U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
DOBROVOLNÍ HASIČI nevymřeli
Kategorie: Aktuálně | Autor: Marie Rubešová
Vedle profesionálních hasičských jednotek fungují ve většině obcí naší republiky Sbory dobrovolných hasičů. Jsou to základní jednotky Sdružení hasičů ČR, které mají tradici delší než 135 roků. Mohlo by se zdát, že je to organizace, která se přežila. Opak je pravdou. Ve Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska pracuje více než 300 tisíc lidí a mladých přibývá. V mnoha obcích a vesničkách jsou dokonce duší sportovních i společenských aktivit občanů.
První sbor vznikl ve Velvarech na Podřipsku. A skupin, jejichž členové byli odhodláni vedle své práce pomoci řešit problémy v nejbližším okolí, rychle přibývalo. Vyrostlo tak jedno z našich největších občanských sdružení. Funguje na samosprávném principu. V Praze v Hasičském domě na Vinohradech sídlí ústředí, pak jsou okresní sdružení a nakonec – nebo spíš na začátek, protože všechna dramata všedních dnů se odehrávají v obcích – to jsou sbory dobrovolných hasičů.
Vzrušení a zajímavá technika
Někteří vytrvali a přivedli do sborů potomky, druzí cítili, že nebezpečí a stres, s nímž musí každý, kdo jde do akce, počítat, neunesou. A tak hasičů přibývalo i ubývalo. Jedna z vln, jež mírně zredukovala jejich řady, přišla po roce 1990. Hlavně mladí se chopili šance podnikat a povinnost být připraven na zvuk sirény nebo zazvonění se jim přestala zdát vzrušující. Po pár letech stagnace se však opět začali hlásit a dnes je jich ve sdružení přes 25 tisíc. Zájem je hlavně tam, kde je sbor slušně vybaven. Hasičská technika v obcích však stárne a na opravy typů, které už se dávno nevyrábějí, nejsou často náhradní díly. A koupit například novou hasičskou techniku za pět milionů? Na to starosta nemá, i kdyby škrtl z rozpočtu všechny ostatní potřeby. Mezi profesionálními a dobrovolnými jednotkami panuje odedávna napětí, jež v poslední době ještě vzrůstá. Ti první přijíždějí k požárům perfektně vybaveni a zajištěni, ti druzí s technikou a vybavením zastaralým a méně kvalitním. Přitom snaha pomoci postiženým je stejná a stejně nebezpečné jim jsou i plameny a kouř.
Měřit všem stejným metrem
Je na místě připomenout, že profesionálním hasičům stát platí pravidelné ozdravné pobyty. Prožívají stres, dýchají dusivý kouř, který plícím rozhodně nesvědčí. Jenže dobrovolným hasičům čpí kouř stejně. Sdružení proto žádá podobné šance i pro své členy, kteří si takový pobyt skutečně zaslouží. Jestliže někdo zachrání několik lidí z hořícího domu, pak má na čtrnáct dnů, v nichž se zbaví nejen fyzických následků, ale snad i snů, v nichž se do hořícího domu stále vrací, rozhodně nárok. Jde jen o příspěvek na pobyt a stravu, hasiči by, jak nás informovali na Sdružení hasičů ČMS, nežádali refundaci mzdy. A jde i o pocit, že obětavost se tady měří stejným metrem. Být hasičem záchranářem je skutečně náročné. Nestačí jen umět obsluhovat techniku a znát situace, do nichž se člověk může dostat, chce to i určité zkušenosti a hodně odvahy. Při přijímání nových pracovníků do profesionálních sborů odpadnou dvě třetiny zájemců už při psychologických testech a další ve zkušební době. Po dvou letech u nich zůstává jen 15 až 20 procent z těch, kteří se o službu ucházeli. Dobrovolní hasiči nejsou stresům samozřejmě vystaveni tak často, ale nároky na psychiku i tělesnou zdatnost jsou ve chvíli nebezpečí obdobné. A někdy k nim přistupuje ještě pocit: “Kdybych byl lépe vybaven…”
Nepřidělávejme jim práci
Jak se máme chovat, abychom jim nepřidělávali práci? Hlavně je třeba si uvědomit, že bytový fond je podle statistiky na druhém místě mezi prostory, kde požáry nejčastěji vznikají (představují téměř 12 % z celkového počtu). Provozně technické závady v bytech, nesprávná instalace, poškozené vedení, porušený komín atd. tvoří jednu z pěti nejčastějších příčin požárů. Další je úmyslné zapálení, okolnost, na kterou má v posledních letech vliv řada politicko-ekonomických změn. Mnoho škod má na svědomí i kouření (teplota volně položeného nedopalku se pohybuje kolem 235 °C a papíry v odpadkovém koši mohou vzplanout za čtvrthodinku). Kouření má navíc jeden smutný primát – je to nejčastější důvod zranění nebo úmrtí. Jako čtvrtý důvod požáru lze uvést neznalost, omyl či nesprávnou obsluhu (omylem zapnutý ponorný vařič, neodvětrávaná lednička, na níž byly i hořlavé látky, např. utěrky nebo časopisy), pátým jsou děti do 15 let bez specifikace, jak požár způsobily. Další příčiny nejsou tak časné, ale je prospěšné si je připomenout. Jde o sváření plamenem, řezání kyslíkem a rozehřívání (např. při rozmrazování trubek), zakládání ohňů a vypalování (množí se získávání barevných kovů vypalováním izolace měděných vodičů. Samostatnou kapitolou pak je každoroční vypalování trávníků, jež je podle § 78 zákona o požární ochraně klasifikováno jako přestupek, použití otevřeného ohně (v tomto případě jde o plamen svíčky), samovznícení (je třeba odmítnout dodávku paliva, které čpí po síře nebo je vlažné, vznítit se může působením mikroorganizmů i špatně usušená píce nebo sláma stejně jako neodborně smíchané chemikálie při styku s vodou nebo vzdušným kyslíkem). Následují výbuchy (příčinou požáru nebývají ani tak výbušniny, které jsou nebezpečné hlavně pro ty, kteří s nimi manipulují, ale spíše plyn, který uniká delší dobu a absorbuje se do porézních spalných materiálů), manipulace s hořlavými látkami, zanedbání bezpečnostních předpisů a mimořádné příčiny, mezi které počítáme např. dopravní nehody, vojenská cvičení, ohňostroje a údery blesku.
