U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
VALAŠSKÝ minimalismus
Kategorie: Volný čas | Autor: Pavel Veselý
Během celého roku jezdí redaktoři a fotografové po republice a prohlížejí si domy lidí mediálně známých i neznámých, sbírají tipy od architektů, památkářů a kamarádů ve snaze najít hezké příklady jak postavit, upravit, nebo zařídit dům, chalupu či chatu.
Na stránkách svých časopisů pak podrobně rozebírají estetickou i řemeslnou hodnotu úprav, uvažují, jaké kachláky kam postavit, debatují nad použitými materiály nebo nad tím, jestli ve staleté chalupě může být koupelna obložená kachlíky, dokonce zda je únosné mít v ní vůbec koupelnu. “Vaše starosti na mou hlavu,” musel by si nad takovými články říkat pan Příhoda z Velkých Karlovic v Beskydech, pokud by je ovšem někdy četl. Proč právě on? To bylo tak: Jeli jsme beskydskou krajinou, minuli Nový Hrozenkov a mířili k Rožnovu pod Radhoštěm. Ve Velkých Karlovicích jsme se rozhodli sníst pár rohlíků. Stojíme na mostě přes Vsetínskou Bečvu, pozorujeme tekoucí vodu a všímáme si bizarního seskupení barev a předmětů na plaňkovém plotě nedalekého pozemku. Vtom se za našimi zády ozve: “Chcete se podívat zblízka? To je moje zahrada.” Proti nám stojí vysoký muž v placaté čepici. Následujeme ho na cestičku pod můstkem a podél vody ujdeme pár desítek metrů k železné brance, kterou před námi otvírá. “Jmenuju se Příhoda. Tady bydlím a mám zde všecko, co potřebuju k životu. Právě jsem se koupal,” upozorňuje nás na komfort, který mu jeho areál poskytuje.
Vy tady máte koupelnu?
“Jak se to vezme. Mám, ale bez vodovodu a bez elektřiny. Voda mi nateče dešťová a ohřeje se od slunka.” Pak nás pan Příhoda pozve podívat se na letní ložnici, do které se vstupuje po žebříku. Nachází se na seníku ve výšce prvního poschodí a je vzdušná a zdravá, vyzdobená prapory se srpem a kladivem, které prý zvlášť dobře hřejí. V létě si ležení málem pod širou oblohou snad i dovedeme představit, avšak jak je to se spaním v zimě, kdy ani silná vrstva sena nezastaví mráz procházející plechovou střechou a dřevěnou konstrukcí seníku? “V zimě spím ve chlívě, kde mám přírodní vytápění,” směje se hostitel a vede nás ke stáji stlučené z neohoblovaných prken. Uvnitř je tma, ale svým způsobem útulno. Dál od nás stojí koník a vpředu polehává kravka. Nalevo je stůl s lavicí, na stole vařič na malou plynovou bombu, kolem pár hrnců a krabiček nebo sáčků. “Tady ve dne vařím a v noci spím. Svítím si baterkou. Občas musím vyměnit bombu a koupit si novou baterii. Kromě nějakého toho cukru nebo vajíček je to jediná režie mé domácnosti,” říká svérázný obyvatel svérázného obydlí a vede nás na denní světlo. Mnozí z nás s lehkým srdcem žijí například bez bazénu, bez zahrádky se skalkou a špenátu pod okny, bez zimní zahrady nebo zmiňovaných kachláků, avšak bez tekoucí vody a bez elektřiny? Vida, a jde to! Přinejmenším v minimalistickém pojetí pana Příhody z Velkých Karlovic. Ovšem ani jemu nechybí smysl pro krásno – o tom svědčí svérázná výzdoba, kterou vytvořil například z odložených kusů oděvů. Tak, šťastný a veselý, milí chataři a chalupáři…
