Zděné nosné konstrukce
Staré domy jsou stavěny jednak ze dřeva, jednak z plných pálených i nepálených cihel, z kamene a zdiva různě smíšeného; materiál se liší podle regionu.
Citlivě rekonstruované kamenné zdivo
Nosné zdi u starých domů jsou většinou velmi silné, nebývají ale založeny příliš hluboko. Malta bývá chudá, vápenná či silně hlinitá, a někdy jsou kameny rovnány na sebe zcela bez použití pojiva. Těchto skutečností se nemusíme obávat, devadesát procent starých domů je takto založeno a za normálních okolností to neznamená, že by byly nějak labilní.
Musíme to však řešit v okamžiku, kdy zeď vykazuje nějaké poruchy, nebo když chceme uvnitř či venku podstatně snížit terén. Například pokud se snažíme získat větší výšku místnosti, anebo chceme položit novou podlahu. Tím měníme poměry, na které je zeď zvyklá, a bude ji nutné – po krátkých úsecích, aby se zdivo nehroutilo – podezdít. To se dělá v celé její tloušťce, a to do nezámrzné hloubky minimálně 80?cm.
Pozor při omítání kamene
Přezdíváme-li kamennou zeď, či stavíme-li ze starého materiálu novou, je nutné dodržet typické vodorovné kladení kamene. Nevhodné je novodobé pojetí, kde namátkové kladení se zbytečně širokými spárami je ještě zvýrazněno cementovým spárováním. Jsou-li navíc u venkovních zídek kameny kladeny do betonu namísto malty, za pár let nás potíže neminou.
Ponecháme-li starou dlažbu, omítky i výplně otvorů, odměnou nám bude jedinečně starobylý vzhled domu
Krásné kamenné zdivo často láká k tomu nechat je neomítnuté a umocnit tak starobylost stavby. Rozhodujeme se jednak podle historicky podložené místní tradice, jednak podle stavu zdiva. Při omítání kamene ale stavebníci velmi často chybují použitím omítky s velkým podílem cementu, která je neprodyšná a ostrá a na zdivo má prokazatelně negativní vliv. Zdivo, které nemůže odvětrat vlhkost, pod tímto příkrovem časem doslova „shnije“ a omítka livem zadržené vlhkosti pak může odmrzat a odlupovat se.
Opravy a bourání
Při opravách místně narušeného zdiva lze znovu použít vybouraný materiál, samozřejmě pokud cihly či kameny nejsou poškozeny. Pozor si dáme na materiál vybouraný z bývalých chlévů, na omítce by se pak mohly objevit nepěkné skvrny a výkvěty. Zdíme na vápenocementovou či nastavenou maltu, nepoužíváme (opět kvůli prodyšnosti) čistě cementovou maltu nebo beton.
Slabší zdi uvnitř dispozice domu, které většinou nemají nosnou funkci, se nazývají příčky; bývají cihelné (s tloušťkou zhruba do 150?mm, tzv. na cihlu) a platí pro ně stejné zásady jako pro nosné zdivo. Příčky silné 150?mm mohou být někdy nosné. Chceme-li je zbourat, je třeba jejich nosnost ověřit.
Zachovejme klenby
Klenby se objevují především v přízemí a sklepních prostorách domu. Je to velmi důmyslná, přitom jednoduchá konstrukce, která je trvanlivá, únosná a navíc krásná. Většinou ji nejvíce poškozují neuvážené lidské zásahy. Aby správně fungovala, potřebuje být rovnoměrně zatížena. K tomu slouží násyp (ze stavební sutě, hlíny apod.), kterým je shora zasypána. Odebíráme-li z nějakého důvodu tento násyp, musíme tak činit rovnoměrně a posléze ho tam zase vrátit, jinak se může stát, že se klenba zhroutí. Není-li to nezbytně nutné, je nejlepší do vrstev vůbec nezasahovat.
Nosné zdi staré kovárny byly postaveny z pískovcových kvádrů
Klenbu ohrožují také různé deformace konstrukcí v objektu, například podklesávání jedné ze stěn, nebo když se stěny od sebe rozjíždějí. Tehdy je nutné stáhnout dům nebo jeho část ocelovými táhly. Umísťují se do stropu či nad konstrukci klenby, dělat tzv. věnec není vždy nutné. Všechny tyto problémy by měl především posoudit statik.
Zatímco na barokní českou plackovou klenbu už musí být řemeslník v tradičním řemesle velmi zběhlý, valené klenbičky opřené do I-profilů by měl zvládnout každý zedník. Totéž platí o okenních a dveřních záklencích.
TEXT: ING. ARCH. DANIELA JAVORČEKOVÁ A ING. JANA STRNADOVÁ
FOTO: PAVEL VESELÝ A FRANTIŠEK MALÝ
Zděné nosné konstrukce
