U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
POLNÍ KVÍTÍ
Kategorie: Víkend | Autor: Jan Rys
Staří malíři obrazů měli v oblibě malovat polní kvítí, buď v podobě různobarevných kytic nebo rozkvetlých okrajů obilí. Kyticím vždy vévodily nachové květy s pěti korunními plátky. Dnešní generace už tyto polní květiny nedokáže pojmenovat, protože je nezná. Ale pamětníci poloviny minulého století si vzpomenou na rozkvetlý plevel v každém obilí – koukol polní. Je to neuvěřitelné, ale z plevele se dnes stala vzácná rostlina. Částečně to způsobila zemědělská technologie čištění sklizně obilí, ale hlavně používání prostředků na hubení plevelů, herbicidy. Dnes už téměř nemáme možnost poznat půvab šedoplstnaté rostliny koukolu, skoro metr vysoké, s pěkným, načervenalým zvonkovitým květem. Hledal jsem ho v polích plných pětadvacet let, a marně. Teprve před několika lety se mi poštěstilo se s ním setkat – díky panu učiteli z venkovské školy. Zcela náhodou jsem se ocitl za vesnicí u toho, když svým žákům obřadným způsobem na rumišti ukazoval jediný květ koukolu. Zasvěcoval je do jeho osudu i historie, jak se dostal do naší přírody. Koukol znali už dávní Sumerové a Babyloňané, u nich byla pravděpodobně jeho pravlast. Původně byl stepním asijským druhem a během staletí se změnil v polní plevel. Jeho rozšíření do celého světa zapříčinilo nedokonalé čištění sklizeného obilí. Brzy rostl všude a poslední místo, kde chyběl, Severní Ameriku, osídlil v roce 1879. Jeho ústup ale přišel nečekaně, v polovině minulého století, kdy vstoupila do zemědělství chemizace. V polích se stal vzácností a z některých oblastí vymizel úplně. V naší přírodě patří ke kriticky ohroženým druhům rostlin. Sporadicky ještě roste jednotlivě na rumištích za některými vesnicemi. Koukol polní je jednoletá rostlina s přímou lodyhou, na níž vyrůstají vstřícné listy, čárkovitě kopinaté a chlupaté. Jednotlivé květy mají zvonkovitý tvar, složený z načervenalých nebo špinavě fialových korunních plátků. Kvete od června do října. Zralá semena jsou černá, olejnatá a silně škrobená. Obsahují hodně jedovatých glykosidických saponinů. Koukolové saponiny se od jiných liší tím, že se dobře vstřebávají, a tím dochází snadno k otravě. Z minulé doby jsou známy smrtelné otravy po vypití kávy z praženého žita, které bylo špatně vyčištěno od koukolového semene. V menším množství dává nápoji jen nepříjemně hořkou chuť. Venkovský lid dával koukolu různé přezdívky, jež částečně vyjadřují jeho vlastnosti. Říkali mu čert, tetřice, knotovka nebo hodiny.
