U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Zastavení u severoamerických indiánů
Kategorie: Vaříme | Autor: Antonín Tony Linhart
KUCHAŘSKÝ CESTOPIS
Když se řekne “indiáni”, příjemně v nás zamrazí a kdesi z hloubi duše vyplují na povrch ty nádherné dobrodružné příběhy ze starých ohmataných knížek. Opět se nám připomene slavný apačský náčelník Vinnetou, který má na filmovém plátně svým oblečením blíže k rodině prérijních Dakotů, než k vlastnímu, neméně slavnému lidu. Filmoví scénáristé zde totiž použili malé lsti a Vinnetou byl vybarven přesně podle našich představ. A naše představy? Ty jsou vždy spojeny s čelenkami prérijních indiánů, tedy Dakotů nebo, chceme-li je nazvat poněkud hanlivěji, Siouxů. Pořádnému indiánovi, když už nemá bohatou čelenku, nesmí chybět aspoň jedno pero v hlavě. Pravý Apač s šátkem na hlavě by asi nesplnil naše představy o indiánském hrdinovi. A tak je to u severoamerických indiánů skoro se vším. Kdysi obývaly severní Ameriku stovky indiánských kmenů s odlišnou kulturou, jazykem a zvyky, i když mnohé měly společné. O bezstarostném životě v klínu nádherné přírody však mohli indiáni jenom snít. Každodenní boj o přežití byl realitě mnohem bližší. Indiáni museli čelit zimě a nepohodě, vychovávat svoje děti, těžce obstarávat potravu a také jíst. A právě proto jsme tady s naší exkurzí, co kde dobrého k snědku lze u indiánských kmenů okoukat. Mohly by to být dobré tipy pro letní táboření, kempování a pro přípravu exotických pokrmů při pobytu na chatě nebo na chalupě. Je toho na výběr dost a dost. A můžeme vám prozradit, že řada indiánských kuchařských nápadů pevně zakotvila i v dnešní severoamerické kuchyni. Stejně tak ovlivnili bílí osadníci i původní indiánskou kuchyni. Dodali totiž železné nádobí, prášek do pečiva i kondenzované mléko. Slavní Dakotové to měli nejjednodušší. Táhli za stády bizonů, lovili je a bizoni jim poskytovali nejen stravu, ale i materiál na stany, oděvy a světlo. Indiánské kmeny od velkých kanadských jezer sbíraly tzv. divokou rýži a další plodiny, které dávala bohatá země. Indiáni na jihu USA dovedli plnit paprikové lusky jehněčím masem, uměli pěstovat rajčata a připravovat skvělé omáčky. Na indiánských stolech se objevoval losos, pstruh, králík i dikobraz. Černonožci si pochutnávali na chřestýších. Na kompletní výčet indiánských stravovacích zvyklostí bychom potřebovali celou knihu. Tak se raději uvelebme u indiánského ohně a pojďme začít s hostinou. Začněme s něčím, co by vzdáleně mohlo připomínat polévku. Ovšem mimořádně hustou, táborovou a dostačující pro celý oddíl skautů.
Rozpočty jsou vždy na 4 až 6 porcí.
Sioux Wahanpi
Asi 1 kg směsi alespoň dvou druhů masa přibližně podobné kvality (telecí a vepřové, králičí a kuřecí, hovězí a skopové) nebo všechno najednou, 4 různé druhy zeleniny (rajčata, papriky, cibule, čerstvé houby), 1 plechovka kukuřičných zrn ve slaném nálevu, 4 druhy koření (jalovec, oregano, pepř, šalvěj), 500 g vařených makaronů, sůl (Indiáni sice nesolí, ale my na to nejsme zvyklí.)
Do velkého kotle vložíme nejprve na kousky nakrájené maso, koření a sůl. Směs zalijeme vodou a zvolna vaříme téměř do měkka. Pak přidáme očištěnou a pokrájenou zeleninu. Na každého strávníka by měla být aspoň jedna plná hrst. Vaříme v odkrytém kotli přibližně 20 minut. Potom přidáme předem uvařené makarony, společně prohřejeme, případně dochutíme a podáváme. Celý tábor bude nadšením bez sebe a hlavně nebude vyžadovat další chod.
Náčelnické kuře
To se jednou slavný náčelník Siouxů praštil přes kapsu a zakoupil v blízkém supermarketu čerstvé kuře. Cestou do tábora k němu ještě nasbíral plný ešus borůvek. Paní náčelníková nechala kuře v celku a dokonale ho uvnitř i zvenku pomazala rozmačkanými borůvkami. V borůvkovém hávu si pak kuře odpočalo v chladu až do večera. Když se kouzelník kmene nedíval, pěkně kuře nasolila (jak už víme, indiáni nesolí) a navíc potřela rozehřátým špekem. Pak už stačilo kuře nabodnout na rožeň a pomalu grilovat. Při grilování nezapomínala kuře potírat špekem, až bylo pěkně zlaté. Nejvyšší rada náčelníků nešetřila při večeři slovy chvály.
Sušené maso (Jerkey)
Specialita, kterou díky Siouxům zná celá Amerika. Siouxové byli totiž mistry v sušení bizoního masa, které pak sloužilo v časech nouze. Američané vše okoukali a skvěle upravili původní indiánský recept.
Kvalitní hovězí maso, sojová a worchesterská omáčka, pepř, sůl, česnekový koncentrát
Maso nakrájíme na 3 mm silné proužky, dlouhé asi jako tužka. Pokrájené maso marinujeme v sojové a worchesterské omáčce, pepři, soli a česnekovém koncentrátu. Poklicí zatížené maso necháme v misce marinovat nejméně 5 hodin. Pak jednotlivé proužky masa napícháme na jedné straně na špejle a zavěsíme v troubě na grilovací rošt. Dno trouby vyložíme alobalem. Sušíme při té nejnižší teplotě, okolo 50 °C, přibližně 10 hodin. Hotové sušené maso má hnědou barvu a je natolik křehké, že se dá přelomit. Úprava sušeného masa vyžaduje čas, ale výsledek je skvělý. V Americe dostanete “Jerkey” u každé benzinové pumpy.
Indiánské fazole
Velmi populární i v sousedním Mexiku. Červené fazole můžeme uvařit nebo použít vařené fazole v konzervě. Na litinové pánvi opečeme nakrájený špek a v tuku pak podusíme pokrájenou cibuli (1 pánev fazolí – 1 velká cibule). Nyní je ten pravý čas přidat vařené fazole, které na pánvi částečně vidličkou pomačkáme. Dobře upečené fazole můžeme na pánvi opatrně obrátit a opéci ještě z druhé strany. Tím je skvělá příloha nebo i samostatné jídlo hotové. Kovbojové tuto specialitu vylepšují ještě strouhaným sýrem.
Indiánský chléb a Salsa Navaho
Chléb: 300 g hladké mouky, 1 lžíce prášku do pečiva, špetka soli, 20 g rostlinného tuku, lžička kmínu, olej na smažení
Salsa: 2 vařené salátové brambory, 400 g salámu nebo klobásy chorizo, 4 jarní cibulky
Zálivka: olej, citronová šťáva, rozetřený česnek, oregano, čili paprička, sůl, hořčice
Na ozdobu: rajče, sýr
Ze surovin na chléb uděláme lehké těsto a necháme asi 20 minut odpočívat. Potom na pomoučeném válu vyválíme z těsta kolečka o průměru asi 14 cm. Kolečka ještě necháme chvíli odpočinout a pak je smažíme v oleji na pánvi. Oloupané a pokrájené brambory smícháme s kousky povařeného choriza a sekanou cibulkou. Vmícháme zálivku. Salát navršíme na chléb a ještě ozdobíme rajčetem a čerstvým sýrem. Nabídnout jednou hostům tuto pochoutku místo obligátních obložených chlebíčků bude pokládáno za originální nápad.
S indiánským “howg” se loučí
