Stará chalupa dostala šanci
Už při podpisu kupní smlouvy bylo jasné, že se v téhle chalupě v Jeseníkách začnou dít zajímavé věci. Noví majitelé si přáli zachovat kouzlo starých časů, ale moderních materiálů se nebáli.
Roman a Markéta dali na doporučení pracovníků šumperské realitní kanceláře a jako víkendovou chalupu koupili venkovské stavení, které sice bylo poněkud zanedbané, ale mělo zvláštní kouzlo starých časů. Předchozím majitelem byl starý pán, který posledních několik let neměl na údržbu chalupy sílu. Bylo tedy zřejmé, že kouzlo jesenické venkovské architektury bude třeba pořádně poodkrýt.
Klíč od chalupy záhy putoval do rukou pana Bohumila Navrátila, majitele stavební firmy, která se zabývá rekonstrukcemi domů. Stavební práce začaly na jaře 2003, čtrnáct dní po nákupu chalupy. Nejprve bylo nutné ji vyčistit. Teprve po odvozu celých jedenácti kontejnerů nastřádané „všehochutě“ se mohlo začít skutečně pracovat.
„Výsledkem rekonstrukce, při níž nám bylo dovoleno použít moderní materiály, měla být chalupa, která bude vypadat jako stará, ale bude sloužit současnému způsobu života,“ rekapituluje pan Navrátil.
Promyšleně odvedená vlhkost
Rekonstrukce začala řádně od podlahy. A to doslova. „S výměnou podlah se také odstraňovala hlavní příčina zatuchlosti – vlhkost,“ vysvětluje Bohumil Navrátil a seznamuje nás s praktikovaným postupem. „Všechny podlahy jsme vybrali do hloubky čtyřiceti až šedesáti centimetrů. Dno jsme vyskládali z kamene tak, aby po obvodu zůstal kanálek, kterým proudí vzduch. V každé místnosti byly proraženy dva průduchy skrz zeď ven. Uvnitř zdi vedou zdola, ze základů, další kanálky, které ústí v půdním prostoru. Tyto kanálky jsou zazděny, proto nejsou vidět. Vzduch tak má možnost proudit nejen po obvodu zdí, ale i zdola nahoru.“
Pan stavitel prozrazuje další „tajemství“ úspěchu. „Na kámen, za nímž je obvodový tunýlek, je navezeno štěrkové pole do třiceticentimetrové výšky. Na tuto vrstvu byla položena betonová mazanina, na ní je hydroizolace, pak dřevěné polštáře. Mezi polštáře jsme vložili jako tepelnou izolaci osm centimetrů tlustý deskový polystyren. Poslední vrstvu tvoří smrková prkna s perem a drážkou.“
Tuto skladbu uvnitř chalupy doplňují další opatření venku. Kolem budovy je do hloubky základů výkop, který je zaplněn štěrkem s vrchní vrstvou z oblázků. Takto vytvořená drenáž stahuje a odvádí nežádoucí vodu směrem od domu.
„Všechno je vymyšleno tak, aby dřevo zespodu nehnilo,“ doplňuje Bohumil Navrátil. „V zimě v chalupách, které nejsou trvale obývány, je velmi nízká teplota, a když se zatopí, dochází k velkým tepelným výkyvům. Dřevo začne pracovat a mezi prkny vzniknou viditelné spáry. Tato skladba zaručuje, že zespodu vlhkost neproniká, beton se nerosí, a proto ani dřevo nepracuje.“
Pro úplnost dodejme, že v místnostech, kde byla na podlahu položena dlažba, jsou vrstvy na sebe poskládány jinak. Odzdola nahoru ji tvoří beton, extrudovaný polystyren, beton s kari sítí a dlažba.
Teplo proudí z krbu
Můžeme se jenom divit, že chalupa v dřívějších dobách už dávno nevyhořela, protože zde bylo až do nedávné rekonstrukce užíváno otevřené ohniště v černé kuchyni, které bývá vidět už málokde. Nahradil je moderní zdroj tepla – krb s krbovou vložkou, z níž je teplo důmyslně rozvedeno po celém domě. Krb stavěl inženýr Bartoš z Hanušovic. Teplo z krbu proudí rozvody, které jsou obaleny vrstvou skelné vaty a hliníkovou fólií. Ty vedou přes půdu a odtud je teplo rozváděno ventilátorem do jednotlivých místností stropními průduchy.
Aby teplo z dolních místností stropem neutíkalo, byla podlaha půdy vylita lehčeným betonem, tzv. ekostyrenem, který má výborné tepelně-izolační vlastnosti. Současně s touto izolací stavebníci řešili další problém, který se týkal střechy, a to rozjíždění krovu. Stáhli ho ocelovými táhly a ta zalili do podlahy. Posledními vrstvami v podkrovním pokojíku jsou tepelná izolace a palubky. Do ostatních půdních prostor byly na zem položeny OSB desky. Výsledek těchto zmiňovaných opatření je příjemný. V chalupě je teplo a po vlhkosti nebo dokonce zatuchlině není ani stopy.
Na kámen s chemií
Hodně práce čekalo i v bývalém chlévě. Tento prostor, kam se v dobách, kdy se ještě hospodařilo na okolních polích, vešlo sedm kusů dobytka, je dnes chloubou rodiny. Než se jí ale stal, strávili v něm pracovníci firmy pana Návratila něco času! Zdi z kamene i podlaha byly prosáklé močovinou. Kámen bylo nutné nejprve očistit od omítek a sanitru a vše znovu vyspárovat. Na spáry použili sanační omítky.
Strop zdobí tzv. stájové klenby z cihel, které jsou kotveny do I profilů. Po vyčištění a doplnění chybějících částí byly strop i kamenné zdi ošetřeny hydrofobním nátěrem. Na přání majitelů zůstala u stěny zachována kamenná, ručně dlabaná koryta. Nemají žádné praktické využití, zůstávají tu jako památka na minulost.
S kamenem si ale stavebníci museli pohrát i v dalších místnostech, neboť se s ním setkáváme v celém zadním traktu chalupy, tzn. hospodářské části. Zdi byly všude ošetřeny stejným způsobem a pan Navrátil tvrdí, že použití kvalitní sanační omítky na vyspárování kamenů bylo šťastnou volbou. Zdi postupně vysychají.
Výsledek zasluhuje pochvalu
Pro úplnost výčtu oprav bychom měli ještě připomenout, že také všechna okna i dveře jsou nové. Z borového dřeva je vyrobili místní stolaři. Na střechu byly položeny vláknocementové šablony CEMBRIT s povrchem imitujícím starou břidlici, které dobře nahrazují a doplňují původní eternitové šablony, z nichž jsou vyskládány štíty. Venkovní zdi jsou omítnuty vápennými omítkami.
Náš průvodce chalupou, pan Navrátil, připomíná, že se dbalo na zachování původních nerovností zdiva. Jako vrchní barvu pak majitelé zvolili matnou vápennou fasádní barvu. Výsledná kombinace zasluhuje pochvalu – světlé přírodní tóny chalupě sluší a dobře zapadají do okolní krajiny.
TEXT: MARTINA LŽIČAŘOVÁ
FOTO: ALEXANDR JANOVSKÝ A ROMAN PECHANEC