U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
I KAMNA MAJÍ DUŠI
Kategorie: Víkend | Autor: Iva Tvrzová
HOBBY
Objektem obdivu a lásky se může stát cokoli, dokonce i stará kamna. Nevěříte? Libor Trakal je toho dokladem. Svým nadšením nakazil dokonce i manželku. Ta teď každý rok k Vánocům dostává kamna.
Ale nepředstavujte si žádné rezavé “petry” nebo “klubky”. Kamnům, kterým pan Trakal propadl, je většinou kolem stovky let, jsou litinová a překrásně zdobená. Tedy byla původně. Když se k němu dostanou, jsou to často jen rzí pokryté trosky, některé části chybí úplně. Když si je za čas odváží zákazník, řekli byste, že se jedná o umělecký exponát, určený do muzea. Až dosud mě nikdy nenapadlo, že kamna můžou být tak krásná. Ještě neuvěřitelnější je, že takovýhle skvost se může vyklubat z něčeho, co donedávna překáželo někde v kůlně nebo ve sklepě a vypadalo dobré leda tak do šrotu. Jak vůbec Libora Trakala napadlo pustit se do restaurování starých kamen? “Jsem vyučený štukatér, absolvoval jsem stavební průmyslovku. Když jsem pracoval na modernizaci domů, vyklízeli jsme také sklepy. Tam jsem našel první stará kamna. Bylo mě líto je vyhodit, tak jsem je vypucoval a prodal do bazaru. Tím to začalo. S kamarádem jsme začali opravovat stará kamna, ale ze začátku to byla spíš taková zábava.” Ze zábavy se stala láska na celý život. Pan Trakal mě zavedl do svého království v suterénu jednoho pražského domu. Několik místností je plných nejrůznějších kamen i jejich součástí, které slouží při opravách jako náhradní díly. Nezasvěcený návštěvník by řekl – haldy železného šrotu. Ale když se podíváte blíž, uvědomíte si smysl našich předků pro krásu. I pod nánosem rzi je poznat, že ozdobené byly také části, které nebyly na první pohled vůbec vidět – třeba kouřovod nebo vnitřek, kde se topilo. O každé “ruině” dovede pan Libor nadšeně vyprávět, téměř každá je něčím zajímavá, třeba původem svého vzniku, neobvyklým technickým řešením. Průměrné stáří kamen, která se tu opět probouzejí k životu, je 80 až 100 let. Nejstarší kamna, která pan Trakal renovoval, byla z roku 1850. “Nejčastěji opravujeme takzvaná americká kamna, to jsou ta hodně zdobná, se slídovými okénky, a kanónová (válcová) kamna. Díky množství výrobců jsou téměř všechna kamna, která tu vidíte, originální. Těžko objevíte dvoje stejná. Litinová kamna se u nás vyráběla v řadě míst, například v Hořovicích (firma Horowitz), v Plasích u Plzně, ve Frýdlantu nad Ostravicí, v Praze (Horák a Ullmann), v Blansku na Moravě… Amerických kamen se dochovalo v Čechách poměrně hodně. Jinde v Evropě je nenajdete, dovážela se jen do Rakousko-Uherska.” O nadšení a lásce ke starým kamnům svědčí i další slova: “Mám tu řadu kamen, která jsou rozebraná, ale já je tu nechávám neopravená, protože žádná taková druhá se mi už třeba nikdy nedostanou do ruky. Proto je nechci prodat.” K takovým originálům, které se Liboru Trakalovi dostaly do rukou, patřil i chytře vymyšlený americký sporák z roku 1920. Měl dvě trouby – jednu obrovskou na krocana, druhou nižší na pekáč. Byl tu prostor s teplým vzduchem na ohřívání a rozpékání pečiva, plotna se šesti plotýnkami, dvěma výklopnými plotýnkami na ohřívání talířů a dva rošty – jeden na uhlí, druhý na dřevo. Samozřejmě mě zajímalo, jak se z nevzhledné trosky stane nablýskaný skvost. “Kamna celá rozebereme, necháme je opískovat (mechanicky očistit od rzi), poškozené díly se opraví, svaří nebo vymění. K tomu nám slouží “náhradní díly” z jiných kusů, nebo je necháme nově odlít. Spolupracujeme se šesti slévárnami v republice. Často chybí různé ozdoby a drobnosti – kličky, popelníky, dvířka… Buď je najdeme mezi “náhradními díly” nebo podle původní dokumentace a zbytku kamen připravíme jejich model a příslušný díl si pak necháme odlít. Pak se opraví, případně vymění šamot. Nakonec přijde na řadu povrchová úprava – litinová kamna se natírají speciální černou pastou na bázi grafitu, odolnou teplotám. Niklované části, hlavně u amerických kamen, děláme většinou nově, ale někdy stačí zachovalý nikl jen vyleštit. Někdy opravujeme i smaltovaná kamna, ale poškozená vrchní glazura je téměř neopravitelná. Hezký starý smalt se však snažíme zachovat.” Takhle Libor Trakal se svým kolegou zachránil před zničením už stovky kamen. Za měsíc opraví jedny, někdy patery, to podle náročnosti. Renovace některých unikátů však trvá i několik let. Podle toho pak zrenovovaná kamna stojí od deseti do sto padesáti tisíc korun. Oprava pro zákazníka přijde většinou na pět až třicet tisíc korun. Dnes už kamna nehledá po sklepích, ale kupuje na inzerát, některá dokonce přiváží ze zahraničí. Lidé je přicházejí nabídnout i sami. Mají například dvoje – jedny si nechají opravit pro sebe, jedny prodají. Teď možná některé čtenáře napadne: Taky mám nějaká stará kamna ve sklepě, stála by za opravu? “Umíme opravit všechna stará kamna – plechová i litinová, stejně jako staré sporáky. Avšak smysl má opravovat kamna vyrobená tak do roku 1940. Otázkou je, zda za opravu ještě stojí. Pokud jsou poškozena příliš a musel by se například nechat odlít nový základní díl, byla by cena opravdu vysoká. Pak je možné například prasklinu jen zaretušovat (tak, že se nic nepozná) v kamnech se ovšem topit nedá, budou jen na dekoraci. Tyhle “poloopravy” však dělám velmi zřídka.” To mě inspirovalo k další otázce: Proč si vlastně lidé stará kamna kupují? “Zpočátku si zhruba polovina zákazníků kupovala kamna pouze na dekoraci, druhá polovina i na topení. Nyní, v souvislosti s neustálým zdražováním plynu a elektřiny, je zájem o topení v klasických kamnech stále větší. Kupují je nejen do stylových chalup a chat, ale i do velmi moderních domů nebo městských bytů.”
