U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Způsoby čištění odpadních vod
Kategorie: Hospodaření | Autor: Tomáš Střída
Předjarní slunce se snaží zvolna rozehřívat půdu, a tak je čas připomenout si opět problém, před nímž netečou ani chataři a chalupáři: čištění komunálních odpadních vod. Je aktuální z hlediska nutnosti chránit kvalitu přírody a podzemních vod, ale i proto, že se mnozí snaží zvýšit komfort i ve svých rekreačních objektech, popřípadě si je upravit k celoročnímu obývání.
Je pravdou i to, že některé staré žumpy či septiky dožívají a netěsní, což by mělo rychlost našeho rozhodování ještě znásobit. Variant řešení je, jak jistě víte, několik, proto se pokusíme malou analýzou jejich kladů a záporů přispět k vašemu rozhodování.
Jednotná pravidla neexistují
Než však učiníte nějaké zásadní rozhodnutí, měli byste je konzultovat na místně příslušném referátu životního prostředí. Nařízení vlády 82/1999 Sb., jež stanoví pravidla pro vypouštění vyčištěných odpadních vod do vod povrchových, totiž řadí domovní čistírny do kategorie, jejíž ukazatele nejsou pevně stanoveny. Ovlivňují je konkrétní přírodní a technické podmínky a předpokládaný rozvoj regionu. Jiné řešení je přípustné například tam, kde se počítá s vybudováním centrální čistírny odpadních vod (ČOV) v obci, jiné na samotě, kam se s prodloužením kanalizace nepočítá. Vyžadují-li to zájmy ochrany vod, může vodohospodářský orgán stanovit s ohledem na místní podmínky ukazatele přísnější než obvyklé. Zájmem každého investora je pochopitelně vyřešit svou situaci s co nejnižšími náklady. Pokud však hodláte své rekreační obydlí navštěvovat i nadále, popřípadě lze počítat i se zájmem další generace, neměla by být cena nejdůležitějším kritériem rozhodování. Mnohem prozřetelnější je domluvit se třeba s dospělými dětmi nebo dalšími uživateli stavení a vyřešit otázku likvidace odpadních vod optimálně i pro budoucnost.
Žumpy a septiky
Bezodtokové jímky nebo žumpy jsou stále vhodné pro lokality bez vodovodů nebo méně užívané rekreační objekty. Jsou přípustné tam, kde chybí recipient pro vypouštění vyčištěné odpadní vody a u domů, které budou v blízkém časovém horizontu napojeny na centrální čistírnu odpadních vod.
Jde vlastně o betonové nebo plastové jímky, z nichž je třeba kal periodicky vyvážet do nejbližší ČOV. Počítáme-li se spotřebou 150 l vody na osobu a den, bylo by pro čtyřčlennou rodinu zapotřebí vybudovat žumpu velikosti 15-20 m2 a vyváželi bychom ji každý měsíc (při odvozu do vzdálenosti zhruba 20 km by to stálo téměř 1000 Kč). Pokud částku vynásobíme dvanácti a uvážíme, že ani pořizovací náklady takto objemných jímek nejsou malé (50-95 tisíc Kč), je jasné, že pro dům s běžným provozem jde o řešení neefektivní). Investiční náklady na betonový septik s pískovým filtrem jsou zhruba stejné jako u žumpy (ceny modernějších nádrží z chemicky odolného polypropylenu jsou poloviční), ovšem provozní náklady jsou podstatně nižší. V průtočné nádrži, která je rozdělena na dvě komory (septiky prosté), popř. tři komory (s. biologické) se obsah dělí na sesychající se kal a splaškovou vodu, která se odvádí mimo nádrže, tudíž jsou intervaly vyvážení podstatně delší (rok i více). Kvalita vody, která je předčištěná pouze na 15 až 30 %, však pochopitelně nesplňuje podmínky pro vypouštění do běžných recipientů. Proto se septiky kombinují s pískovými nebo zemními filtry, jež ji dočistí na zhruba 85 %. Nevýhodou tohoto způsobu je velká zastavěná plocha. Podle ČSN 75 6402 je minimální objem septiku 3 m3 a pokud jde o filtr, počítá se při každodenním provozu s 1-5 m2 na 1 EO (ekvivalentní obyvatel). Větší rodina by prakticky musela tomuto filtru obětovat zahradu (na samotě, kam jezdí majitelé jednou za měsíc by mohla být plocha filtru, odvozená od průměrného denního množství odpadní vody a přípustného hydraulického plošného zatížení samozřejmě podstatně menší). Další nevýhodou je omezená životnost filtru. Po zhruba 15 letech je nutné drenážní trubky i vrstvy písku, štěrku a další součásti obnovit.
Čistírny odpadních vod
Jsou to zařízení, která vesměs garantují vysokou účinnost a kvalitu odtokové vody vyšší, než požaduje nařízení vlády 82/1999 Sb. Dělí se podle toho, zda rozklad organického znečištění probíhá bez přístupu vzduchu nebo s jeho účastí (některé jsou kombinací obou způsobů). Umísťují se do země nimimálně 1m od stavení. Anaerobní čistírny odpadních vod uplatňují technologii, která je vlastně intenzifikací přírodních procesů podobných těm, jaké probíhají samovolně na dně jezer a rybníků. Působením anaerobních bakterií, které se množí na členité ploše biofiltru (je umístěný v reaktoru, kam přichází voda mechanicky předčištěná z usazovací nádrže), se postupně snižuje obsah organických látek. Přes dosazovací nádrž vytéká voda vyčištěná na 70 % BSK5. V kombinaci s dalším stupněm čištění, tedy s pískovým nebo zemním filtrem, se dosáhne účinnosti čištění 85 %. Použití tohoto typu technologie se hodí pro objekty, které nejsou trvale obydleny, tedy do malých rekreačních objektů s víkendovým provozem. Výhodou jsou nízké provozní náklady (nulová spotřeba elektřiny) a možnost přerušovaného chodu. Nevýhodou je hlavně již zmíněná omezená životnost dočišťovacích filtrů a jejich velká plocha. Dočištění je však nezbytné, protože nároky na kvalitu vyčištěných odpadních vod určených k zasakování, což je například u odlehlých horských osad bez kanalizace jediná možnost, vysoké. Aerobní čistírny odpadních vod jsou vybavené biofiltry nebo biodisky. Princip čištění s biofiltry je založen na činnosti mikroorganizmů přisedlých na pevném nosiči, který je skrápěn odpadní vodou. Roštovým dnem tohoto reaktoru proudí vzduch systémem komínového tahu, který je základní podmínkou dobré funkce aerobních bakterií. Tyto čistírny obsahují rovněž vstupní usazovací a výstupní dosazovací nádrže. Jejich účinnost závisí zejména na vhodně dimenzovaném biofiltru. Při jeho dostatečné kapacitě se dosahuje účinnosti 80 až 90 % Jsou vhodné spíše pro domácnosti trvale obydlené, protože mikroorganizmy na biologickém filtru ztrácejí po několika dnech svou účinnost. Optimálně fungují při vyšších teplotách, proto jsou některé vybaveny topným tělesem, které se při poklesu teploty samo spíná. Při špatné funkci usazovací nádrže se snadno zanášejí. Stojí okolo 40 tis. Kč bez montáže a dopravy. Na rozdíl od předchozího způsobu není v čistírnách s biodisky vrstva mikroorganizmů skrápěna, ale spolu s biodiskem rotuje a pravidelně se noří do znečištěné vody. Dochází tak ke střídavému kontaktu s vodou a vzduchem, čímž je bakteriím zajištěn stálý přísun vzduchu. Jsou zajímavé pro své nižší pořizovací náklady (kolem 40 tis. Kč včetně instalace) a schopnosti zvládnout nerovnoměrné nátoky třeba i méně znečištěné vody. Hodí se do trvale obydlených objektů, protože v zimě se jejich účinnost značně snižuje. Nevýhodou tohoto systému jsou vyšší provozní náklady na pohon biodisku Čistírny aktivační jsou nejmodernější variantou aerobních způsobů separace kalů. Mikroorganizmy víří v aktivační nádrži působením provzdušňovacího zařízení a spolu s dalšími technologickými procesy (usazování atd.) dovedou za nízkou pořizovací cenu (cca 35 tis. Kč) nabídnout účinnost čištění 90-95 %. Protože potřebují stálý přísun znečištěné vody, jsou vhodné pro objekty trvale obývané. Tyto nedostatky řeší v některých případech řídící počítač, v němž jsou naprogramované varianty provozu úměrné počtu přítomných osob, ale i tomu, kdy je stavení nějaký čas neobývané.
