U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
STUDNY a studánky
Kategorie: Stavení | Autor: Jan Pešta
ARCHITEKT
Otázka zásobování vodou byla pro život vesnických usedlostí vždy velmi důležitá. Voda byla nutná nejen k běžnému provozu domácnosti, ale i k napájení dobytka a k některým dalším hospodářským a výrobním činnostem. Až do rozšíření obecních vodáren a vodovodů tedy na místních zdrojích vody závisel život každé vesnice.
Význam vody pro život venkovanů dokládají také nejrůznější zvyky, tradice a pověry spojené se studnami iprameny a také množství studánek ve volné krajině, doprovázených kapličkami. Zdroj vody pro zemědělskou usedlost mohl být v závislosti na přírodních podmínkách a místních stavebních zvyklostech různý.
Voda až ve stavení
Nejjednodušším způsobem, jak dostat vodu do usedlosti, bylo napojení dřevěných žlabů na místní vodoteč či na sběrnou nádrž. Ta byla vyzděná z kamene, nebo sestavená ze dřeva. Hlavní výhoda tohoto řešení spočívala v tom, že voda mohla být přivedena přímo do stavení (obvykle do zadní části síně) či do jeho bezprostřední blízkosti. Tento způsob zásobování vodou byl běžný zejména v horských a podhorských oblastech s dostatkem povrchových toků (např. v Krkonoších a Podkrkonoší). V krajích s neprostupným podložím, kde voda vyvěrá často na povrch terénu, bývaly běžné mělké studánky. Mohly být situované v zahradách, na návsi ipřímo v domech – v síni, nebo ve sklepě. Tyto studánky mohly mít nejrůznější podobu. Pažení stěn bylo v závislosti na místních podmínkách zajištěno kameny, roubenými či bedněnými stěnami, nebo dutým pařezem. Množství takovýchto studánek ještě dnes najdeme v kopcovitých “žulových” oblastech, např. na Sedlčansku, Voticku či severním Táborsku.
Studny pro celou vesnici
Naopak v oblastech s propustným podložím (zejména pískovcovým či opukovým) bylo nutné vodu čerpat z větších hloubek, často ipřes 20 metrů. Hloubení takové studny bylo nepochybně technicky velmi náročnou akcí, proto byly studny zřizovány společné pro více usedlostí či pro celou vesnici. Studna jako jediný zdroj vody pro okolí přitom mohla být situovaná poměrně daleko od vsi, zpravidla v prameništi na dně údolí. Voda se pak do vesnice donášela ve vědrech. Pokud nebyla studna ražená přímo do skalního masivu, bylo nutné stěny pažit – buď dřevem (tento způsob je však znám převážně již jen díky archeologickým výzkumům), nebo obezděním jámy kamenem, cihlami či pískovcovými bloky. Od počátku 20. století se používaly také betonové skruže. Okraj jámy byl zajištěn obrubou (krajově zvanou též ohlubeň ). Mohla být opět v závislosti na místních podmínkách dřevěná bedněná, roubená (na půdorysu čtverce či vzácněji polygonu), zděná nebo sestavená z pískovcových dílců, často doplněných jednoduchou profilací a reliéfní výzdobou (zejména v oblasti Pojizeří a Českého Ráje).
Od vahadel k pumpám
Voda se z hlubokých studní čerpala buď pomocí vahadel s vědry, tzv. okovy, nebo pomocí různě složitých rumpálových mechanismů. Vahadlové studně bývaly v minulosti v našich zemích hojně rozšířeny, jak dokládají historické veduty našich měst i staré fotografie vesnic. Dnes už je nalezneme jen ojediněle v oblasti Moravy (a také na Slovensku). Teprve od druhé poloviny 19. století se rozšířilo čerpání vody pístovými pumpami. První pumpy bývaly vrtané dřevěné, později je nahradily dodnes mnohde dochované pumpy litinové. Aby se zabránilo padání listí a dalších nečistot do vody, bývaly studny kryté svrchu dřevěnými poklopy či kamennými (v pozdější době betonovými) deskami. V některých oblastech byly studny a studánky zakrývány též pultovými či stanovými stříškami. Jen výjimečně bývaly doplněné ještě náročně řešeným dřevěným arkádovým ochozem. Barokní studny s dřevěnými ochozy nalezneme v zahradě fary v Mnichově Hradišti (z 18. století), ve skanzenu v Zubrnicích (studna z roku 1695 sem byla přenesena ze Střížovic u Chabařovic) a v jednodušší variantě na návsi ve Lhotě pod Radčem na Rokycansku. Mladší obdobou barokních studní s ochozem jsou nejrůznější altány či nástavby, hojněji rozšířené ve druhé polovině 19. a v první polovině 20. století.
