U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Dům starší než Amerika
Kategorie: Návštěva | Autor: Táňa Březinová
Naše druhá návštěva patří skvostu lidové architektury, tzv. domu s podstávkou z roku 1729, stojícímu v obci Krásná Lípa ve Šluknovském výběžku. Ta dřevěnice uprostřed náměstí je starší než novodobá Amerika! A nebýt dvojice amatérských nadšenců, čekal by ji začátkem devadesátých let nemilosrdný osud v podobě buldozeru s radlicí, bez ohledu na to, že smaltovaná cedulka v podloubí připomíná, že jde o památku chráněnou státem.
Jsme asi 130 km od Prahy, na prahu nejmladšího a nejlíbeznějšího českého Národního parku České Švýcarsko. Oblast, v níž leží městečko Krásná Lípa, dříve Schone Linde, patřila za c. a k. monarchie k nejprůmyslovějším oblastem Rakouska-Uherska. Tady bylo ze všech stran slyšet klapot tkalcovských stavů, zde byly továrny na úplety a různé druhy textilií, včetně proslulého “jégrova” prádla. Z nedalekých skláren putovala křehká krása až za “velkou louži”. Zde mimo jiné vznikl ve 30. letech minulého století i unikátní rodinný motocykl pro tři osoby – Čechie Böhmerland, velká sběratelská rarita. Ale vydali jsme se za unikátní dřevěnou stavbou. Po katastrofálních demolicích v nedalekém Novém Boru, který byl do oněch 70. let minulého století klenotnicí městských reprezentativních domů, je Krásná Lípa jednou z mála obcí, kde se přímo na náměstí zachoval exemplář tohoto starého lidového architektonického stylu. Dnes je to opět žijící dům, i když chybělo málo…
Vemte si tu barabiznu!
“Tu umírající dřevěnici jsme si doslova vykoledovali svými články,” říká Ivan Černý, pražský publicista. Jeho žena je také novinářka a o chátrající památce lidové architektury psali reportáže, jimiž burcovali odborníky i širokou veřejnost. Dodnes rádi vzpomínají na prvního polistopadového starostu obce ing. Otto Součka, který jim řekl: “Vemte si tu barabiznu a dejte ji do pořádku. Jinak je na ni připraven demoliční výměr.” A oni s naivitou intelektuálů, pro které je kapající kohoutek téměř neřešitelným problémem, řekli: “Když to nikdo jiný nechce, tak my ji tedy dáme do pořádku…” “Myslel jsem si,” vzpomíná Ivan, “že je to jen otázka několika starých trámů. V tom nás dokonce utvrzovali památkáři, nadšení představou, že se o tu trosku někdo postará. Prý ať se k tomu chováme jako k obyčejné chalupě.” Realita však byla jiná. Po zaplacení symbolického poplatku za ruinu a plné částky za pozemek se najednou mohlo k rekonstrukci přistupovat jen pod dohledem památkářů. “Naivně odhadované náklady na opravu se zmnohonásobily. Již nám nestačily rodinné úspory a finanční pomoc od příbuzných z manželčiny strany, ale museli jsme si zažádat u Komerční banky o půjčku…” vysvětluje Ivan. “U domu, který měl podle dohody s obecním úřadem po rekonstrukci sloužit ke kulturním účelům, to však bylo prakticky nemožné. Zázraky se však přece jenom dějí.”
Laskavé a moudré sudičky
“Dům u Frinda, jak stavbu nazýváme na počest velkého krásnolipského malíře, měl u kolébky svého druhého zrodu několik hodných sudiček…” pokračuje ve vyprávění Ivan Černý. “První byl již jmenovaný starosta Souček, druhý pak ředitel pobočky KB Varnsdorf. Nikdy nezapomenu, jak jsme byli v bance s žádostí o půjčku. Přijal nás osobně a pravil: V současné době jsou půjčky zastaveny. A především pak ty na restaurace, penziony a noční kluby. Kdyby zde tak byl projekt na kulturu, to by bylo něco jiného! Ale to asi nebude váš případ… My jsme se ženou svorně vykřikli: Ale ano, pane řediteli! My v té dřevěnici chceme udělat muzeum! Doktoru Majzlíkovi zajiskřilo v očích. A i když se z nás časem stali přátelé, nevím, zda nás tehdy považoval za excentriky nebo za blázny. Hlavní však bylo jeho ujištění, že pokud budeme mít ručení, Komerční banka nám ten střednědobý úvěr dá.”
Unikátní starosti
Dům č. 4 v Krásné Lípě na náměstí byl od pětačtyřicátého roku prázdný. Podle toho také vypadal. Statické poškození, uhnilé trámy, totální devastace podlah, příček, půdního prostoru i střechy, která je mimochodem šindelová. Památkáři však nepovolili výměnu shnilého dřeva za nové, a tak se po bouračkách sháněly dvě stě let staré trámy a každý stavební krok podléhal přísnému posouzení odborníků z Prahy, Děčína i Ústí nad Labem. Stát řadu prací dotoval, ale v celkovém poměru vynaložených prostředků byla tíha především na majitelích. Manželé Černých nic nerestituovali a k milionářům mají velmi, velmi daleko. Pracovali tedy oba na dva úvazky, aby mohli splácet půjčku. “Kdybychom jen tušili, co nás čeká, tak jsme do toho nešli…” přiznávají. “Ale díky tomu, že jsme skočili coby neplavci do hluboké vody, nezbývalo než dělat svižná tempa. Nesmírným problémem bylo sehnat vhodnou stavební firmu. Tady nešlo o novou stavbu, ale o citlivou rekonstrukci. I když památkáři stavbaře doporučili, došlo k řadě pochybení, která nebylo v lidských silách z Prahy uhlídat.” Tak se například stalo, že firma bez konzultace s majitelem a stavebním dozorem otloukla unikátní biedermeierovské omítky. Zachovalo se jen torzo. Památkářská rekonstrukce by stála desítky tisíc. Dnes jsou původní zbytky omítek i lidové výmalby zakonzervovány a čekají, až jednou zbudou finance na restaurátory.
Muzeum Českého Švýcarska
Muzeum Českého Švýcarska v Krásné Lípě je prvním soukromým muzeem v kraji a jedním z mála privátních v republice (otevřeno je od 1. května do 30. září). Najdeme tu historii Krásnolipska a okolí, památkářskou dokumentaci “domů s podstávkou”, stálou expozici turistiky (právě v tomto regionu vznikaly za c. a k. monarchie první turistické spolky v Čechách) a také salon doktora. V tomto domě, jenž patřil více než sto let místním ranhojičům a felčarům Zillichům, byla totiž ordinace (se jménem Philippa Zillicha je spojen velký rozvoj zdravotní péče v této oblasti; jako první v Čechách zavedl v roce 1801 hromadné očkování proti černým neštovicím). Zmíněný rod se zde zasloužil o radikální snížení dětské úmrtnosti. “Abychom připomněli tuto zapomenutou tradici…” dodává Ivan Černý, “připravujeme ve spolupráci s pražským Zdravotnickým muzeem čas od času samostatné expozice k dějinám lékařství. Velmi populární byla například výstava věnovaná porodnictví, zajímavá byla i expozice k dobové chirurgii, kde byly pilky na kosti, kleště na vytahování kulek z těla a jiné kuriozity. Muzeum je hojně navštěvováno i ze sousedního Německa. A pro velký zájem je prodloužena výstava Zapomenutí skladatelé Šluknovského výběžku, uspořádaná ve spolupráci s místním hudebním badatelem Igorem Heinzem.” V současnosti tedy dřevěnice v Krásné Lípě opět aktivně žije. Přízemí slouží jako cukrárna, téměř symbolický nájem pokrývá základní potřeby a poplatky budovy. “I když jsme z nejhoršího venku, není dne bez starostí. Teď kupříkladu shnila původní, řezbou zdobená podstávka. Její replika přijde na deset tisíc, což znamená, že opět sáhneme do rodinného rozpočtu a odřekneme si něco jiného. Nelitujeme však toho. Ten dům zde stál již za Marie Terezie a, neskromně řečeno, díky našemu nadšení a pochopení ostatních přežil nakonec i rok dva tisíce.”
