Doškové střechy

Slaměné došky byly v minulosti nejobvyklejší střešní krytinou našeho venkova, snad s výjimkou šindelem krytých horských domů. I dnes je na střechu můžeme použít.

U nás se s došky setkáme již jen výjimečně, ale v některých krajích západní a severozápadní Evropy jsou dosud běžné

Doškové střechy jsou mimořádně působivé a skvěle se vyjímají na lidových stavbách, avšak jejich většímu rozšíření brání vyšší pořizovací náklady, relativně malá životnost (okolo 20 až 25 let) i nesnadná dostupnost (na jejich výrobu se v minulosti používala dlouhá žitná sláma, avšak dnes pěstované odrůdy žita mají jen kratičké stéblo). Výrobci proto musejí s předstihem zajistit i dostatečnou plochu osetou starými odrůdami žita.

Zapomenuté umění

Na území Čech je obvyklé, že jsou okraje doškové střechy podloženy šindelem

Snopy vymlácené slámy se převázaly provazcem z kroucené slámy (povříslem) a následně se rozdělily do dvou pramenů, z nichž jeden se pak otočil o 180°, čímž se došek převázaný povříslem pevně utáhl. Došky se pak „pošívaly“ na kulaté nepřitesané střešní latě o rozteči přibližně 40 – 50 cm klasem dolů. K latím se vázaly rovněž povřísly a navíc se svazovaly i mezi sebou, takže střecha pak byla odolnější vůči poškození větrem.

Způsob pokládky se liší podle jednotlivých regionů. V Čechách bývalo obvyklé, že došková střecha kryla jako „deka“ jen rovinné střední plochy střechy, zatímco hřeben, okraje, nároží a úžlabí bývala vyskládána z dřevěných šindelů, případně byly okraje podloženy jen prknem. Někde se vrchní došky, určené pro použití na hřebeni, namáčely („kalily“) do řídké jílové kaše, říkalo se jim pak „kalenice“. Na hřeben se někdy vysazoval netřesk, jako symbolická ochrana proti blesku, eventuálně se hřeben překrýval travním drnem.

Chalupa s doškovou střechou z Rymic u Holešova na Kroměřížsku. Na nároží valbové střechy je patrné charakteristické stupňovité zesílení hrany

Na jižní a jihovýchodní Moravě se nárožní hrana valbových střech zesilovala, nebo kladla dvojitě, takže získala typický stupňovitý vzhled; šindelový či prkenný lem zde budeme hledat marně. Náročným detailem jsou prostupy komínů doškovou krytinou. Obvykle se řeší tak, že komín je v horní části rozšířen, nebo opatřen cihlovou římsičkou, která svým přesahem styk doškové krytiny se zdivem komína kryje.

Sláma i rákos

Zatímco v naší zemi je slaměný došek již velmi vzácný, v řadě zemí západní a severní Evropy jej dosud na venkově nalezneme běžně. Často se však jedná o došky rákosové. Způsob pokládky je zásadně odlišný a opět se liší podle jednotlivých regionů. Rákosové střechy nacházíme v Anglii, západní Francii, v Nizozemí, severním Německu, Lužici i v Dánsku; jihovýchodně od nás pak na Balkáně a v povodí Dunaje.

Detail rákosové střechy o tloušťce 40 centimetrů s ostře tvarovanými okraji

Rákosové střechy se v posledních letech díky zvýšenému zájmu o stavebnictví z přírodních materiálů objevují i u nás. Od slaměných došků se liší jak způsobem pokládky a zpracování, tak výslednou podobou střechy (s tloušťkou okolo 30 cm a ostře tvarovanými okraji). Pro rákos mluví i mnohem větší trvanlivost. Měli bychom však mít na paměti, že v případě tradiční architektury jsou rákosové došky jen náhražkou, byť esteticky zajímavou.

TEXT: ING. ARCH. JAN PEŠTA
FOTO: ING. ARCH. JAN PEŠTA A PAVEL VESELÝ

Doškové střechy

Doškové střechy