U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Skalničky nemusí růst na skále
Kategorie: Zahrada | Autor: ing. Eva Skalská
Když zjara rozkvetou téměř holé kameny pestrobarevným zázrakem skalniček, jen málokdo nezatouží mít je u chaty či chalupy taky. Jenže někdo má zahrádku jako dlaň a nenajde pro skalku místo, jiným chybí energie a čas na její založení a ošetřování. Vše by mohla bez problémů vyřešit miniskalka v nádobě.
Existují nepřeberné možnosti použití vhodných nádob pro miniskalku. Stará kamenná koryta z pískovce nebo vápence používaná kdysi pro dobytek jsou dnes i v poškozeném stavu úplný poklad. Skalničky rychle přerostou jejich stěny a brzy taková zahrádka vypadá, jakoby zde stála věčně. Také betonová koryta, vydlabané kmeny stromů nebo přepůlené sudy se mohou s úspěchem přeměnit v miniaturní skalky. Je možné využít i pěkných větších květináčů, mís o průměru alespoň 30 centimetrů a starých vysloužilých smaltovaných dřezů, které obložíme dřevem.
Čím nádoby plníme?
Nejprve se na otvory ve dně dají střepy z rozbitého květináče nebo kamínky. Potom se nasype drenážní vrstva (štěrk, keramzit nebo perlit), která by měla dosahovat do jedné třetiny výšky nádoby. Zbývající dvě třetiny vyplníme propustnou zemí. U hlubokých koryt drenážní vrstvu zvýšíme až do poloviny vnitřní výšky. Substrát musí samozřejmě odpovídat požadavkům vybraných rostlin zejména na obsah vápníku. S úspěchem lze použít i zahradní zem vylepšenou přídavkem písku do betonu, a sice na čtyři díly země jeden díl písku. Začátečníci si raději zakoupí zahradnický substrát a přidají do něj rovněž písek. Substrát pomalu po částech sypeme do nádoby a vždy trochu přitlačíme, aby se později kameny ani rostliny nepropadaly. Ani naše miniaturní zahrádka se totiž neobejde bez kamenů, které jsou součástí životního prostředí skalniček. Jak se kameny usazují? Doprostřed nebo ke stěně nádoby se umístí větší kámen. Potom menší kousky, po nichž se plazí skalničky tvořící polštářky. Právě tyto rostlinky využívají vláhu, která se pod kameny udržuje. Jestliže jsou vkusně naaranžované, působí při troše fantazie jako malé skály nebo dokonce celá pohoří. Také prostory mezi vysázenými rostlinami vyplníme štěrkem nebo drobnými kamínky. Neobyčejný vzhled naší miniaturní skalky mohou dotvořit i bizarní pokroucené kořeny, které jsme našli při procházce v lese.
Nejradostnější je sázení
Konečně nastává nejradostnější úsek naší práce: vysazování rostlin. Nejprve přijdou na řadu zakrslé jehličnaté dřeviny, k okrajům nádoby se umísťují zakrslé listnáče a potom teprve skalničky. Výběr je neobyčejně široký a rozhodování není vůbec snadné. Z jehličnatých dřevin zvolíme zakrslé druhy a odrůdy borovice, cypříšku, jalovce a smrku, z listnatých především zakrslé druhy a odrůdy javoru, z keříků lýkovec vonný, levanduli úzkolistou, různé druhy vřesovce a další.
A jaké skalničky?
Slunné polohy mají rády: devaterník alpinský, dryáda osmiplátečná, hořec bezlodyžný, huseník kavkazský, hvězdnice alpská, hvozdík sivý, kociánek dvoudomý, druhy koniklece, lomikámen vždyživý, mateřídouška úzkolistá, nemléč alpský, druhy a odrůdy netřesku s malými i velkými růžicemi, plamenka trsnatá, protěž alpská, druhy rozchodníku, štěničník skalní, tařice horská, tařička (hybridy) a jiné. Stinné polohy svědčí: dřípatce horské, hořci čínskému, nečadě (Haberlea rhododensis), orlíčku, prvosence aurikuli, zvonku lžičníkolistému i dalmatskému aj. Jakmile je zahrádka osázena, nesmíme ji samozřejmě zapomenout důkladně zavlažit!
Péče o miniskalku
Ošetřování naší miniaturní skalky nepůsobí většinou problémy a omezuje se hlavně na zavlažování – nikdy nesmí dojít k vyschnutí substrátu! Při použití většího počtu kamenů nebo tradičního kamenného žlabu je vysychání substrátu pomalejší. Čím však je nádoba menší, tím se musí častěji zavlažovat. To platí hlavně o kbelících, truhlících a mísách. Ale pozor – nadbytečné zavlažování je velmi nebezpečné. Při dlouhodobé vlhkosti tyto nenáročné květinky hynou. Skalničky není třeba každoročně přesazovat. V prvním roce po založení je jejich hnojení zcela zbytečné. V dalších letech je vhodné několikrát za vegetační období skalničky přihnojit – zalít slabým 0,1% roztokem kapalného hnojiva. Osvědčila se i organická hnojiva – rohová a kostní moučka, jejichž účinek je mírný a velmi pomalý. Pozdě na podzim nebo brzy na jaře se moučka v malém množství nasype mezi rostliny a zakryje zeminou.
A co před zimou?
Důležitá je příprava miniaturní zahrádky na zimu. Rostliny, které trochu “vylezly”, včas zasypeme písčitou půdou. Zakrslé dřeviny, zvláště stálezelené jehličnaté, se ještě před zimou dobře zavlaží. Celou skalku pečlivě přikryjeme chvojím, aby byla dobře chráněná proti holomrazům a proti zimním slunečním paprskům. Spolehlivou ochranu proti mrazu poskytují styroporové desky, kterými se obloží vnější stěny nádob. Teprve po usazení desek celou miniskalku přikryjeme chvojím. Přenosné osázené nádoby se mohou před zimou také zapustit do půdy a samozřejmě přikrýt chvojím. Na jaře musíme včas chvojí odstranit, jinak by hrozila katastrofa. A závěrem – před založením těchto zahrádek je nezbytné seznámit se v odborné literatuře se zásadami výběru skalniček a jejich konkrétními požadavky na pěstování, abychom nebyli zklamáni a mohli se dlouho těšit z jejich krásy.
* * *
Zopakujme si:
* Čím je nádoba menší, tím častěji zaléváme
* Nemělo by dojít k úplnému vyschnutí substrátu
* V prvním roce nehnojíme
* Pozor na různé požadavky rostlin na vápník
* Miniskalku není třeba každým rokem přesazovat
* Na zimu mísu zapustíme do země nebo obložíme
* Přikryjeme ji chvojím, které včas na jaře odstraníme
* * *
Jaké podmínky musí nádoby splňovat?
Všechny nádoby musí splňovat tři podmínky: být mrazuvzdorné, mít na dně několik otvorů pro odtékání přebytečné vody a nesmějí stát přímo na zemi, nýbrž přinejmenším několik centimetrů nad ní. Podložíme je kameny, dřevěnými špalky nebo jiným materiálem. Tím je zajištěno odtékání přebytečné vody a nádoby získají také opticky lehkost. Nezapomeňme také, že naše miniaturní zahrádka má být hluboká nejméně 12 centimetrů.
