Návrat proutí
Dnes je vrbové proutí jako stavební materiál opomíjeno, dříve se ale košatina při stavbě domů a ohrad hojně využívala.
Proutí máme spojeno s pletením ošatek a košíků. Příprava loupaného proutí a práce s ním chce už trochu znalosti a fortele, proto je necháme košíkářům. Do stavby plotu, plůtku či ohrádky na zahradě z neloupaného proutí se ale může pustit každý. Podmínkou je dostatek stavebního materiálu, tedy vrbových prutů, což by neměl být velký problém.
Považte, že se u nás vyskytuje jednadvacet domácích druhů vrby! Je tedy více než pravděpodobné, že některá ze stromovitých, keřovitých či zakrslých vrb někde u vás roste. K řezu se hodí většina z nich.
Proutí z vlastního prutníku
Na stavbu většího díla budeme samozřejmě potřebovat i větší množství proutí. Nejdostupnější je to, které lze vypěstovat ve vlastním prutníku. Ten je možné založit jen na takovém místě v zahradě, kde je i v létě vlhko, ne však stále zamokřeno.
Čerstvé vrbové řízky se sázejí časně zjara (případně na podzim) do kypré půdy propracované do hloubky dvaceti centimetrů. Po prvním roce růstu se zakořeněné pruty v zimě musí ostříhat. To se dělá až úplně u země, aby vznikl pahýl – „babka“, která každým rokem obroste novými pruty. Ty už potom budeme sklízet. Sklizeň je nejlepší naplánovat na dobu vegetačního klidu, kdy pruty nejsou narašené.
Další možností, jak získat pruty, je porozhlédnout se po okolí. Vrbu většinou najdeme někde v polích, u rybníka či potoka, nebo u plotu. Možná i někoho znáte, kdo vrbu na svém pozemku má a seřezává ji a pruty vám rád věnuje, například vrbu jívu mívají v zahradě včelaři.
Pletený plot
Samotná stavba živého proutěného plotu či ohrádky je jednoduchá. Vrbové pruty prostě vysadíme širším koncem do země asi 15 až 30 centimetrů od sebe a zastřihneme v požadované výšce. Často je zaléváme, aby nezaschly, hlavně v prvních dvou letech. Po prvním roce růstu pak mezi sebou vodorovně zaplétáme vhodné postranní výhony. Ty ostatní ořízneme. Pro zpevnění plotu můžeme sem tam přidat silnější dřevěný kůl. Jak bude přibývat nových výhonů, plot bude každým rokem hustší a hustší.
Pletení „suchého“ plotu je rychlejší. Živé vrbové pruty vplétáme libovolným způsobem mezi dřevěné kůly zatlučené do země. Suchý plot na rozdíl od živého sice nevyžaduje každoroční údržbu s nůžkami v ruce, ale musíme se smířit se skutečností, že jeho trvanlivost bude omezená. Rozpadlé díly se však dají opět snadno doplnit či vyměnit.
Text Martina Lžičařová, foto Shutterstock a autorka