U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Poslové bohyně Iris
Kategorie: Zahrada | Autor: ing. Ivan Dvořák
Jednou z řeckých bohyň sídlících na Olympu byla Iris. Měla na starosti komunikaci s lidmi a okolním světem. Na Zem sestupovala po duze, v oděvu z kapek rosy. Uváděla též duše žen na místo jejich věčného spánku. Dodnes jsou prý řecké hřbitovy plné fialových kosatců.
Dlouho do středověku splývala jména kosatec a mečík (Gladiolus) v jedno. Teprve v 15. století byly oba druhy od sebe rozdělěny. Mečík dostal trvale jméno Gladiolus, kosatec (list připomíná u “běžných” druhů kosu) jméno po bohyni Iris.
Celé spektrum duhy
Má po své jmenovkyni barvy celého spektra duhy a každý voní jinak. Po ránu, za rosy, je každý květ pokryt duhou. Skládá se ze tří vnějších, ven otočených květních plátků a tří plátků vnitřních, vzpřímených. Tvar květů je velmi rozmanitý. Iris kaemherii pocházející z Japonska má květ téměř plochý, vodorovně rostoucí, Iris Holandica nebo I. Anglica mají květ štíhlý, protáhlý, na první pohled pevný. Irisy zahradní (Iris barbata) jsou velmi křehké již na pohled, jarní Iris reticulata připomínající stylizovanou lilii středověkých erbů dokáže kvést i za jarních mrazíků. Jsou zkrátka velmi rozmanité. Rostou na jedné straně ve stepích, horách či v polopouštích, na druhé straně v bažinách, podél vodních toků a na vlhkých loukách. Některé vydrží naši zimu, jiné by ji nepřežily.
Užitková květina?
V minulosti byly kostace ceněny nejen pro svou krásu, ale i pro užitek. U nás dříve hojný kosatec žlutý má latinský název odvozený od podobnosti s puškvorcem. Ten byl v léčitelství často podvodně zaměňován s oddenkem kosatce. Iris florentský, dnes řazený do Iris germanica se pěstoval hlavně v Itálii pro sušený oddenek, fialkový kořen, který se dával žvýkat dětem, kterým se prořezávaly zuby. Také se drtil a mlel do voňavek, na obalování pilulek v lékárnách, na výrobu šňupavého tabáku a prášků k čištění zubů. Slavný byl pudr “Poudre d’Iris” vonící po fialkách. Irisy jsou dodnes užitkovou rostlinou. Některé se jedí jako zelenina, pražená semena mohou nahradit kávu, oddenky dalších obsahují takové procento škrobu, že se pro něj i dnes pěstují. V minulosti se jimi léčila vodnatelnost, podávaly se proti kašli a zácpě.
Uvijme si kytici
Pro vlhká místa našich zahrad lze vybrat Iris pseudoacorus, japonský Iris kaempfrei (dnes zvaný I. ensata), jejich křížence, nebo I. laevigata. Suchovzdorné zahradní zastupuje I. germanica, I. sibirica, I. barbata, I. pumilla, a I. graminifolia. Pěstují se v lehkých půdách v slunné, větrané poloze, drobnější ve skalkách a na suchých zídkách. Katalogy zahradnických firem též hojně nabízejí drobné “skalkové” I. danfordiae a I. reticulata, kvetoucí již v březnu. Jsou odolné zimě jen částečně, I. reticulata však stačí přikrýt před mrazy rašelinou. Větší potíže mají s naším vlhkým létem, proto se vyplatí vyndat je po zatažení ze země a sázet až na podzim. Zimní kryt je má chránit i před sněhem a zimním mokrem. I. danfordiae je citlivější, vykvete lépe doma za oknem. Obecně lze říct, že tyto dva druhy nemají v zahradě dlouhou trvanlivost, mnohdy již druhým rokem nevykvetou. Druhy I. reticulata, I. danfordiae, I. hollandica a I. Anglica lze i rychlit. I. hollandica je celoročně žádanou květinou k řezu. Do vázy lze řezat všechny druhy, jen si musíme dát pozor na to, že z odkvétajících květů občas ukápne barevná pohroma na ubrus. Jsou však krásné a díky postupnému rozkvétání i malých poupat se s nimi můžeme dlouho těšit. Nejméně náročné na hnojení a péči jsou suchomilné druhy irisů. Proto se hodí i do zahrádek, které navštěvujeme jen sporadicky, a do výsadeb na sídlištích. V kombinaci s nízkými, stálezelenými plazivými trvalkami, jako je rožec (Cerastium) nebo barvínek (Vinca), které v létě odeberou přebytek vody a chrání porost před zaplevelením, mají velkou naději na úspěch.
