U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
BYSTROZRAKÝ fantom
Kategorie: Příroda | Autor: Jan Rys
PŘÍRODA
Asi stejně jako mně, i vás musí udivovat lehkovážné létání ozdoby naší přírody kolem rybníků – šídla pestrého. Každý je překvapen, když se mu šídlo střelhbitě a nebojácně mihne kolem hlavy. Ale ani na okamžik nezaslechnete žádný zvuk, žádné bzučení. Přitom let není pomalý, dosahuje rychlosti až čtyřiceti kilometrů za hodinu. V hmyzí říši patří šídlo mezi nejdokonalejší letce. Málokdo z ostatních tvorů dokáže ve svém rychlém letu změnit směr během pouhé jedné délky svého těla nebo létat pozpátku, podobně jako helikoptéra. Zrovna tak umí obdivuhodně z nejrychlejšího pohybu rázem přejít do pomalého klouzání či úplného zastavení ve vzduchu na jednom místě. Šídlo musí ovládat takový um leteckého mistrovství, jinak by nemohlo existovat. Životem je velký vzdušný lovec, dravec hmyzu stále hladový a málokdy dosyta ukojený. Hbitý energický způsob letu mu umožňuje dokonalá aerodynamická stavba těla a konstrukce jeho dlouhých průhledných křídel. Tvoří vlastně jakési větrné lopatky, kterými zabírá do vzduchu. Aby odolaly jeho velkému náporu, jsou celé dobře vyztuženy složitým sítivem křídelních žilek, jakýmsi pevnostním žebrovím. Za letu si pomáhá šídlo tak, že je staví do určitého úhlu, aby vytvářely miniaturní vzdušné víry, které když se přesunují přes jejich povrch, snižují na ně tlak vzduchu a přitom zároveň zvyšují vznosnou sílu. Sotva na tuto skutečnost přišel člověk, hned ji použil pro sebe v rozvoji letectví. Samotná křídla jsou přímo poháněna a vedena dvěma skupinami svalů, které svým střídavým smršťováním, napínáním a ochabováním dokážou vyvinout až třicet kmitů za vteřinu. Rychlost pohybu křídel řídí mozkové centrum podle informací zraku. Ten je u šídla na první smyslové příčce. Bez jeho vynikajících vlastností by mu asi nebyla letecká hbitost nic platná. Obrovské oči složené z několika tisíc jednotlivých čoček má na velké hlavě, kterou může pohybovat a stáčet do stran, aby vidělo jak dozadu, tak nahoru a dolů, což šídlu dovoluje bedlivě pozorovat prakticky celé okolí. Jeho oči dokážou skvěle rozpoznat nejen kde se co pohybuje, ale zřejmě také vnímat vzdálenost kořisti. Raketovou rychlostí hned každý hmyz pronásleduje a dohání s dopředu vystrčeným párem dlouhých štíhlých nohou, které jsou po obou stranách porostlé řadami hustých štětinek. Vytvoří z nich jakýsi lapací naběrák, z něhož nemá úniku ani sebemenší kořist. Šídla loví nejčastěji dvoukřídlý hmyz, komáry, muchničky, mouchy, ale ve své dravosti si mnohdy troufají i na vosy a motýly. V zajetí chované šídlo prý dokáže za pouhou jednu hodinu pochytat a rozchroupat čtyřicet much, což je za celý den takové množství potravy, které několikrát překračuje jeho vlastní váhu. Ostrým kousacím ústrojím si z každého úlovku postupně odděluje jednotlivá sousta a ty pak požírá. Drobný hmyz konzumuje hned v letu, s větším usedá do ústraní. V přírodě létají šídla od teplých dnů jara až do konce babího léta. Na pozorování jsou však nejlepší letní měsíce, protože teplé dny prospívají jejich pohybu. Menší příslušníky jejich rodu sice můžeme zahlédnout již při teplotě 12 °C, velcí ale potřebují k životu a k dokonalé letecké akrobacii teplotu vzduchu kolem 20 °C. Než šídlo vzlétne, provádí někdy malou proceduru předehřívání létacích svalů. Krátkými vibracemi a chvěním křídel dopuje tělesnou teplotu, kterou ke vzlétnutí nutně potřebuje. Naopak ve žhavém létě a neustálém pohybu musí zase tělo před přehřátím chránit. Provádí to tak, že ve vzduchu často klouzavě krouží bez pohybu křídel.
