od 3 do 12 metrů vytesané z kamene jsou rozesety po ostrově a dívají se svýma dnes již slepýma očima do dálky (původně je měly z kamene a korálů). Skoro nikdo z nás neví, že mají i těla. Ovšem ta jsou ukryta pod zemí.
Něžná dívčí náruč objímá polštářek netřesků. Dílo Vítězslava Eibla
Světoznámý je imonumentální reliéf obličejů čtyř amerických prezidentů vytesaných do skály Mount Rushmore v Jižní Dakotě. Žuloví prezidenti měří na výšku 20 metrů a vznikly na oslavu amerického ducha a úspěchu.
Podobně velké hlavy se nacházejí i u nás, a to nedaleko středočeské obce Želízy. Před sto sedmdesáti lety tady sochař Václav Levý vytesal do pískovcových skal v lese dva devítimetrové reliéfy připomínající čertovy hlavy. Nejen velikostí, ale i svými divokými výrazy přitahují pozornost návštěvníků.
Nástěnný květník s milým úsměvem
Ovšem právě pro svou velikost jsou uvedené příklady poněkud nevhodné, pokud budeme uvažovat o umístění plastik-hlav do zahrady u domu, chaty nebo chalupy. Sem budeme volit díla menších rozměrů, spíše jen jako drobnou ozdobu nějakého zákoutí.
Kvetoucí nádoby
Malá porcelánová hlavička byla usazena na staré závoře
Nepřipadá vám plastika-hlava tak trochu tajemná? Mezi ostatními uměleckými díly, ať už ztvárňujícími konkrétní postavu, zvíře či věc, anebo jakékoliv abstraktní téma, zůstává jako by na půl cesty. Hlava s nevidoucíma očima, němými ústy a bez těla… S rostoucí velikostí takové hlavy obvykle roste i její tajemnost a také údiv pozorovatelů.
Při svých cestách jsme v českých zahradách narazili na různé zajímavé artefakty včetně hlav. Některé se zasněným pohledem dívají do dálky, některé zpívají, další se smějí. A spousta z nich slouží jako květináče. Místo vlasů jim nad čelem raší různé rostlinky, které přitahují pozornost tím více, když je o ně dobře pečováno.
Do nik, trávy i na podstavce
Květináč jako hlava od Elen Veselé s porostem petúnií
Opravdová sochařská díla však zahradní prostor oživí i bez doprovodu pestrobarevných květů. Jen pro ně musíme najít to správné místo. Působivé je usazení kamenné hlavy do zdi. Hladká plocha výklenků, nik, prázdných „oken“ nebo říms nechá vyniknout tvaru umělecké plastiky. Chceme-li obdivovat sochu ze všech stran, zůstává nejlepším umístění na vyšším podstavci, kolem něhož je dost prostoru.
Pro tuhle bustu se našlo místo v nice na venkovní zdi
Ale i hlava sedící v trávě má cosi do sebe. Kdo si potrpí na překvapení, může hlavu zapustit přímo do země a nechat vyčnívat jen její obličej. Samozřejmě to má smysl udělat jen s větší plastikou a jen tam, kde tvář nebude zarůstat trávou. V mechu nebo mezi šlahouny rozchodníků či jiných nízkých plazivých rostlin však můžeme docílit neobyčejného účinku.
TEXT: MARTINA LŽIČAŘOVÁ
FOTO: JAROSLAV HEJZLAR, MARTINA LŽIČAŘOVÁ, KAROLÍNA NÉMETHOVÁ, ZDENĚK ROLLER, MARIE RUBEŠOVÁ, IVA TVRZOVÁ, PAVEL VESELÝ, MARIE VOTAVOVÁ, PETR ŽIVNÝ, SHUTTERSTOCK A THINKSTOCK
Tajuplné hlavy
Tajuplné hlavy
