U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
ZNOVUVZKŘÍŠENÍ STARÉ STUDNY
Kategorie: Stavení | Autor: (tt)
REKONSTRUKCE
Ceny vodného a stočného již několikrát stouply, a tak v letošním suchém létě mnozí majitelé zahrad uvažují o tom, že obnoví provoz studny. V nepoužívané se sice často rozmnožily nevhodné i patogenní organismy, ale není-li zasypaná, nesloužila pro skladování odpadu a není příliš blízko zdroje znečistění (kompost, jímka, suchý záchod nebo septik), je její obnovení možné bez velkých investic.
Jaké volit čerpadlo
Pro vyčistění studny si opatříme kalové čerpadlo, které ji bude schopné zcela vyprázdnit. Nelze samozřejmě použít miniaturní plastová čerpadla o příkonu 200 až 300 W, která se dají za částku kolem 2000 Kč koupit v supermarketech, ale měla by být poháněna třífázovým motorem o příkonu aspoň 500 W. Hladinu pomocí vhodného bidla “rozkarbujeme” a vodu s bahnem čerpadlem odstraníme – hadici vložíme do plechového kolečka, v němž kal odvážíme. Kalové čerpadlo spustíme do takové hloubky, aby studnu zbavilo ikalu, který se usadil na dně. Zdáli se nám voda čistá, vracíme ji zpět, abychom jejím proudem smyli sliz a mechy ze stěn. Pokud studna není hlubší než pět šest metrů, proudem vody ji lze prakticky “vyléčit”. Horší je to u studen hlubokých, z nichž se usazeniny kalovým čerpadlem odstranit nepodaří. V těchto případech (a také tehdy, když jsou ve studni větší předměty, které čerpadlo nevysaje) povoláme odbornou studnařskou firmu. Důrazně varujeme před svépomocným sestupováním do studny. Hrozí udušení (dole se hromadí kysličník uhličitý, který sice není jedovatý, ale dýchat se nedá). Iproto, a také pro nebezpečí sesuvu půdy u nedokonale zajištěných stěn, se mohou do studny spouštět jen odborníci ze studnařských firem s oprávněním pro tyto práce (a mimo jiné i s platným lékařským dobrozdáním o způsobilosti k těmto činnostem).
Žádáme o povolení
Pokud se studnu podaří zprovoznit (kalové čerpadlo vynáší nahoru jen čistou vodu), doporučujeme do ní nasypat desinfekční prostředek SAGEN, po několika dnech odebrat vzorek vody a nechat si udělat bakteriologický ichemický rozbor. Jsou-li výsledky vyhovující, podáme na příslušném stavebním úřadu žádost o povolení obnovení provozu ( žádost o povolení k nakládání s vodami ve smyslu Vodního zákona 138/73 Sb. a k uvedení zdroje podzemní vody do provozu ). Je nutno přiložit katastrální snímek pozemkové mapy, výpis z katastru nemovitostí potvrzující vlastnictví nebo nájem pozemku a vyjádření majitelů sousedních pozemků. V případě negativního stanoviska autorizované laboratoře vyžadujeme informaci, zda vodu budeme moci používat aspoň na zalévání. Nesouhlas stavebního úřadu můžeme čekat, nesplňuje-li umístění studny požadavky normy ČSN 75 5115 – studny individuálního zásobování vodou, což se stává při nedodržení předepsané vzdálenosti studny a septiku či žumpy. Jiným důvodem může být nedostatek vody v místě a blízkost studní sousedů, jimž bychom mohli čerpáním jejich vodu “strhnout”.
Jak dostat vodu ven
Jestliže je naše žádost vyřízena kladně, můžeme uvažovat o tom, jak se k vytoužené vodě dostat. Nejjednodušší je použít kbelík na silném provazu. Aby se zaručeně naplnil, je vhodné k jeho jedné straně připevnit závaží (stačí velký šroub s maticí protažený otvorem u horního okraje). Dokonalejší je rumpál s jednou klikou nebo efektnějšími dvěma (ten si musíte postavit sami) a přímo “de luxe” řešením je obyčejná litinová pumpa. Máme-li zaveden elektrický proud, dáme samozřejmě přednost čerpadlu. Podle hloubky studny a nároku na množství vody lze volit mezi výkonnějším výtlačným (je ponořeno pod hladinou vody a je dražší) a sacím (vhodné při hloubce asi do 8 metrů), které vychází levněji, ale každý rok před zimou je musíme zbavit vody, aby mrazem neprasklo.
Pozor na staré potrubí
V případě, je že v naší “resuscitované” studni nějaké potrubí, jde pravděpodobně o rouru k domácí vodárně osazené sacím čerpadlem. I po mnoha letech může být použitelná (ale musíme zjistit, kam vede a v jakém je stavu, abychom si nevyplavili stavení) Sací koš, který zajišťuje neporušenost vodního sloupce, musí její ústí hermeticky uzavírat. Pokud tomu tak není, musíme svislou rouru vyšroubovat (z boku studny prochází druhá roura, spojená s ní “kolenem”) a vytáhnout. Obě roury musejí být napojeny v tzv. nezámrzné hloubce (asi 70 – 100 cm pod zemí), shora na ně tedy nelze dosáhnout. Pro rozpojení trubek je bezpodmínečně nutno povolat studnaře. I v tak malé hloubce hrozí otrava a pád do studny. Rouru vyjmeme (bývá značně těžká) a podle koše, který pomocí dvou velkých hasáků odšroubujeme, koupíme nový sací koš se šroubením 1 1 / 2 až 2´´. Nešetřme, musí být co nejkvalitnější, aby starosti s netěsností nastaly co nejpozději. Odborníci často radí starou trubku nepoužít (může ve studni zůstat) a instalovat novou z polypropylenu. Je lehká, takže je s ní méně práce, nerezaví a neusazuje se v ní “vodní kámen”; bude dobře sloužit i našim potomkům.
