Jaké oplocení k chalupě?
Přicházíme-li k domu, první nás přivítá plot, branka, případně předzahrádka. Podle jejich podoby můžeme usuzovat, jací jsou obyvatelé domu, jak moc otevření jsou k okolí, jestli mají či nemají rádi návštěvy.
I plaňkový plot se zděnými sloupky, případně podezdívkou, se ke starému domu hodí
Některé ploty jsou průhledné a umožňují obdivovat opečovávané zahrádky, což je pro kolemjdoucího velmi příjemné. Lze ovšem také pochopit, že majitel chce mít soukromí a obežene své sídlo vysokým a neprůhledným plotem nebo zdí. I takový plot však může vypadat pěkně.
Nejhezčí jsou obyčejné plaňky
Tradiční oplocení tvořily podle regionu buď jednoduché plaňkové ploty s dřevěnými či kamennými sloupky, nebo hrubě omítnuté zdi. Stavení stojící v rozvolněné zástavbě často neměla oplocení vůbec, anebo jen kolem předzahrádky, aby do ní nemohla hospodářská zvířata a drůbež. Od první republiky se dělaly také zděné podezdívky plotů. Všechny tyto možnosti vypadají natolik dobře, že by neměl být problém jednu z nich si vybrat, samozřejmě v závislosti na místní zvyklosti.
Jednoduchý plot – pouze sloupky a vodorovná břevna ze smrkové tyčoviny
Z nedávno minulých časů zde přetrvává mnoho plotů z drátěného pletiva s plechovými vraty a brankami. Pořizujeme-li nový plot, je lépe zvolit estetičtější řešení. Pokud ovšem chceme ušetřit, drátěného plotu lze s úspěchem využít jako podpory pro popínavé či bujně rostoucí rostliny, které ho můžou za pár let zcela zakrýt.
Ke starému domu se nehodí ploty z novodobých tvárnic, a to ani z takových, které se tváří jako přírodní materiál. Nepěkné jsou různé betonové tvarovky a stříšky, pokrývající koruny zdí a sloupků. Nepoužíváme prefabrikáty ani plech. K běžným chalupám nejsou většinou vhodné ani ploty z kované mřížoviny – často vypadají kýčovitě, a i když některé mají pěkný design a jsou kvalitní, museli bychom být majiteli přinejmenším klasicistní fary, aby jejich použití bylo historicky opodstatněné.
I plaňky se dají zkazit
I když zvolíme plaňkový plot, není ještě vyhráno. Můžeme ho zkazit přílišnou zdobností – různými vykrajovanými plaňkami a prkny, které se v mnoha variantách prodávají v zahradních centrech, obloukovým či zalomeným tvarem horní hrany plotového dílce apod. Proč je tak rozšířeno klišé, že co je „do obloučku“, je jakoby staré a romantické?
Svlaková branka v plaňkovém plotě
V jednoduchosti je krása, a proto zhotovíme plot co nejjednodušší – sloupky raději dřevěné než kovové, kruhového či čtvercového průřezu (zděné vypadají více městsky), mezi nimi rovná plotová pole. V některých regionech se zachovaly i kamenné sloupky s otvory pro břevna. Rozestupy mezi plaňkami se dříve dělaly daleko větší než dnes, minimálně na šířku plaňky i více.
Plaňky rovněž nebývaly dokonale rovné, ty nejrustikálnější byly pouze z loupané smrkové tyčoviny nebo klacků, někde i vyplétané proutím, což vypadá krásně, ale je to méně trvanlivé řešení. Dobrou volbou je použití živého plotu, ať už stříhaného, nebo přírodně pojatého – volně rostoucího, či s porostem popínavek.
Ohradní zdi
Ohradní zdi můžeme vyzdít prakticky z čehokoliv, když je pak ovšem nahrubo omítneme. Všimněme si starých zdí s hrubou jednovrstvou přírodní omítkou se strukturou ručního zpracování a pokusme se tuto strukturu přesně napodobit. Omítku můžeme ponechat v přírodní barevnosti. Když se rozhodneme natírat, tak nikoliv výraznými barvami; s oblibou používaná bílá v krajině příliš svítí. Jiným řešením je probarvení malty ve hmotě. Přidáme do ní práškový pigment, například okrový, takže se zeď nemusí natírat vůbec, docílíme přirozeného vzhledu a omítka bude příjemně stárnout.
Plaňkový plot s kamennými sloupky – takový býval na vesnici všude
Koruny se tradičně pokrývaly pálenými taškami, kamennými plotnami nebo mrazuvzdornými cihlami. V některých regionech se používal dostatečně trvanlivý kámen (například pískovcové štuky), takže zdi byly neomítané.
Zahradní doplňky
S celkovou úpravou okolí domu by měly samozřejmě ladit i zahradní doplňky. Plastový nábytek je možná praktický na údržbu, ale máme mnoho lepších možností. Lépe vypadá nábytek dřevěný nebo kovový, i když zde trvanlivost samozřejmě odpovídá vyšší ceně. V současnosti je na trhu množství variant historických modelů zahradního nábytku od kovových skládacích židliček s plaňkovým sedátkem a opěrátkem (typ již z 19. století) až po těžká dřevěná křesla a lavice. Krásná dřevěná, litinová či dokonce kamenná lavice se dá pořídit v antik-bazaru. Nábytek, plot a ostatní dřevěné doplňky můžeme natřít olejem, lazurou nebo krycí barvou, podle pojetí domu.
Plot vyplétaný z prutů
Na závěr pár vět o zdobnosti. Někteří chalupáři jsou vášnivými stoupenci zdobných detailů, „vyšperkují“ chalupu někdy tolik, až to škodí. Příjemné bývá uplatnění starých předmětů nalezených na půdě či starého zemědělského náčiní, i když i to někdy může být na hranici kýče, ale milého (např. oblíbená loukoťová kola).
Horší je to s novými výrobky. V zahradních centrech je nepřeberná nabídka doplňků od různých zahradních domků, treláží, pergol až po keramické žáby, trpaslíky, kašničky z umělého kamene, krmítka a jiné ozdoby. Než něco takového koupíme, zamyslíme se, zda je to opravdu povedené a zda se to hodí ke stylu našeho domu. Zdaleka není vkusné vše, co se prodává, nebo co můžeme vidět v různých časopisech o bydlení. Zcela vyhnout bychom se pak měli kutilským nápadům typu „záhonek na květiny z nabarvené pneumatiky“, které se na našem venkově ještě stále vyskytují z dob minulých, kdy nebylo k sehnání téměř nic.
TEXT: ING. ARCH. DANIELA JAVORČEKOVÁ A ING. JANA STRNADOVÁ
FOTO: MARIE RUBEŠOVÁ, ATELIÉR GIRSA AT A SHUTTERSTOCK
Jaké oplocení k chalupě?
