Sanace vlhkého zdiva

Téměř každá starší stavba se potýká s nadměrnou vlhkostí zdiva. Působením vlhkosti se rozpadají stavební materiály a zhoršuje se tepelný odpor konstrukcí.

Tady je příčinou vlhkých zdí domku nejspíš spodní voda

Před zahájením sanačních prací je nutné určit příčiny zavlhčení. Hlavními zdroji vlhnutí jsou kapilární vzlínání vody, prosakování vody, kondenzace vodní páry a hygroskopický příjem vlhkosti. Příčiny nemusí být vždy jednoznačné, často se jejich projevy překrývají. Vhodná je proto konzultace s odborníkem. Při sanaci zdiva je nutné nejprve odstranit příčiny zavlhčení a teprve pak řešit jejich důsledky. Proto většinou kombinujeme více druhů opatření. Důležité je vlhkost od konstrukce odvést nebo konstrukci od zdroje vlhkosti izolovat.

Zdivo nad terénem

Pro dodatečnou izolaci zdiva ve vodorovném směru se nejčastěji používají mechanické způsoby (vkládání izolace do prořízlé spáry) a injektážní metody (napuštění vrtů ve zdivu látkou, která póry utěsní nebo hydrofobizuje). Mechanické způsoby jsou dlouhodobě nejspolehlivější. Vodorovnou izolaci vkládáme do otvorů vybourávaných ve zdivu nebo do spáry proříznuté v cihelném zdivu (s průběžnou spárou do tloušťky přibližně 0,6 až 0,9 m) řetězovou pilou. Jako izolační materiál používáme pásy s vyšší tuhostí – ze skelného laminátu, z PVC nebo polyetylénu.

Hygroskopické zavlhčení povrchů bývalého chléva vlivem vysokého obsahu dusičnanů

U zdiva smíšeného nebo kamenného používáme diamantová lana. Tloušťka stěn při podřezávání lanem není omezena a lze vytvářet i svislé spáry. Cihelné nebo smíšené zdivo s průběžnou ložnou spárou lze izolovat i vtlačováním zahrocených nerezových plechů pomocí beranidel. Proti klasickému podřezání se ušetří několik pracovních kroků: čištění spáry, manipulace s izolací, klínování zdiva proti sedání a injektování spáry po vložení izolace.

Výhoda mechanických metod – totální přerušení pohybu vlhkosti – je u starších staveb mnohdy nevýhodou. Dojde k uzavření vlhkosti pod izolací a hrozí, že vlhké zdivo bude v zimě odmrzat. Tuto oblast musíme zateplit.

Injektážní metody

Izolaci stěn lze také vytvořit napuštěním zdiva vhodnou látkou, která pronikne do pórů stavebních hmot – injektáží pomocí vrtů. Ty se dělají ve vzdálenostech 12 – 15 cm od sebe, kolmo nebo šikmo k povrchu (zhruba 0 – 30°) a v délce k protějšímu líci zdiva zkrácené maximálně o 10 cm. Do tloušťky zdiva přibližně 0,9 m lze injektovat jen z jedné strany, při větších tloušťkách se doporučuje navrtat stěnu z obou stran. Průměr vrtů (zhruba 12 – 40 mm) a jejich vzdálenost odpovídá konkrétnímu typu izolační látky a způsobu injektáže. Látku do konstrukce napouštíme pod tlakem pomocí speciálních pump nebo volně, např. ze zavěšených nádobek nebo nálevkami.

Účinnost injektážní látky

Injektážní látky založené převážně na utěsňujícím principu (např. cementové suspenze nebo polyuretanové a akrylátové pryskyřice) mají proti vzlínání vody nižší účinnost, neboť zaplňují hlavně velké póry. Vhodné jsou v případě kompaktního lomového zdiva, kdy těsníme hlavně ložné spáry.

Odvodněný venkovní kanál zvyšuje plochu pro odpaření vlhkosti ze zdiva

Nejlepší penetrační schopnost mají hydrofobizační prostředky (např. silikonové mikroemulze), jejichž částice jsou daleko menší, ale nehodí se, pokud máme stavbu izolovat i proti radonu. Kompromisem je injektáž tzv. „kombinovanými“ prostředky, kde je hlavní těsnicí složka, tvořená koloidním roztokem vodního skla s nízkým obsahem alkálií, ještě doplněna hydrofobní látkou.

Hydrofobizační krémy

Hydrofobizační krémy lze snadno plnit do vrtů jen pomocí nízkotlakého (zahradnického) postřikovače. Krémová konzistence zajišťuje spolehlivou aplikaci u zdiva obsahujícího dutiny, kaverny nebo trhliny. Uplatní se u konstrukcí z nepálených cihel nebo s hliněnou maltou, které nesnesou nadměrné zavlhčování technologickou vodou.

Oproti podřezání je účinnost injektážních metod nižší, ale u materiálů citlivých na obsah vlhkosti (např. zdivo z opuky nebo vepřovic), kdy by přesušení mohlo vést ke statickým poruchám, je to dokonce určitou výhodou.

Vzduchové metody

Vzduchové metody využívají pro odvedení vodní páry přirozeně proudícího vzduchu. Vlhkost se odvětrává do vzduchových mezer nebo kanálů (minimální tloušťka 15 – 20 cm), zřizovaných většinou pod podlahou místností. Nasávací otvory by měly být osazeny na chladnější straně objektu než výdechové.

Vytváření vzduchové dutiny pod podlahou pomocí kanálků s odvětráním do komína

Odtah vzduchu lze zajistit nevyužívanými komíny uvnitř budovy. Mezi vzduchovou dutinu a vnitřní konstrukci (obvykle podlahu) je nutné osadit tepelnou izolaci, aby nedocházelo k promrzání v zimním období.

Obnova svislých izolací

Pokud je hlavní příčinou poruch voda pronikající z přilehlé zeminy, je nutné zdivo odkopat a udělat kvalitní rubovou izolaci. Většinou jsou v okolí starších staveb různé ulehlé navážky, které zadržují prosakující vodu (srážkovou nebo z poškozených podzemních sítí). Proto se svislé izolace zesilují a výkopy musí být odvodněny drenáží. Kromě asfaltových pásů se u starší zástavby dobře uplatní stěrkové systémy, které dobře kopírují nerovný povrch zdiva nebo tvarově složité detaily.

Pro vnější izolace se používají bitumenové stěrky, pro vnitřní izolace pod omítku nebo na sokly minerální povlaky na cementové bázi. Poměrně opomíjeny jsou rubové izolace z jílové hmoty. Tento materiál však vyžaduje velmi pečlivý výběr, zpracování i následné ošetření.

Příčiny vlhnutí zdiva

TEXT: PAVEL FÁRA
FOTO: AUTOR

Sanace vlhkého zdiva