U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Málo známé plody lesa
Kategorie: Víkend | Autor: Jan Rys
Jehličnatý les na jaře roste do zvláštní krásy. Každá větev bývá ozdobena dvojí zelení s novými rašícími výhonky a vrcholky stromů zazáří málo známými květy. Ty však většinou unikají lidské pozornosti proto, že jsou v nejvyšším patře korun lesních velikánů. Jehličnaté stromy navíc nekvetou každým rokem, protože několik let musí shromažďovat zásobní látky, které k tomu potřebují. U některých bývají přestávky až šestileté. Botanicky patří jehličnaté dřeviny mezi rostliny nahosemenné. Jejich název je odvozen od stavby samičího květu. Jehličiny totiž vždy mají jednopohlavní květy – jedny produkují jen buňky samčí, tedy pyl, druhé zase buňky samičí, což jsou vajíčka. Oba typy květů mohou být na jednom stromě, různě rozmístěné v koruně… (viz tajenka). Když se květy vyvíjejí odděleně na různých jedincích, jmenují se jehličiny dvoudomé. Pylová zrnka se produkují v samčích květech na prašnících. Aby se mohla lehce vznášet ve vzduchu, mají na sobě vzduchové váčky. Samičí květ má tvar podobný šištici a je složený ze šupin, na nichž volně leží vajíčka. Opylení těchto květů, stejně jako u všech jiných nahosemenných rostlin, má na starosti vítr. Z těchto důvodů příroda samčími květy nešetří, spíš přímo hýří, aby opylení nastalo co nejpravděpodobněji. Na úspěšnost oplodnění má rovněž vliv umístění květů na stromě. Samičí květy jsou proto soustředěny nejvýše v koruně, samčí vyrůstají po obvodu spodní části. Když se začne po ránu ohřívat vzduch, stoupá mezi korunami vzhůru, strhává s sebou pyl a přímo ho přináší k samičím květům. Nejhonosnější samičí květenství vytváří smrk ztepilý. Výška šarlatově červených šištic dosahuje až několika centimetrů, zatímco samčí květ je malý, jen svazeček prašníků nesměle se krčících v paždí jehlic loňských větviček. Zprvu se také červená, ale při dozrávání dostává žlutohnědou barvu. Vyrůstá ho hodně, souměrně rozptýleného po celé spodní koruně. Anonymitu smrkových květů lesa prozrazují samčí zrnka pylu, která se v poryvech větru vznášejí příšeřím spodního patra stromů. Nezasvěceným lidem tento jev zavdával příčinu k dohadům o tajemném světě lesních skřítků.
