U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
BECHYŇSKO S KRAJKOVÝMI ŠTÍTY
Kategorie: Venkov | Autor: Jan Pešta
REGION
Jižní Čechy jsou bezednou pokladnicí lidové architektury celosvětového významu. Unikátní není jen počet a kvalita jednotlivých památek i celých vesnic, ale iobdivuhodné bohatství arozmanitost regionálních forem, jež byly z velké míry podmíněny “akčním rádiem” místních zednických mistrů. Někdy stačí ujet jen několik kilometrů – za nejbližší les či údolí – a ráz vesnic se zcela promění.
Dnes spolu navštívíme Bechyňsko. Vlastně bychom měli raději říci východní Bechyňsko, tedy kraj na levém břehu Lužnice, východně od Bechyně. Tento svérázný mikroregion, čítající vlastně jen nějakých 12 vesnic, je dodnes téměř ze všech stran vymezen přírodními hranicemi. Na východě je to hluboko zaříznuté neprostupné údolí Lužnice, na jihu známé, krajinářsky cenné údolí Žimutického potoka (zvané Židova strouha). Další světové strany lemují poměrně rozlehlé masivy rovinatých lesů. Kdysi se tu prostírala Černická obora, založená roku 1586 Petrem Vokem z Rožmberka. Ve středověku patřila většina zdejšího kraje k bechyňskému hradu. Lesnaté území, rozbrázděné několika údolími, bylo kolonizováno relativně pozdě, ve 13. až 15. století. Přirozeným centrem tohoto nevelkého území se stala vesnice Sudoměřice u Bechyně. Střediskovou funkci jí zajišťoval již ve středověku farní kostel sv. Mikuláše, připomínaný k roku 1369. Kostel je ale ve skutečnosti ještě starší, jádro stavby pochází snad z počátku 14. století. Na první pohled zaujme mimořádně vysokou a strmou střechou, pod kterou se ukrývá středověký krov. Vydejme se však na prohlídku i do okolních vesnic. Téměř v každé najdeme pozoruhodné lidové stavby. Východní Bechyňsko leží – geograficky i národopisně – přesně na půli cesty mezi regionem soběslavských Blat na východě a okolím Týna nad Vltavou na jihu. To se zcela přirozeně odráží ive zdejší lidové architektuře, ve které se oba vlivy prolínají. Vzhled vesnic dnes určují krásné zděné usedlosti s domy, sýpkami a bránami. Ještě v první třetině 19. století ale byla situace opačná, převažovaly zde stavby roubené. Dodnes se však zachovala jen roubená stodola u čp. 36 v Černýšovicích. Lidovou architekturu na Bechyňsku i jinde v jižních Čechách charakterizují krásně tvarované štíty se štukovou výzdobou. Místní specialitou jsou štíty s pravoúhle zalamovanými volutami. Štuková výzdoba štítů na Bechyňsku je výrazně prostší, ale také kultivovanější než v sousední blatské oblasti. Od jihu sem zasahují ještě stavby ze sousední oblasti vltavotýnské, které se vyznačují typicky utvářenými volutovými štíty. Mezi nejstarší a také nejpůvabnější lidové stavby na Bechyňsku patří dům čp. 30 v Hodonicích, datovaný již do roku 1804. Většinu staveb však patří až do “zlatého” období zdejší lidové architektury, tedy do 50. – 70. let 19. století. Na jeho konci začali i zde přestavovat usedlosti do podélné podoby s jednotně řešeným průčelím a vjezdem. Ani na nich však nesměla chybět půvabná štuková výzdoba. Kam vyrazit, pokud si chcete kouzlo lidové architektury Bechyňska opravdu vychutnat? Patrně nejznámější vesnicí v regionu je Bechyňská Smoleč, od roku 1995 vesnická památková zóna. Jistě vás zaujme zejména severní strana návsi s řadou půvabných usedlostí z doby okolo poloviny 19. století, zrcadlících se v hladině rybníka (např. čp. 3, 4, 5 s domem z roku 1864 a čp. 6). Na jižní straně návsi se dochovala řada podélně orientovaných usedlostí. Zde vyniká dům čp. 17 z roku 1856 s klenutou bránou. Náves doplňuje kaplička, datovaná rokem 1863. Další dvě vesnice se půvabem i bohatstvím lidové architektury Smolči přinejmenším vyrovnají. V sousedních Černýšovicích zaujme především rozlehlá travnatá náves, obklopená malebnými podélně i štítově orientovanými usedlostmi. Pravý skvost mezi vesnicemi na Bechyňsku ale představují Hodonice, rozložené na pláni nad Židovou strouhou. Hodonickou náves ze tří stran obklopují výborně zachované usedlosti s celou přehlídkou štítů a bran. Z nejcennějších staveb musíme zmínit alespoň usedlosti čp. 30, 36 s bránou z roku 1836 a zejména pak čp. 3, 7, 8 a 9 na severní straně návsi. Náves doplňuje kaple sv. Jana Nepomuckého, typicky jihočeská kovárna a nezbytná hasičská zbrojnice. Pro své jedinečné kvality jsou Hodonice vytipované k prohlášení za vesnickou památkovou zónu.
