U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
VODNÍ KRKAVCI
Kategorie: Příroda | Autor: Jan Rys
Pražané v zimě rádi chodí “na špacír” k nezamrzající Vltavě a s dětmi tu pozorují život na vodě. Labutě, březňačky, poláky, lysky i racky důvěrně znají a přikrmováním se jim snaží ulehčit mrazivý nečas. Na vodě ale můžou objevit i neznámé, na pohled jakoby zarmoucené tvory. “Černokabátníci” posedávají i na kamenech kolem jezů a někteří si suší peří. Bez zájmu o okolí vydrží celé hodiny jako sochy dekorovat okraje vody. Před polednem ožijí, rychle vzlétnou nad řeku, seřadí se do klínové formace a zamíří k okraji města. Ptáci jsou příslušníky řádu veslonohých – kormoráni velcí, jinak znamenití rybáři. Není to dávno, co objevili nezamrzající pražskou Vltavu jako příhodné místo k přežití zimního období. Zalétají sem z hnízdišť několika kolonií severozápadní Evropy. Kormorán je rybožrout, při nedostatku ryb za nimi cestuje poměrně daleko. Velký hlad ho ale často nutí zasytit se i jinou potravou – obojživelníky, měkkýši, hmyzem nebo dokonce zelenými částmi rostlin. Za rybami se potápí pod vodu, snaží se je při tom napadnout ze strany, aby je mohl uchopit za skřelemi. Konec zobáku má k tomu vytvarovaný do jakéhosi ostrého nehtu zahnutého dolů. A ještě jedno speciální přizpůsobení k lovu má. Při pronásledování kořisti by mu do dýchacích cest vnikala nosními dírkami voda, proto je nemá, zakrněly mu. Dýchá jen zobákem. Spotřebu ryb má kormorán velkou, denně jich musí nalovit aspoň tři čtvrtě kilogramu. Rybáři ho kvůli tomu přezdívají “vodní krkavec”. Zdálo by se, že příroda kormorána pro opatřování obživy znamenitě vyzbrojila, ale každá zdánlivá dokonalost mívá i svůj rub. Kormorán nemá v peří na těle vodotěsnou kapsu pro svá křídla jako například všechny kachny. Po delším pobytu v mokrém živlu se mu křídla promáčejí a pak s nimi má při letu problémy. Proto musí občas vystoupit na břeh a chvějivými pohyby letky rychle vysušit. Nikdy tedy nemůže odpočívat a spát na vodě, ale vždy na suchu.
