Zapomenuté řemeslo
Pletení z orobince patří k řemeslným oborům, které upadají v zapomnění. Iveta Dandová je jednou z mála pletařek, které je dodnes mistrně ovládají.
Výroba předmětů z orobince patřila v našich zemích ke značně rozvinutým řemeslům. V Čechách byl jedním z významných středisek, kde pracovalo množství výrobců, Bakov nad Jizerou. Tady, v krajině s mnoha rybníčky a v blízkosti řeky Jizery, která se zjara i po každém větším dešti vylévá z břehů, se orobinci odjakživa dařilo.
Orobinec je vcelku běžná vodní rostlina, kterou každý pozná podle hnědých „doutníků“, což jsou vlastně šišticovitá květenství.
Jeho výjimečnost spočívá ve snadné zpracovatelnosti „Namočený měkký materiál neklade odpor a hezky se s ním dělá,“ vysvětlila nám Iveta Dandová, která bydlí v Mnichově Hradišti, městečku, ležícího nedaleko Bakova nad Jizerou. K práci s orobincem ji přivedl její otec. V roce 1968 přišel o zaměstnání a tehdy neměl jinou šanci než uživit se sklizní orobince pro pletařky v Bakově.
Klobouky, ošatky i bačkory
Jak jsme se přesvědčili v dílně Ivety Dandové, škála předmětů upletených z orobincových stonků může být bohatá. Viděli jsme tašky, kabelky, klobouky, ošatky, misky, sandály, různé dekorační drobnosti a také obaly na květináče, láhve a demižony. I dříve, v 18. a 19. století, kdy masová výroba předmětů z orobince vrcholila a byl o ně zájem po celé Evropě, v Asii i Africe, byla produkce zdejších řemeslníků podobně obsáhlá. Kromě jemných dóz a schránek, které byly určeny pro náročnou klientelu z měst a ze zahraničí, se pletly i rohože, bačkory a dokonce i lustry!
Procházka po dílně
Zpracování orobince v podání Ivety Dandové, která v současné době patří k několika málo posledním výrobcům, ale není jen záležitostí vlastního pletení. Iveta musí nejprve materiál získat a k vlastní práci připravit.
„Hodně mi pomáhá tatínek, který rozpozná tu správnou kvalitu orobince, což je velice důležité. Stonky se nejprve suší, loupou, třídí a následně namáčí a štípou. Nejhodnotnější jsou listy uvnitř stonku, které jsou tenké a jejich povrch zůstává hladký. Ty se hodí k pletení jemnějších předmětů,“ seznamuje nás s tajemstvím řemesla Iveta, která dokonale ovládá nejrůznější techniky a vzory pletení.
To je ostatně vidět na mnoha výrobcích v její dílně. Orobincové rohože a šité ošatky jsou dílem jejího otce. Ostatní kousky pletla Iveta. Nejkrásnější jsou asi dámské módní doplňky – kabelky, vzdušné letní tašky a především šmrncovní kloboučky. Není divu, že Iveta získala mnohá ocenění v designérských soutěžích Českého národního podniku. V roce 2007 jí Ministerstvo kultury ČR udělilo ocenění Nositel tradice lidových řemesel a v roce 2008 získala certifikát kvality Regionální produkt Českého ráje.
Text Martina Lžičařová, foto Petr Živný
Zapomenuté řemeslo
