U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
HURDISKY mají budoucnost
Kategorie: Stavba | Autor: Marie Rubešová
Keramické stropní desky známé jako “hurdisky” se na našem území vyrábějí více než 80 let. Pozapomenutý Technický slovník naučný od Teysslera a Kotyšky z roku 1929 popisuje pod heslem “Hourdis” vzhled i technologii použití těchto překladů naprosto stejně, jak je známe dnes. Za celá léta s nimi nebyl problém, jenž by vyžadoval víc než projektanty znalé vlastností keramického střepu a dalších vrstev stropů, dodržování technologické kázně a poctivou práci zedníků. Změna nastala v polovině 90. let, kdy stropy postavené z hurdisek začaly padat.
V České republice se v současnosti vyrobí ročně celkem 1,75 milionu metrů čtverečních keramických stropních desek, což stačí zhruba na 35 tisíc místností o ploše 50 m2. Za šest let je to téměř deset milionů metrů. Pokud vypočítáme, kolik procent z tohoto množství představuje plocha čtyřiceti stropů, které v uplynulých šesti letech spadly, dojdeme k mizivému číslu. To ovšem není – měřeno obavami stavebníků – rozhodující.
Kde hledat “viníky”?
Největším výrobcem hurdisek u nás je hodonínská firma Alois Flachs Hurdis, která část produkce vyváží do Německa a Polska, ale přesto zaujímá šedesátiprocentní podíl na tuzemském trhu. Právě ona má již osmdesátiletou tradici a zkušenosti, proto byla z její osvědčené podnikové normy v roce 1979 vytvořena ČSN 72 26 42, která byla po revizi v roce 1988 platná až do roku 2001. Dalšími dodavateli hurdisek na český trh jsou Heluz cihlářský průmysl, Cihelna Helvín, Cihelna Hodonín a Slovenský tehlárenský priemysel Žilina, závody Ružomberok. Možných “viníků” z řad výrobců je tedy řada. Geometrickou řadou však stoupá jejich počet, když si uvědomíme, že mohlo jít o vady v projektech nebo technologickou nekázeň stavebních firem, které právě v inkriminovaném období vznikaly a zanikaly jako na běžícím pásu. Stoupající počet havárií samozřejmě mobilizoval odborná pracoviště k testům, zkouškám a měřením. Rozborem složení střepu hurdisek (je pochopitelně ovlivněno specifickým charakterem ložisek suroviny) bylo zjistěno, že pocházejí prakticky od všech uvedených výrobců. K podobným problémům dokonce nastalo i u stropů budovaných z dražších tvarovek miako. Na nikoho, kdo by ošidil složení nebo technologii výroby, tedy nebylo možné ukázat. A tak se pražský Technický ústav stavební obrátil v březnu 2001 na ministerstvo průmyslu a obchodu. Po řadě konzultací zadalo MPO výše uvedenému ústavu zpracování studie “Rozbor příčin vad stropních konstrukcí z pálených desek CDS Hurdis” a fakultě stavební ČVUT a Kloknerovu ústavu ve spolupráci s Výzkumným ústavem technickým Brno zpracování “Metodiky měření stropních konstrukcí obsahujících desky HURDIS”. Současně uložilo České obchodní inspekci prověřit příčiny havárií a přijmout opatření ve své působnosti.
Limitovaná záruka
Výsledky netrpělivě očekávali investoři i výrobci. Zejména firma Alois Flachs – Hurdis (dále AFH) vnímala nedůvěru zákazníků jako ránu pod pás. Celý proces počínající těžbou a zpracováním surovin, přes technologii výroby až po konečnou kvalitu střepu totiž hlídá nejen její vlastní laboratoř, ale i specializované firmy a ústavy, například Qualiform Brno, stavební fakulta VUT Brno a rovněž brněnská firma Goebrick. Proto si může dovolit poskytovat záruku na své výrobky po celou životnost stavby. Ovšem pouze zákazníkům, kteří při montáži použili hurdisky správným způsobem, tedy dodrželi stanovený montážní postup. Připomenout, co obsahuje návrh technologického postupu montáže stropů, který vkládá firma AFH do každého balení hurdisek určených na stropy (jakkoli poškozené panely se označují bíle a prodávají jako kazové, nebo se rozbíjejí a používají třeba jako zásyp při opravě komunikací), je velice důležité, protože jak shodně zjistily firmy pověřené zkoumáním, býval hrubě porušován. Montážní postup připomíná mimo jiné, že mezi hurdiskou a zásypem či izolací nad ní má být vápenný potěr ve vrstvě 15 mm a nad ním separační vrstva, tj. polystyren, asfaltová lepenka nebo sypký zásyp – škvára, keramzit, perlit, suť atd. Teprve na ni je vhodné rozprostřít zhruba 50 mm betonu. (V havarovaných stropech cementový potěr i separační vrstva zcela chyběly a beton byl nanesen přímo na hurdu). Doporučuje rovněž použít ocelové I profily, na které se ukládají patky pro uchycení panelů, typu I 20, maximálně I 22. Tzv. “íčka” je možné také nahradit keramickými HF nosníky, které jsou navíc cenově výhodnější než ocel. (Patky v poškozených stropech byly nasazeny na silnější profily, dokonce až I 26 – 30, což nejen neumožnilo uložit je do dostatečné vrstvy maltového lože, ale malta zcela chyběla a došlo k prasknutí patek již při výstavbě.).
Experimenty navíc
Snaha získat jistotu, že kvalita jejich výrobků je skutečně bez vady, vedla šéfy hodonínské firmy AFH již v roce 1998 k vlastním testům. Obrátili se na firmu Geobrik z Brna, která se zabývá nejen problematikou vlastností surovin, ale také technologiemi výroby a kvalitou cihlářského střepu v celém sortimentu, aby ověřila hodnotu statického modulu pružnosti na jejich výrobcích a prověřila kvalitou střepu s cílem snížit jeho vlhkostní roztažnost. Obě hodnoty sice odpovídaly normě, ale odborníci se v té době snažili spojovat problematiku havárií s vlhkostní roztažností hurdisek, byť nepatrnou, proto chtěla firma AFH z vlastní iniciativy tyto hodnoty ještě optimalizovat. “V souvislosti s některými provozními úpravami, které vedly ke snížení sledovaných hodnot (byť jen u jednoho z výrobců) se objevila informace, že hurdy vyrobené po roce 1998 jsou z hlediska havárií bezpečné. Podle našeho názoru jde bohužel o mylnou informaci, protože bezpečnost stropního systému závisí na jiných faktorech,” uvádí v té souvislosti RNDr. Jan Peloušek z Geobriku. V následujících letech skutečně spadlo několik dalších stropů. Za příčinu poruchy nebyla ani v jednom případě označena kvalita tvarovky Hurdis, nýbrž různé vady v montážním postupu. Po odvrtání sond v havarovaných stropech zjistili odborníci z VUT a Qualiform Brno, že na horní desce tvarovky leží vrstva betonu o mocnosti 30 mm a více. Největší výrobce hurdisek se proto loni spojil s výzkumníky z Geobriku při ověřování oněch “jiných faktorů”. Rozhodli se pro modelové ověření vlivu “nadbetonování” horní desky hurdisek maltou B20 o síle 20 – 30 mm. Beton byl nanesen vždy na tři tvarovky všech tuzemských výrobců a nebyl dále nijak ošetřován. “Ve všech případech (mimo Ružomberok) došlo v intervalu od 8 do 20 dnů po nadbetonování ke vzniku trhlin s následným odtržením spodní části hurdy v klenbovitém tvaru pro havárie typickém,” píše ve zprávě o pokusu dr. Peloušek. “U tvarovek z Ružomberoku nedošlo ke spojení s betonem, proto k porušení nedošlo. Je to paradoxní, protože právě ony vykazovaly jedny z nejvyšších hodnot vlhkostní roztažnosti. Na druhé straně to ukazuje možnost, že i v běžné stavařské praxi nemusí za jistých okolností dojít ke spojení hurdy s betonem a stropy s nadbetonováním více než 2 až 3 cm nemusí havarovat.” Letos dále probíhalo ve firmě Geobrick experimentální měření délkových změn betonu z malty B20. Hodnota dosahuje po 12 dnech 0,79 mm/m a po 28 dnech 0,859 mm/m (uvedené hodnoty nezahrnují kontrakci za prvních 24 hodin). Je tedy zřejmé, že hodnoty smršťování vodou neošetřeného betonu jsou v běžných atmosférických podmínkách značné. Vlhkostní roztažnost mnohonásobně namáčených tvarovek CDS Hurdis naopak činí jen 0,20 – 0,25 mm/m a je zcela eliminována konstrukcí stropu. Ze stejného důvodu výzkumníci nepovažují za problém, jestliže se výrobky uzavírají do fólie okamžitě po výrobě.
“Normované” oslabení
Přes tato zjištění požádala firma Alois Flachs Hurdis – na základě doporučení některých znalců a ČOI – pracovníky o novelizaci technologických postupů pro montáž stropů s cihelnými deskami Hurdis a o zpracování pokynů pro projektování takových stropů. Ze zprávy, kterou podávají Prof. ing. Milík Tichý, DrSc a jeho spolupracovníci, vyplývá několik dalších zajímavých skutečností. V souvislosti s poruchou stropu v Nerudově gymnáziu bylo zjištěno, že hurdisky mají na vnějších stěnách a na přírubách rýhy. Tyto rýhy měly být podle ČSN 72 2642 “hluboké nejméně 2 mm”. Hurdisky na většině poškozených stropů tedy měly rýhy hlubší, a to až 4 mm. Oslabení má zcela zanedbatelný vliv na únosnost hurdisky při namáhání od svislého zatížení, kterému je za běžných okolností vystavena. Jakmile se však do ní vnese nějaká parazitní napjatost, projeví se oslabení tak, že napětí v hlavním tahu vzroste přibližně na 1,7násobek původního napětí, které se navíc koncentruje v místě rýhy. Proč tedy ČSN 72 2642 předepisovala hloubku rýhy větší než 2 mm? Vysvětlení je téměř neuvěřitelné. V předchozím vydání normy v roce 1959 a 1968 se požadovalo, aby rýha byla “asi 2 mm” hluboká. Při její revizi v roce 1979 se však tato formulace oprávněně nelíbila a byla změněna na “nejméně 2 mm”. Někdo se zkrátka snažil normu zpřesnit a vydal se opačným směrem. “Lze tedy soudit, že z oněch zhruba 40 poškozených stropů by velká část – možná 70 % – neurvalé zacházení přežila, pokud by výrobci nedodržovali normu a vyráběli postaru,” konstatují autoři zprávy. “Objevily se však i jiné nové poznatky. Nejzajímavější je ten, že strop může být ohrožen teplem vydávaným některými druhy zářivek, pokud jsou namontovány přímo na spodní líc stropu. Další důležitou okolností je, že v jakémkoli stropě mohou vznikat rovinné stavy napjatosti vyvolané přetvářením hlavní konstrukce. Jestliže se například ochladí obvodové prvky ocelové konstrukce, vznikají v ploše stropu, není-li dilatován, právě takové síly. U hurdiskového stropu se tedy opět může vytvořit parazitní napětí.” S touto skutečností zřejmě souvisí i poznatek, že mnoho stropů spadlo brzy po odchodu lidí z prostoru. Ukázalo se, že šlo o situace, kdy se pak buď intenzivně větralo nebo omezilo či ukončilo vytápění. Následné ochlazení dolního líce stropu bylo posledním impulsem k poruše. Strop byl již v té době pravděpodobně poškozen a čekal jen na “ránu z milosti”.
Cesta k nápravě
Česká obchodní inspekce po řadě kontrol v polovině letošního dubna potvrdila, že hurdisky samy nejsou nebezpečné a havárie, k nimž v posledních letech došlo, byly způsobeny chybou v montáži nebo projekci. Jak jsme uvedli, mohla k nim přispět i nešťastná shoda okolností. Pokud si stavebníci a investoři nejsou jisti, zda je jejich strop zhotoven správným technologickým postupem, je nejvhodnější (a nejjednodušší) zkontrolovat stavební deník, popřípadě ve spolupráci s odbornou firmou vyvrtat sondu do stropní konstrukce a posoudit skladbu stropu a statiku stavby. Jestliže budou zjištěny některé z výše popsaných chyb, měl by je napravit subjekt, který problém zavinil. Tedy buď projektant nebo stavební firma. Na Brněnském výstavišti v prostoru EDEN 3000 bylo otevřeno Stavební centrum brněnského Vysokého učení technického, Ústavu technologie, mechanizace a řízení staveb fakulty stavební. Tam mohou získat majitelé rodinných domků, projekční kanceláře a investoři další informace o příčinách destrukce hurdiskových stropů, ale také pomoc při šetrném průzkumu, kterým lze jednoznačně určit skladbu stropu a ověřit statiku objektu. Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR připravilo ve spolupráci s Ministerstvem pro místní rozvoj ČR návrh, že vlastníci domů a bytů, kde došlo k havárii hurdiskového stropu, mohou získat úvěr až 200 tisíc Kč s úrokem 3 % a splatností do 5 let (podmínkou je účelové použití na sanaci a opravy poškozeného stropu). Ten, kdo projeví zájem o prověření stavu rizikového stropu, může získat na základě žádosti dotaci až 20 tisíc Kč na odborný posudek a sondy. Rovněž byly zadány ke zpracování nové ČSN na výrobu desek HURDIS a také na stropy smontované z těchto desek; jejich platnost se předpokládá od podzimu 2002.
Další informace k problému hurdiskových stropů lze nalézt na webové stránce www.hurdis.cz, která se stále aktualizuje.
