U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
PROCHÁZKA LETNÍ OBLOHOU
Kategorie: Nakonec | Autor: Marie Rubešová
Na prahu července už jistě máte rozmyšleno, kam na prázdniny a na dovolenou. Podle statistického šetření agentury Český index směřuje 30 až 40 procent obyvatel ČR na chaty a chalupy. Dílem odpočívat, dílem makat do úmoru, podle toho, v jakém stavu se stavení nachází. A co večer? Vypněte alespoň někdy elektronické dodavatele zábavy a obraťte oči vzhůru a vydejte se s námi a s Mgr. Petrem Sojkou ze Štefánikovy hvězdárny v Praze na Petříně na procházku letní oblohou.
Předesílá sice, že vážnější astronomické pozorování je v době letního slunovratu, tedy od počátku června do půlky července, obtížné, protože obloha není zcela temná. Ale my se přece chceme toulat po hvězdách spíše nevážně – a mnohé hvězdy a souhvězdí vidí pozorné neoslněné oko bez problémů i v době slunovratu. Kromě toho naše inspirace platí pro celé léto.
Velký letní trojúhelník
“Nejjasnější hvězdou oblohy je po celé léto Vega, která spolu s Denebem ze souhvězdí Labutě a Altairem z Orla vytváří tak zvaný Velký letní trojúhelník. Vidíme je přesně nad hlavou, jako by k sobě patřily, přestože jsou z různých souhvězdí a každá jinak daleko. Vega je od nás vzdálená 26,5 světelného roku a například Deneb 700 světelných roků. Ten je z nich logicky největší a nejjasnější. Jako čtvrtý do party patří nad západním obzorem oranžový Arktur ze souhvězdí Pastýře. Až na pár výjimek se všechny viditelné hvězdy chovají řádně,” vypráví se zaujetím Petr Sojka. Astronomy však zajímají víc než jasná a řádně se chovající nebeská tělesa spíše ta, za nimiž probíhají nějaké fyzikální děje. Například hvězdička pojmenovaná Algol, ležící v souhvězdí Persea kousek pod Kasiopeou, jejíž jasnost se vždy za tři a půl dne změní z dobře viditelné v sotva patrnou. A to už je důvod k průzkumu. Úkolem dnešního astronoma je totiž spíš porozumět tomu, jak to na nebi funguje, než objevovat nové hvězdy. Ale ani v tomto směru nejsou bez šancí.
Hvězdná školka
Zárodečný materiál, z něhož ještě teď vznikají v naší Galaxii hvězdy, lze najít v mnoha mlhovinách, které se promítají do Mléčné dráhy. Táhne se právě na letní obloze od souhvězdí Střelce přes Orla a Labuť až k souhvězdí Kasiopei. “Je v ní hvězd jako buchtiček. A mezi nimi můžeme větším triedrem vidět spoustu obláčků a mlhovinek. Najdeme je zejména v souhvězdích Střelce nad jižním obzorem a v Labuti – vysoko nad hlavou. Jsou to obrovská seskupení plynu a prachu. Z podobných vzniklo před pěti miliardami let i naše Slunce,” vypráví dál astronom. “V některých mlhovinách už probleskují nově zrozené hvězdičky, které často vytvářejí otevřené hvězdokupy, jsou to vlastně jakési hvězdné školky nebo jesle.” Hvězdy se již dávno nepojmenovávají. Taková novorozená by maximálně časem dostala číslo v katalogu. Pojmenovány – a to ještě z dávné minulosti – jsou jen ty nejjasnější hvězdy. Jejich názvy mají arabský základ, který však byl přepisy a transkribcemi často zkomolen, takže jej lze těžko vystopovat. Souhvězdí pojmenovali lidé ve starověku zejména po hrdinech řeckých bájí. Vraťme se však na oblohu. Souhvězdí Střelce, ozdobené mlhovinkami, je prý zajímavé i tím, že v jeho směru leží jádro naší Galaxie. Chceme-li se naopak podívat daleko do vesmíru, stočíme dalekohled nebo oči k souhvězdí Velkého vozu (správněji Velké medvědice). Tam naopak prach a plyn naší Galaxie nezaclání, a tak velké dalekohledy mohou dohlédnout až do velkých vesmírných vzdáleností. Prosté oko z toho však nic moc nevytěží.
Jen mít oči k vidění
Na hvězdárnu prý Petr Sojka chodíval už jako malý kluk (od svého vzniku v roce 1928 se tato instituce na Petříně zabývá hlavně popularizací). A naslouchal stejně jako dnešní mladí návštěvníci se zatajeným dechem vyprávění o hvězdách. Snad i z nich vyrostou astronomové, anebo možná zákonodárci, kteří budou ze zkušenosti vědět, že smog a příliš mnoho reflektorů svítících bezdůvodně spíš k nebi než na cesty, nesvědčí ani procházkám po hvězdách. Obloha nad vaší zahradou však je jistě vyčištěná, viditelnost neruší ani dohasínající ohýnek. Právě teď si můžete udělat starý indiánský test, hodnotící kvalitu zraku. Zadívejte se do místa, kde se ohýbá oj Velkého vozu. Kdo pouhým okem rozezná, že nejde o jednu, ale o dvě hvězdičky, má dobré oči. A kdo má triedr, objeví dokonce tři. Chcete-li, aby vaše pozorování, jehož správnost lze kontrolovat mapou hvězdné oblohy (koupíte ji nejen na hvězdárnách, ale i v knihkupectvích), bylo ještě zajímavější, vyťukejte si na internetu adresu: www.heavens – above.com. Když si z obrovské databáze vyberete lokalitu, nejbližší vaší chalupě, zjistíte, zda nad vámi v určené době nepoletí nějaká družice nebo mezinárodní kosmická stanice. Další informace vám astronomové nabídnou i na adrese: www.observatory.cz. Máte-li první procházky po obloze za sebou, vydejte se třeba i na hvězdárnu. Nebudete věřit (a zíral nedávno i expert z USA), ale bylo jich ještě před rozdělením republiky včetně planetárií více než 70. S výjimkou Liberce jsou v každém krajském městě. A také ve Vlašimi, v Jičíně, v Benátkách nad Jizerou, v Mladé Boleslavi, Rokycanech, Plzni, Karlových Varech, Soběslavi…
