U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
OPRAVY BĚŽNÝCH STŘEŠNÍCH krytin
Kategorie: Stavba speciál | Autor: ing. arch. Václav Hájek
Střechy jsou nepřetržitě vystaveny povětrnostním vlivům, takže se po určité době mohou projevit poruchy, které zpravidla způsobuje zatékání dešťové vody nebo vody z tajícího sněhu. Tím může být ohrožen nejen krov, ale i stropní konstrukce. S opravou proto nesmíme otálet a musíme se snažit uvést ji co nejrychleji do bezporuchového stavu.
Krytiny z bobrovek
Opravu krytin z tašek bobrovek kladených nasucho můžeme provádět buď z půdy nebo ze střešní roviny. Pokud vyměňujeme porušenou tašku z půdy, nadzvedneme jednou rukou tašky v řadě nad tou poškozenou a druhou rukou ji uchopíme za závěsný zub a vyndáme (obr. 1). Pak zasuneme novou tašku tak, aby závěsný zub dosedl na lať nebo na hlavu spodní závěsné tašky. Horní řadu tašek urovnáme úderem pěstí do latě. Ze střešní roviny vyměňujeme poškozenou tašku tak, že ji zednickou lžící zatlačíme do půdy, pak lžící nadzvedneme horní řadu a položíme tašku novou. Nakonec tašky urovnáme. Ve dvojité krytině kladené částečně do malty odstraníme poškozenou tašku horní vrstvy stejně, jak již bylo popsáno. Starou maltu, která zůstala na sousedních nepoškozených taškách, odstraníme lžící a očistíme od prachu. U nové tašky zkrátíme závěsný zub na polovinu, na obě delší strany tašky naneseme vápennou maltu, nadzvedneme lžící tašky horní řady a novou zasuneme na místo tak, až zapadne zkrácený zub za horní okraje spodní tašky. Maltu lžící sejmeme a spáry uhladíme. Je-li poškozena taška spodní řady, vyjmeme nejprve dvě tašky horní řady nad poškozenou, kterou odstraníme. Pak zasuneme novou tašku, zkrátíme závěsné zuby u obou vyjmutých zdravých tašek vrchní řady, natřeme maltou jejich podélné hrany a zasuneme je opět na původní místo. Hřebenáče vyměňujeme ze střechy. Po odstranění poškozeného dílu oškrábeme starou maltu z podloží. Nový hřebenáč namočíme do vody asi na 5 minut a jeho dutinu částečně vyplníme maltou. Současně pokropíme vodou i konce sousedních hřebenáčů. Na očištěné podloží naneseme novou maltu a hřebenáč do ní zatlačíme tak, aby zapadl do řady mezi ostatní. Vytlačenou maltu shrábneme a spáry uhladíme. Maltu na krytinu zhotovíme z říčního nebo ostrého kopaného písku a vápna v poměru 2 – 2,5 : 1.
Drážkové tažené tašky
Jednotlivé kusy drážkových tažených tašek vyměňujeme zpravidla ze střechy, a to tak, že nadzdvihneme mírně sousední levou tašku a porušený kus vyvlékneme z drážky. Vadnou tašku odkloníme poněkud doprava a vysuneme vzhůru, až vypadne přes horní lať do půdy. Novou drážku, která musí být stejného typu, zaklesneme levou hranou do drážky zdravé tašky a při mírném nadzvednutí tašky v horní řadě zasuneme novou, až se závěsný zub zaklesne za lať. Pravá hrana nám zakryje vodní drážku pravé tašky. Nakonec z půdy podmažeme spáry maltou. Obdobně postupujeme i při výměně dvoudrážkové tašky s tím, že musíme správně zasadit ozuby horní tašky do drážek v hlavě tašky nové a ozuby tašky nové do drážek na spodní staré tašce (obr. 2 A až E).
Větší rozsah poškození
Jestliže rozsah úprav činí více než 20 procent celkové plochy střechy, raději přeložíme celou krytinu. Nejprve musíme nad chodníkem postavit prkennou zábranu, která bude chránit chodce před případným pádem uvolňovaných tašek. Pak rozebereme pruh krytiny při okapu a budeme pokračovat rozebráním hřebenáčů a pod nimi dalších tašek v řadách. Hřebenáče uložíme na půdu, rozebrané tašky roztřídíme a použitelné očistíme od malty a prachu a položíme je provizorně na latě. Poškozené tašky dáváme rovněž na půdu, nebo je shazujeme do ohraničeného prostoru na chodník. Při kladení krytiny položíme nové tašky především u okapu a pod hřebenem a staré použijeme na východní a jižní stranu střechy, kde méně trpí povětrností. Při dvojité krytině dáváme staré tašky do spodních řad. Krytina se má překládat na jaře nebo v létě za ustáleného počasí.
Vláknocementová krytina
Poškozenou vláknocementovou šablonu vyměňujeme tak, že pod ni vsuneme hřebovnici nebo trhač hřebíků (obr. 3) až zachytí hřebík, který šablonu připevňuje k bednění nebo k lati. Vytrhneme jej a šablona se uvolní. U koutů mezi horní a dolní šablonou přibijeme závěsné háčky z asi 100 až 150 mm dlouhého pozinkovaného nebo měděného drátu, kterému na konci uděláme očko, za něž se přibíjí k podkladu. Pod trojici šablon podsuneme náhradní šablonu a oba háčky pak na její hraně přehneme na horní plochu šablony (obr. 4 a 5). Tento způsob opravy je všeobecně doporučován, má však jednu vadu. Stává se, že při jarním tání sníh sjíždějící po ploše eternitové střechy závěsné háčky narovná a šablona sjede dolů. Proto se často nová šablona vyměňuje tak, že po zasunutí pod horní vrstvu se nová šablona přibije nerezavějícím hřebíkem k podkladu a jeho hlavička se zatmelí. Dnešní moderní silikonové těsnicí hmoty jsou kvalitní a mají dlouhou životnost. Tento postup prakticky platí pro všechny krytiny tvaru šablony, ať jde o Beronit, Cembrit nebo výrobky z břidlice.
Vláknocementové vlnovky
Poruchy krytin z vláknocementových vlnovek vznikají nejčastěji z neodborného položení a upevnění. Vruty se příliš pevně utahují, takže dřevěné krokve, které vlivem vlhkosti pracují (případně se pod tíhou vlhkosti ohnou), způsobí ve vlnovce prasklinu. Vruty proto nesmíme příliš utahovat a vždy použijeme gumové těsnicí a kovové přitlačovací podložky (obr. 6 a). Také umístění vrutu na nejnižším místě vlnovky je naprosto nesprávné a zcela bezpečně způsobí zatékání a při dotažení i prasknutí vlnovky (obr. 6 b). Vlnovku vyměníme tak, že nejprve vyšroubujeme vrut u této a horní desky a desku vyjmeme. U nové odřízneme protilehlé rohy, aby v rozích styku nebyly na sobě čtyři vrstvy desek. Desku zasuneme a přišroubujeme. Překládáme-li celou krytinu z vláknocementových vlnovek, začínáme rozebírat od hřebene. Nepoškozené desky očistíme a uložíme na suché místo. Při překládání krytiny vyměníme podkladní lepenku a prohlédneme a vyměníme poškozené krokve. Položíme nejprve staré nepoškozené vlnovky, a to obráceně, tedy rubem nahoru, a doplníme novými. Vlnovky pokládáme vždy tak, aby byl boční přesah vždy na straně odvrácené od převládajících větrů a deště.
Asfaltové šindele
V současné době se na některé rekreační objekty používá také živičná skládaná krytina – z asfaltových šindelů. Čhataři a chalupáři je často volí jako náhradu za starou vysloužilou krytinu, zejména lepenku. Tato krytina vytváří spolehlivou hydroizolační vrstvu. Její výhodou ve srovnání s ostatními skládanými krytinami je malá plošná hmotnost šindelů (9-18 kg/m2), těsnost proti pronikání prachu a sněhu a zvláště schopnost krýt i členité tvary střech. Nevýhodou je to, že tato krytina není nespalná. Asfaltové šindele mají obecně pravoúhlý tvar, jehož spodní část je výřezy rozdělena na šablony a je určena jako viditelná část střešního pláště. Délka prvku je max. 1200 mm, šířka min. 300 mm. Toušťka šindelů je do 3,5 mm u slabších, silnější jsou mezi 4-5 mm. Podkladem pro asfaltové šindele je plnoplošné bednění o tloušťce prkna 25 mm a maximální šířce prkna 150 mm (lze použít i vodovzdorné překližky). U šindelů o tloušťce asi 5 mm je možná i pokládka na husté laťování. Plnoplošný prkenný podklad musí být pod šindeli opatřen pojistnou lepenkou. Pro asfaltové šindele se doporučuje nejmenší sklon 20°. V prospektech výrobci uvádějí, že je možné tuto krytinu použít ve sklonech 15° až 85°. Živičné šindele se k podkladu přibíjejí speciálními hřebíky z galvanizované nebo nerezové oceli, či speciálními sponkami. Místa pro mechanické kotvení bývají v šidelech naznačena prohlubněmi v horní části. Před vlastní pokládkou je důležité vytyčit, aby se vodorovné řady a vzor pravidelně střídaly (obr. 7). S pokládkou se začíná u okapu, první řadu tvoří šindele s uříznutými vzory, které jsou přilepeny k plechové okapnici. V prodeji jsou i doplňkové prvky k obložení nároží, hřebenu a dalších střešních detailů. Zvláštní pozornost by zasluhovala problematika náhrad nebo oprav tradičních krytin na lidových vesnických stavbách, zvláště pak na těch památkově chráněných. Nelze pro ně stanovit jednoznačná a všeobecně platná pravidla, je zejména třeba brát ohled na krytiny v daném místě či regionu. U lidové stavby, která je předmětem státní památkové péče a je evidována v Ústředním seznamu kulturních památek, podléhá výměna krytiny souhlasu regionálního památkového ústavu. V takovém případě lze očekávat, že bude požadováno zachování původního druhu, tedy například krytiny z dřevěných šindelů. O jejich opravě si povíme někdy příště.
* * *
Pro bezpečnost práce na střeše
* Při pokládce nebo opravách střešních krytin je nutné co nejdůsledněji dodržovat bezpečnostní předpisy.
* Nikdy nevstupujeme na střechu mokrou nebo namrzlou.
* Vždy používejme pevného pokrývačského žebříku, který zavěsíme za hřeben nejlépe dřevěným laťovým zubem. Na střeše jej na obou koncích i uprostřed podložíme hadrovými polštáři. Musí ležet co největší plochou na krytině.
* Musíme-li při opravě v krajním případě stoupnout na eternitovou šablonu, pak jedině do míst, kde je spona. Nikdy doprostřed šablony.
* V každém případě se zabezpečíme proti pádu ochranným pásem a zajišťovacím provazem, který pevně přivážeme ke krokvi. Nikdy jej nekotvíme k lati!
* Na střechu vystupujeme po žebříku, spolehlivě přivázaném k dobře držícímu žlabovému háku.
* Po krytině chodíme v obuvi s pytlovými obaly.
* Pokud už se do oprav střechy pustíme, nikdy ne sami! Vždy budeme potřebovat zručného pomocníka.
* Postarejme se o to, aby se v prostoru, kde se pracuje na střeše, po celou dobu nikdo nevyskytoval, neboť spadlá taška nebo nářadí mohou způsobit vážná zranění.
