U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
DŘEVO STÁLE VÍTĚZÍ
Kategorie: Dílna | Autor: Alena Vlachová
RENOVACE
V šechny typy žaluzií a okenic chrání, ale ne vždy vypadají esteticky na starších typech obydlí a chalupách. Technika, která hledá jednoduchost, vytvořila stahovací žaluzie, které se uplatňují čím dál častěji v moderních domech. Jsou velmi praktické, neboť se ovládají zevnitř domu, aniž byste museli otevřít okno. Tato výhoda, oceňovaná zejména v zimě, je však na újmu estetiky. V lepších případech vnitřní žaluzie splývají zcela s fasádou, jsou téměř neviditelné. Ty, které vypadají jako plátno bez rámů, působí na fasádách dokonce smutně. Oč dekorativnější jsou klasické okenice!
Mohou oživit fasádu
Ať jsou to okenice plné nebo lamelové, ze dřeva, PVC nebo kovu, bílé nebo barevné – všechny mají funkci zachycovat světlo, izolovat před chladem a někdy i před “světem”. Navíc mohou příjemně oživit fasádu. V jejich podobě se odráží vlivy podnebí i materiál specifický pro určitý region. V různých zemích najdeme typické okenice, které se často liší i podle jednotlivých krajů. Na jihu mají funkci především zastiňovací, zatímco v severnějších zemích navíc chrání proti chladu. Jejich neopomenutelnou funkcí je i ochrana proti zlodějům. Ale tím ještě výčet kladů okenic nekončí. Mohou totiž přinášet potěšení.
Radost téměř zapomenutá
Otevírání a zavírání okenic může být opravdovým požitkem: ráno přinášejí pohled na probouzející se město a do orosené přírody, symbolicky otevírají nový den. Jejich večerní zavírání je zase jako tečka za tím, který končí. Typ okenic samozřejmě souvisí s jejich funkcí. Jsou buď plné nebo s lamelami. Plné – dřevěné bývají zpevněny různými laťkami nebo i traverzami ve tvaru “Z” (viz obrázek). Lamelové, ať už jsou ze dřeva, PVC nebo hliníku, jsou spojeny vertikálně na pero a drážku. Jejich horní část bývá v rámu, který chrání jednotlivé lamely proti pronikání vody. Okenice s lamelami, které ani při uzavření nebrání vzduchu a světlu ve vstupu do místnosti, se uplatňují zejména v jižních zemích. Uzavírají se přes den, aby udržovaly v domech chlad. Zejména na jihu Francie se setkáme s okenicemi, které jsou doplněny výklopnými deskami: ty umožňují, aby vzduch proudil, nebylo vidět dovnitř, ale výhled ven nebyl omezen. Při výrobě tradičních okenic se stále nejvíc uplatňuje dřevo. Ve světě se však často upouští od používání dubového dřeva. Je sice odolné, ale těžké a drahé. Nahrazuje se exotickými dřevinami, ale především dřevy pryskyřičnými, mezi která patří borovice, jedle nebo smrk. Jsou levnější, ale přece jen méně odolné. Nevýhodou dřevěných okenic je jejich složitější údržba. V průměru se doporučuje obnovovat lak za 2 – 3 roky a nátěry každých 5 let. Záleží na klimatu. Klima je důležité i pro volbu síly okenic, kterou ovlivňují často i zvyky regionů. Na jihu najdeme silnější (48 mm), které lépe odolávají teplotním rozdílům, zatímco sever se spokojí s 21 mm.
Renovujeme okenice
Pokud jsou okenice nejen vybledlé, ale i rozeschlé a panty nedrží v rámu, je vhodné opatřit domek nebo chalupu zcela novými. Jestliže však mohou dál sloužit, šikovný kutil si poradí s jejich renovací. Není-li starý nátěr popraskaný, stačí povrch pod nový pouze přebrousit. Jestli už na něm sluníčko zapracovalo důkladněji, je třeba starý nátěr zcela odstranit. Použijeme buď lakýrnickou špachtli nebo škrabku, popřípadě ostré želízko z ručního hoblíku. Pokud je starých nátěrů více, nebo se úporně drží, vyplatí se vypůjčit nebo koupit horkovzdušnou pistoli. Budeme pracovat v silných rukavicích, abychom se nespálili. Moderní horkovzdušné pistole (například typ Wagner W 916 C) bývají opatřeny krytem, aby se obsluhující omylem nedotkl horké trysky. Na poslední zbytky barev v drážkách mezi prkny použijeme ocelové drátky. Po odstranění starých laků je třeba dřevo obrousit. Použijeme vibrační nebo rotační brusku a po ní plochu ještě dobrousíme jemnějším brusným papírem, s nímž pracujeme “po létech”. Pokud se rozhodneme brousit jen brusným papírem (používáme zásadně skelný papír a ne smirkové plátno, které je vždy na brusné straně černé), postupujeme od hrubšího zrnění k jemnějšímu (např. od čísla 80 ke 120 až 150, končíme až na č. 200). Při přechodu na jemnější papír broušený povrch očistíme, abychom jej hrubšími zrnky nepoškrábali.
Nátěr by měl skutečně chránit
Čistý povrch okenice ošetříme impregnačním prostředkem s obsahem fungicidních látek. Pokud chceme použít tuzemský přípravek (ať už ředitelný vodou nebo rozpouštědlem), pozorně pročteme složení, protože mnohdy neobsahují fungicidní a insekticidní složky. Pracujeme venku, na rovném podstavci. Po zaschnutí impregnačního přípravku (24 h) naneseme základní nátěr. Tradiční je fermežová barva, která je vláčná, neboť má velký obsah netěkavých složek a přírodních olejů, ale schne až několik dnů. Více se proto používají syntetické nebo vodou ředitelné podkladové barvy. Některé jsou označeny jako “ventilační”, což znamená, že umožňují dřevu dýchat a regulovat obsah vlhkosti. Při povrchové úpravě venkovních okenic není vhodné případné nerovnosti tmelit, protože tmely jsou tvrdší a křehčí než nátěrové hmoty a při objemových změnách dřeva vlivem rozdílů teplot a vlhkosti praskají a v tmelených místech se celý nátěr začne odlupovat. Na zaschlý podklad se natírá vrchní nátěr. O jejich nabídce si povíme v některých z příštích čísel, a tak se buď poraďte ve speciálných prodejnách Barvy a laky, nebo odložte renovaci okenic na jaro.
