U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.

K úpravě pravidel silničního provozu

Kategorie: Právo | Autor: Tomáš Střída

ZÁKON

V České republice byla přijata nová komplexní úprava silničního provozu, jejíž součástí je zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a změnách některých zákonů, a pod číslem 30/2001 Sb. také prováděcí vyhláška k tomuto zákonu. Dodržování změn pravidel silničního provozu, k nimž došlo s účinností od 1. ledna 2001, již přineslo řadu zkušeností, s nimiž chceme seznámit nejen motorizované chataře a chalupáře, ale i ostatní, kteří se jakkoli účastní silničního provozu. Připomeňme si pro pořádek i změny, týkající se městského provozu, protože valná část našich čtenářů míří na venkov právě z větších městských aglomerací.

Chodci nemají absolutní přednost

O přednosti chodců na přechodech se psalo již při projednávání zákona snad nejvíc. Ti, kdož čtou jenom titulky, zachytili sdělení, že: Chodci na přechodech mají přednost, ale někdy už nedočetli drobným písmem psané upozornění, že tato přednost není absolutní, že neplatí pro řidiče tramvají a vlastně ani řidiče motorových vozidel, jimž nedají včas najevo, že chtějí přecházet. Někteří starší chodci pod dojmem absolutní přednosti dokonce nedbají ani na červený signál na světelné křižovatce. Nad nově zrozeným pocitem pána vozovky by měl zvítězit pud sebezáchovy. Mnozí řidiči totiž nejsou zvyklí sledovat svislé značky, týkající se přechodů pro chodce, takže k nim přijíždějí nepřipraveni výrazně zpomalit jízdu nebo zastavit. Další se bojí výrazně přibrzdit, když registrují vzadu vozidlo, řítící se nepřiměřenou rychlostí. Snažme se tedy, než řidiči toto nové pravidlo zcela stráví, nevstupovat do vozovky bezprostředně před rozjetá auta. Když naopak slušný motorista včas zastaví a dá nám přednost, snažme se přecházet pokud možno ve skupinkách a netrestejme ho tím, že se budeme courat po jednom v několikametrových odstupech. Na frekventovaných venkovských silnicích by bylo třeba pro bezpečné přecházení obnovit často značně setřené vodorovné dopravní značení (zebry).

Chraňme děti navzdory předpisům

Dalším pravidlem, o němž se dlouho diskutovalo, je přeprava dětí do 12 let a osob mladších 18 let menších než 150 centimetrů. Zákonem byla stanovena povinnost přepravovat je na sedadle vedle řidiče nebo na zadním sedadle pouze se zádržným systémem. Jako příklad zádržného systému je však v zákoně uveden dvoubodový bezpečnostní pás anebo autosedačka. Nechává tedy na vůli rodičů, zda malé dítě ochrání bezpečnostním pásem, konstruovaným pro dospělé osoby, kterým při havárii proletí, anebo ho usadí do bezpečné autosedačky (zádržný systém však nelze použít na sedadle, před nímž nebo vedle něhož je umístěn airbag, pokud jej nelze na dobu použití zádržného systému vyřadit z činnosti). Rodiče naštěstí tento možný výklad moudře přehlížejí. Stejně tak neberou většinou v potaz další ustanovení, které se týká zádržných systémů. Původní verze platila pro veškerý pohyb na pozemních komunikacích, ale souběžně se schvalováním novely zákona o policii se podařilo Poslanecké sněmovně i Senátu schválit také novelu zákona č. 361/2000 Sb., o pozemních komunikacích, v níž poslanec Kvapil navrhl omezení použití zádržných systémů pouze pro jízdu po dálnici a po silnici pro motorová vozidla. Paradoxně tedy po nejbezpečnějších komunikacích. Pokud jede řidič silnicí I. nebo II. třídy, může dítě vedle něj či za jeho zády skotačit, jak chce. Většina naštěstí pochopila, že je v sázce zdraví potomků a ne nějaká pokuta.

Světla svítí, mobily zvoní…

Povinnost zapnout výstražná světla, je-li nutné upozornit ostatní řidiče na hrozící nebezpečí, zejména když je třeba náhle snížit rychlost nebo zastavit vozidlo, řidiči respektují, využívali této signalizace i dříve. Novinkou je však nepřetržité rozsvícení světel v tzv. zimním období (pro řidiče tramvají a motocyklů platí celoročně). Z této povinnosti nebyla vyvázána ani vozidla nemotorová, tedy jízdní kola, ruční vozíky a potahy, což nemá žádný praktický význam a zřejmě to ani nebylo záměrem zákonodárců. Spíše by bylo prospěšné rozšířit povinnost svítit i za nesnížené viditelnosti také pro léto. Mnozí si totiž na jízdu s rozsvícenými světly zvykli tak, že je vždy automaticky zapnou, další řidiči naopak ctí zákon a mohou svým neosvětleným vozidlem tlumené barvy vzbuzovat klamný dojem, že je v řadě rozsvícených vozidel mezera. Vzhledem k tomu, že další evropské státy stanoví svým řidičům tuto povinnost celoročně, jsou ti naši vypnutí skutečně v menšině. Povinnost vypínat během řízení mobilní telefony se naopak dodržuje jen výjimečně. Přitom sad hands free je na trhu dostatek. Řidiči jednak nebezpečnost telefonování (a také často složitého lovení zvonícího přístroje z kapes bund nebo tašek ležících na zadním sedadle) podceňují, jednak lze dodržování tohoto zákazu jen těžko kontrolovat. Podobnou zkušenost však mají například i v Německu, kde je – na rozdíl od naší benevolentnější úpravy – zakázáno telefonovat i ve stojícím autě, je-li motor v běhu, a při zastavování. Chceme-li se však striktně držet litery zákona, měli bychom se také “připoutat za jízdy bezpečnostním pásem na sedadle…”, což je za jízdy možná nebezpečnější, než “držet při jízdě s vozidlem v ruce telefonní přístroj”.

V helmě, do kruhu a “v náladě”

Další porce novinek je směskou několika více či méně povedených ustanovení. Začněme tím, které se dodržuje bez větších problémů, tedy používáním ochranných přileb motocyklisty a cyklisty. K dodržování této povinnosti významně napomáhá módní vzhled zejména cyklistických přileb a také slušná dopravní výchova dětí. Pokud jde o kruhové objezdy, není sporu o tom, že znamenají v porovnání s velkými křižovatkami řízenými světly značné snížení počtu dopravních nehod (potvrzují to i zkušenosti ze zemí EU). Naši zákonodárci si však na nás právě v souvislosti s hosty ze zahraničí vymysleli jednu záludnost. Zatímco u nás mají přednost vozidla jedoucí po kruhovém objezdu, v sousedních zemích platí pravidlo přednosti zprava. Jak to dopadne, když někdo z nich přehlédne značku, anebo když značka dokonce chybí? Radši nebudeme rozvádět. Bylo by však těžké stanovovat míru zavinění srážky… Další skutečností, kterou neradi připomínáme, je fakt, že mezi ustanoveními, která nový zákon zrušil, je i § 8 (zákona č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích), jenž opravňoval policistu ve služebním stejnokroji mimo jiné zadržet řidičský průkaz tomu, u koho bylo důvodné očekávat uložení trestu zákazu řízení motorových vozidel podle trestního zákona nebo zákona č. 200/1990 o přestupcích, nebo kdo by pokračováním v jízdě ohrozil bezpečnost provozu. Jinými slovy, pokud policista zadrží opilého řidiče, může ho za jeho přestupek pouze pokutovat a pozvat ho k projednání poklesku až následně, kdy bude vonět kolínskou a drinky pouze nealkoholickými. Policisté nemohou zadržet řidičský průkaz dokonce ani opilému řidiči, který právě zavinil dopravní nehodu. Zákon č. 361/2000 Sb., sice v § 95 upravuje otázku tzv. pozastavení řidičského oprávnění, má-li dojít k řízení o podmínění, omezení nebo odnětí průkazu, k tomu však rovněž dochází s určitým časovým odstupem.

* * *

Výstražné dopravní značky doplnila vyhláška č. 30/2001 Sb., zejména o následující značky:

* “Pozor, kruhový objezd”, která upozorňuje na křižovatku s kruhovým objezdem;

* “Pozor, zpomalovací pruh”, která upozorňuje na umělou nerovnost na vozovce;

* “Práce” – to je dnes stručný název značky upozorňující na práce na silnici;

* “Náledí” je značkou upozorňující na úsek se zvýšeným nebezpečím častého výskytu náledí na vozovce;

* “Mlha” logicky upozorňuje na výskyt mlhy, popřípadě kouře, snižujících viditelnost;

* “Nehoda” upozorňuje na místo dopravní nehody;

* “Nebezpečná krajnice” upozorňuje na úsek pozemní komunikace, kde je nebezpečné vjet na krajnici.

Zákazové dopravní značky byly doplněny zejména o následující:

* “Zákaz vjezdu osobních automobilů”

* “Konec všech zákazů”, zvaná dříve “Konec více zákazů” ukončuje nyní platnost všech značek vyjadřujících zákazy nebo omezení pro jedoucí vozidla;

* “Jiný zákaz” stanoví jiný zákaz než ten, který je možno vyznačit jinou značkou; zákaz je vyjádřen nápisem na značce; užije-li se např. nápisu SMOG, je zakázána jízda pro určená vozidla v území, pro které byla vyhlášena smogová situace podle zvláštního předpisu;

* “Zákaz vjezdu motorových vozidel s přívěsem” se vztahuje i na motorová vozidla s návěsem;

* “Nejmenší vzdálenost mezi vozidly” zakazuje řidiči motorového vozidla jízdu za motorovým vozidlem jedoucím před ním ve vzdálenosti menší než vyznačené na značce.

Příkazové dopravní značkybyly doplněny o tyto značky:

* “Přikázaný směr jízdy vpravo” a “Přikázaný směr jízdy vlevo”, kterými byly doplněny již dříve používané značky přikazující směr jízdy;

* “Sněhové řetězy” přikazuje řidiči motorového vozidla o třech a více kolech pokračovat v jízdě až po nasazení sněhových (protiskluzových) řetězů na nejméně dvě hnací kola; to neplatí pro vozidla vybavená pneumatikami s protiskluzovými hroty; platnost této značky je ukončena značkou “Sněhové řetězy – konec”;

* “Přikázaný jízdní pruh” přikazuje řidiči vyznačeného druhu vozidla užít v daném směru takto označený jízdní pruh; řidiči ostatních vozidel na něj smějí vjet jen při objíždění, odbočování, otáčení nebo vjíždění na pozemní komunikace nebo vyjíždění z ní; platnost je ukončena značkou “Konec přikázaného jízdního pruhu”

* “Rozsviť světla” ukládá řidiči rozsvítit světla stanovená pro jedoucí vozidlo. Platnost značky ukončuje dopravní značku “Rozsviť světla – konec”; tím však není dotčena povinnost užít stanovené osvětlení vozidla vyplývající z obecné úpravy provozu na pozemních komunikacích.

K úpravě pravidel silničního provozu