U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Kam s ním?
Kategorie: Právo | Autor: Tomáš Kousal
PŘIPOMÍNÁME
Pokud jde o komunální odpad, u Nerudy odpověď na známou otázku nehledejme. Připomeňme si jen, že proti jeho polemickému fejetonu nikdo nic nenamítal (předpokládejme, že si čtenáři nestěžovali), zatímco zákon o odpadech, přijatý Parlamentem 18. ledna 2000, obratem vrátil, pochopitelně nepodepsaný, Václav Havel. Nicméně Parlament nadále setrvává, jak dne 22. února 2000 sdělil Václav Klaus, na zákonu, kterým se mění ten stávající, takže odpověď na otázky kam s ním a také co za to bude nadmíru aktuální od 1. ledna 2001. Podle nového zákona je odpadem movitá věc, která se pro vlastníka stala nepotřebnou a vlastník se jí zbavuje s úmyslem ji odložit, přičemž zákon ukládá každému povinnost předcházet vzniku odpadů a omezovat jejich množství. Otázka jak? je zodpovězena v ust. § 3 odst. 5, totiž že “původce odpadu se může odpadu zbavit pouze způsobem, který je v souladu s tímto zákonem a jinými právními předpisy”. Velkou roli podle zákona o odpadech, zejména odpadech tzv. komunálních, tj. odpadech, které vznikají na území obce při činnosti (běžné činnosti) fyzických osob (obaly od mléka, obrané kosti z kuřete, plastové lahve, atd.), hrají samy obce. Mohou ve své samostatné působnosti stanovit obecně závaznou vyhláškou místní systém sběru, svozu, třídění, využívání a zneškodňování komunálního odpadu, včetně systému nakládání se stavebním odpadem. Je to obec, která může vyhláškou stanovit výši poplatku za sběr, třídění, využívání a zneškodňování odpadů včetně způsobu jeho výběru. Kam mohou fyzické osoby odkládat odpad, určuje rovněž obec. Je také povinna zajistit místa, kam mohou fyzické osoby odkládat např. baterie, zbytky barev a spotřební chemie, zářivky, rozpouštědla, a podobné nebezpečné zbytky. Před časem se na jednu advokátní kancelář obrátily dvě navzájem se neznající rodiny, každá z jiné obce, avšak se shodným problémem: podle jejich mínění nejsou poplatky za odvoz odpadu vybírané spravedlivě. První rodinu tvořili žena a muž – důchodci. Nesouhlasili s tím, že jejich obecní úřad vyměřil poplatky za odvoz odpadků všem rodinám stejně, tedy jejich dvoučlenné rodině stejně jako rodině vícečlenné, s malými dětmi. Manželé namítali, že jejich spotřeba je malá, tedy i odpadků je málo, tak proč mají platit stejně jako ti, u jejichž domků popelnice odpadem přímo přetékají. Již nepochybně tušíte, co namítala rodina druhá; šlo o mladé manžele se čtyřmi dětmi (příjem do rodiny přinášel muž, žena byla s dětmi na mateřské, peněz nebylo nazbyt). Divili se, že obecní úřad při výměře poplatků za odvoz odpadků nepřihlédl k jejich námitce, že rodiny s malými dětmi a jedním příjmem jsou v nevýhodě proti těm, kde např. oba manželé pobírají důchody, atd., atd. Jak si s tímto problémem, který jistě není ojedinělý, poradí obce po nabytí účinnosti zákona o odpadech? Obec může obecně závaznou vyhláškou stanovit a vybírat za komunální odpad poplatek. Maximální výši poplatku stanoví podle předpokládaných oprávněných nákladů obce vyplývajících z režimu nakládání s komunálním odpadem a rozvržených na jednotlivé poplatníky (poplatníkem je každá osoba, při jejíž činnosti vzniká komunální odpad) podle počtu a objemu nádob určených k odkládání odpadů připadajících na jednotlivé nemovitosti nebo podle počtu uživatelů bytů a s ohledem na úroveň třídění odpadu. Poplatek je příjmem obce. Mimochodem k tomu, aby nevznikal zbytečný odpad, vyslovuje zákon výrobcům a dovozcům zákaz uvádět na trh výrobky, jejichž nespotřebované části a obaly nebo odpady nelze dále využít nebo zneškodnit způsobem, při kterém vliv na životní prostředí nepřesahuje míru stanovenou zvláštními předpisy (např. zákonem o ochraně zemědělského půdního fondu). Vedle otázek K am s ním, Co za to a Jaké jsou povinnosti obce i vlastníka odpadu zbývá – ovšem jen pro tento článek, zákon sám je nesmírně obsáhlý – zodpovědět otázku Kolik za to? , když vlastník odpadu nebude plnit své povinnosti. V takovém případě může obec uložit pokutu podle zákona ČNR č. 200/1990 o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Pokuty mohou být opravdu citelné.
