Proměna domu s truhlářskou dílnou

Zdědit dům s velkou truhlářskou dílnou nemusí být hned důvodem k jásotu. Zvlášť, když jde o nemovitost pomalu stoletou, nevalně udržovanou a dílna je od stěny ke stěně, od podlahy po strop, zarovnaná vším možným.

Troje francouzská okna, jimiž se vychází na terasu, jsou za příznivého počasí stále dokořán. V létě se tady snídá, obědvá a také se tu přijímají návštěvy

Někdy ve dvacátých letech minulého století postavil pradědeček Vladimíry Machačové ve Studené malý zděný domek o dvou místnostech. Jeho syn, aby mohl provozovat řemeslo, dům zvětšil a přistavěl truhlářskou dílnu. Později, jak se výroba rozrůstala a bylo nutné někam umístit nové stroje, přibyly ještě další přístavky.

V 70. letech podnikání pšenka nekvetla a tehdy se kousek strojovny proměnil ve splachovací záchod, který byl dosud na dvoře, a barvírna v koupelnu s vanou. Léta devadesátá s sebou přinesla plynofikaci obce a do domku s truhlárnou se nastěhoval plynový kotel a do obytných místností radiátory. Dům zůstal zhruba v této podobě do roku 2003.

Jak čas běžel a domu přibývala léta, střídaly se v něm i generace lidí. Na přelomu tisíciletí tu žila vnučka prvního stavitele (sama již ve zralém věku), maminka dvou dcer. Současnou majitelkou nemovitosti je jedna z nich, Vladimíra, která do rodného domu jezdí se svým mužem a dospělou dcerou Ivou. Prozatím jen o víkendech a na dovolenou, neboť nastálo se Machačovi do malého městečka na pomezí jižních Čech a Moravy chystají až na důchod.

S tímto vědomím provedli i přestavbu domku. Těsně před Vánocemi roku 2002 se paní Vladimíra rozhodla využít výhodného úvěru od banky a požádala o projekt svého muže, povoláním architekta.

Venkovní umístění schodů do podkroví si majitelé domku pochvalují. Jejich dcera Iva je tak neruší, když zatouží vést bohatý společenský život

„Museli jsme jednat rychle, a tak, ač jsem od fochu, jsem vytvořil jen takovou malůvku,“ hodnotí inženýr architekt Miloš Machač s nadhledem projektovou dokumentaci. „A kupodivu jsme to podle ní celé postavili. Dali jsme peníze panu Houdkovi z jindřichohradecké firmy Trivei, občas zajeli na kontrolu a výsledek dopadl k naší spokojenosti.“

Nechali prostor otevřít

Stavební práce nebyly tak jednoduché, jak je pan architekt těmito několika slovy shrnul. Jen než vyklidili rozlehlou truhlárnu! „Všechny stroje si odstěhoval švagr, protože on na nich umí dělat,“ vysvětluje Miloš Machač. „Pak jsme si najali kluky z okolí, aby nám pomohli s likvidací všech kůlen, přílepků i samotné dílny.

Hlavním záměrem architekta Miloše Machače bylo zvětšit a otevřít vnitřní obývací prostor, zbavit ho dveří, které, jak říká, nemá rád, a propojit ho se zahradou. V původních pokojících vznikly dvě ložnice, koupelna, záchod a komora. Nalevo od vstupních dveří, tam, kde se kdysi truhlařilo, kuchyňský a jídelní kout a posezení s krbem, umístěným ve středu místnosti. Z této části se vychází do zahrady třemi francouzskými okny.

Ještě o Vánocích 2002 byla v těchto místech truhlárna. Dnes ji připomíná pouze stropní rampa, původně určená na velkou ruční brusku na kolečkách

„Uvnitř domu je všechno nové, ale naší snahou bylo docílit tradičního vzhledu. Volili jsme proto nábytek z měkkých dřev, nic luxusního. Poznáte třeba skříňky z Ikea. Avšak jsou tady i originální kusy nábytku, které jsem sám navrhl,“ ukazuje Miloš Machač na stůl před modrou sedací pohovkou. „Jeho kovová deska mě inspirovala k tomu, že jsem do nerezového povrchu nechal vyleptat hvězdnou oblohu. Proč? Aby bylo na co koukat!“ směje se.

Dalším jeho dílem je jídelní stůl se středovou nohou ze železných obručí vyplněných oblými kameny, které pocházejí z místního potoka. I lampa nad stolem je ‘originál’. Pan architekt přemýšlel, jak využít stropní rampu, na níž kdysi tady, v bývalé truhlárně, děda vodil velkou ruční brusku na kolečkách. „Rampu jsem se rozhodl zachovat a zavěsit na ni svítidlo se stínítkem ze stočené obruče. Jsou to jen takové moje drobné vklady do bydlení,“ usmívá se náš hostitel.

Odvětrávaná podlaha

Osobitých vkladů Miloše Machače do víkendového bydlení své rodiny postupně nacházíme víc. Některé jsou víc pro oko, u dalších je na prvním místě funkčnost. Například řešení
odvětrávané podlahy je přímo vzorové. Machačovi nechtěli dům podřezávat, proto nechali udělat mezi betonovou vrstvu a smrková prkna kanálky, aby jimi mohl proudit vzduch. Pod prkna ještě vložili tepelně izolační desky, takže veškerá vlhkost může volně odcházet jak dilatační spárou kolem stěn, tak komínem od krbu.

V kamenném obložení krbu jsou patrný vzduchový otvory, který jsou důležité pro účinné horkovzdušné vytápění. Všimněte si I podlahy kombinované ze smrkových prken a dlažby Cotto, ošetřené impregnací

I krb stojí za prohlídku. Je osazen vložkou se vzduchovým výměníkem. Horký vzduch, který sálá z ohně, je účinně rozváděn do místnosti otvory v kamenném obložení komínu.
Když se v krbu topí, Machačovi prý nesmí zapomenout vypnout plynové topení, jinak bývá v přízemních prostorách až moc teplo.

Jak na práci s kamenem

Pan Machač nechal komín s krbem obložit místním kamenem, mrákotínskou žulou. „Naši předkové to uměli, měli skladbu z kamene v paži, ale dá se říct, že současní řemeslníci si také slušně poradili. Ještě než začali, vysvětlil jsem zedníkům, že musí být cítit průběh kamene a přitom spáry musí navazovat. Spára by měla být tenoučká, což jsem po nich nemohl chtít, ale aspoň se snažili, aby byla co nejmělčí.“

Kamenná hlava osazená do zdi obložená mrákotínskou žulou

Rohové obložení zdobí jeden z artefaktů, který se válel v truhlářském harampádí – kamenná hlava. Dostala šanci potěšit svou krásou. Zdá se, že pod jejím pevným pohledem celý prostor nabývá dalšího rozměru. A to nejen zevnitř, ale i vně domu.

Do patra po venkovním schodišti

Další nápad pana architekta je důkazem o tom, že ani rozměry obvodových zdí nemusí stavebníka omezovat. Například v řešení přístupu do podkroví.
Schodiště se do domu již nevešlo, umístili je tedy ven. A tak, chce-li Iva do svého ‘bytečku’, sestávajícího z jednoho pokojíčku s kuchyňským koutem a z koupelny, musí šupky dupky po vzdušném dřevěném schodišti. Výhody jsou zřejmé. Rodiče přece nemusí vědět, kdy se Iva večer vrací domů a s kým…

Kdyby si děda truhlář mohl posedět na téhle lavičce, viděl by svůj dům pěkně opravený

Hezká tady bývají rána, když se všichni sejdou na terase před domem s výhledem do zahrady. Odbouráním kůlen tady vznikl prostor o rozloze 700 metrů čtverečních, který chalupáři nově osázeli. Protože sekačku, nůžky na stromy i nejrůznější druhy motyček je nutné někam uložit, došlo i k přestavbě stodoly. Už na první pohled je vidět, že Machačovi ctí venkov. Stavba ze dřeva a kamene je sice moderní, ale má šmrnc dávných věků. A určitě by se líbila i dědovi…

TEXT: MARTINA LŽIČAŘOVÁ
FOTO: JAROSLAV HEJZLAR

Proměna domu s truhlářskou dílnou