My jsme chataři…

Východočeši Jarmila a Vladimír Hrubí žijí v Chocni a mají chatku hned za městem. Miniaturní stavbu obklopuje harmonická zahrada, kde si můžete načesat rybíz i jablka, ale také přivonět k levanduli.

Nejvýraznějším prvkem chatky je přistavěná terasa, která prudce zvýšila využitelnost celé stavby

Chatařů, kteří umějí vytvořit pohodu za pár korun a skloubit dohromady užitkovou zahradu s okrasnou v minulých letech ubývalo – ale zdá se, že se trend obrací. „Z domova nám to autem trvá pět minut, takže tu můžeme být skoro denně, udělat všechnu potřebnou práci a ještě si odpočinout,“ vysvětluje paní Jarmila.

Pendlujeme mezi městem a chatou

Majitelé jsou klasickým dokladem „dvojdomosti“ Čechů. Bydlí v činžáku v centru nevelké Chocně, ale skoro denně jezdí na chatu za městem. Pobyt v choceňském zeleném údolí, které z jedné strany rámuje místní větrolam a z druhé strany malebný kopec Chlum, si pochvalují. „Mít chatu s takovouhle zahradou je moc příjemné.“

Paní Hrubá dovede o svých oblíbených fuchsiích zajímavě vyprávět

Když jsme ve smluvenou hodinu dorazili na návštěvu, paní Hrubá nás uvítala pohoštěním z čerstvě natrhaného ovoce. Na misce byly umělecky naaranžovány kanadské borůvky, ostružiny, maliny a rybíz tří barev. Ochutnali jsme a pak jsme se usadili spolu s majitelkou na útulné terase dřevěné chatky. Hned o kousek dál se na nízké stoličce vypínala mohutná begónie. Tyto barevné krasavice jsou velkou vášní pána domu.

U kávy jsme se dozvěděli skoro vše také o pěstování a řízkování fuchsií i o rozdělení zahrady na okrasnou a užitkovou část. Užitkovou část vpředu tvoří záhony, vytvořené jako podle pravítka, a sad, v okrasné části kolem chatky naopak rostliny vesele bují a záměrně nabourávají i rovnou linii cestičky.

Chata spolumajitelky ranče Southfork

„To je samozřejmě jen taková recese. Jeden známý mi kdysi daroval certifikát, že jsem majitelkou jednoho čtverečního palce Southforku rodiny Ewingových v Dallasu, ale rekreovat se pochopitelně jezdíme jen sem,“ směje se naše hostitelka a prozrazuje, že tuhle chatku koupili v roce 1974.

Kolem tvarovaného jalovce rostou v květináčích fuchsie, kterým nevadí delší expozice na slunci

„Šlo o obyčejnou typizovanou chatku, spíše jen zahradní domek. Je ze smrkového dřeva, nemá žádnou izolaci a na střeše je eternit, ale my jsme za ni byli vděční, protože na chatu chodíme opravdu denně a relaxus jeme tady. Přesně takový azyl před deštěm jsme moc potřebovali. Domek stojí na kamenné podezdívce a pod dřevěnou podlahou byla jen vrstva škváry. Je tu ale vlhko a podlaha se nám po třech letech začala bortit. Manžel ji tedy vytrhal a vybudoval pod chatkou izolovaný sklípek. Místo dřevěné podlahy je teď betonová deska.“

Sklep poslouží k uskladnění úrody jablek a brambor ze zahrady a hlavně k přezimování fuchsií. Do chatky nevedou elektrické dráty. Majitelé zakoupili solární panel a ten s pomocí baterií stačí pohánět čerpadlo na vodu a zajistí jim i světlo. Hlavní výhrou manželů Hrubých je ovšem nedávno přistavěná dřevěná terasa s plochou polykarbonátovou střechou.

Návštěvníky vítá Onura

Osoba jménem Onura není živá a nemá nic společného s tureckým seriálem Šehrezáda. Jarmila Hrubá tuhle babku-zahradnici spíchla ze starých látek pro jednu fuchsiovou výstavu a Onura teď dělá společnost nejen oběma manželům, ale i všem návštěvám, které se na verandě usadí. Ostatně, právě přišli další nadšení pěstitelé fuchsií, manželé Vernerovi. Řeč se vede o zajímavých odrůdách, například o srdeční záležitosti majitelky zahrady, o odrůdě Display.

Společnost nám tu dělala mlčenlivá bytost jménem Onura

„Asi by bylo estetičtější, kdyby střecha terasy kopírovala tvar střechy chatky, ale to už se nám zdálo stavebně příliš složité,“ říká trochu omluvně naše hostitelka. Terasu zastřešenou kvůli světlu průsvitným makrolonem uvnitř nezdobí jen fuchsie a begónie, kus parády tu odvádějí i okrasné odrůdy šťavelů a cypřišek v květináči. A jedna finta: prostor pod terasou chrání zepředu padací dvířka, za nimiž je ideální místo pro sekačku na trávu.

Nejdřív sad, pak kytičky

Když majitelé koncem šedesátých let pozemek koupili, začali jako všichni nejprve sadařit: na pozemku vysadili jabloně a švestky. Po několika letech přibyl v zadní části pozemku zahradní domek a kolem něj trávník. Názor majitelů na pojetí zahrady se však začal měnit.

Pěstební plocha pro fuchsie musí být lehce zastíněná

Oba propadli botanickému sběratelství a jezdili za dalšími pěstiteli fuchsií a begónií. Paní Jarmila si posléze našla práci v zahradnictví, kde se seznámila s čarověníky a jejich roubováním – část zahrady u chatky získávala okrasný charakter. Po obvodu trávníku a kolem domku se objevily další prostory pro rostliny: slunný koutek kolem pergoly u bočního plotu, pás nízkých dřevin a čarověníků, zastíněné jezírko a spousta míst pro fuchsie s begóniemi.

Pergola mezi jabloněmi

Kdo právě vstoupil do zahrady a prošel nevelkým sadem v přední části, má po levé ruce pás okrasných nízkých dřevin a vpravo nemůže přehlédnout pergolu obklopenou zelení a květy. Popínají ji hned čtyři odrůdy plaménků, u každého sloupku jeden, u pat sloupků naopak bují trsy meduňky. „Je tam proto, aby stínila kořeny klematisů. Ony totiž mají mít hlavu na slunci a nohy v chladu,“ vysvětluje majitelka. „Záměrně jsme k pergole vybrali plaménky, abychom ji šetřili. Není nijak masivní a třeba taková vistárie by ji mohla zničit. A plaménky na podzim jednoduše seřízneme u země. Navíc se nepnou přímo po sloupcích, ale po oporách těsně vedle nich.“

Boční plot je zespodu odstíněn pásem keřů, kterému vévodí voňavý trs levandule

Hned u pergoly vysadila Jarmila Hrubá statný trs levandule, která provoní celé okolí. Bělásci, babočky kopřivové a síťkované, ba i perleťovec se na ní střídají jeden za druhým. Středomořský punc posezení stvrzuje svými květy bougainvillea. V sousedství kvetou rozchodníky, netřesky a fialové kosmatce, doplněné trsy kostřavy. Vedle pergoly se po plotu pne liána, která poslední dobou nabývá na oblibě – štětinec laločnatý nebo-li štětiplod. Paní Hrubá na podzim ježaté plody suší a bělí do různých aranžmá, nyní však jeho bílé kvítky ještě sladce voní na slunci.

Trocha stínu nezaškodí

Po levé straně cestičky vinoucí se od vchodu kolem pergoly k chatce začíná pruh čarověníků a nízkých dřevin, jehož úkolem je opticky uzavřít okrasnou partii a poněkud skrýt ovocné stromy a záhony v užitkové části. Proč se z terasy při odpočinku dívat na česnek a petržel pod jabloněmi?

Pruh keřů ohraničujících okrasnou část podpírá nízká dřevěná palisáda

Tento různorodý pás dřevin je zezadu podepřen nizoučkou palisádou z impregnovaných kulatin. Najdeme v něm například smrk omoriku var. Treblitensis, obláčkovitě zastřihávaný cypřišek, nízký tmavolistý buk a spoustu malých čarověníků. Zavedly nás až ke plotu v severní části pozemku, do míst s odlišnými podmínkami než má pergola naproti. Tady se uplatňuje pohyblivý stín vysokého stříbrného smrku, borovice Watererovy, ozdobné třešně, nízkého javoru a několika dalších dřevin. Dostatek vody v půdě tu působí blahodárně nejen na okrasné stromy. Kolem liliputího jezírka s jedním leknínem doslova bují vlhkomilné rostliny: čechravy, hosty, lilie, konvalinky a třeslice.

Fuchsie za nízkými plůtky

Od bočních plotů zleva i zprava směřují k zahradnímu domku dva nízké plůtky. Za ně smí vstoupit jen ten, kdo prohlásí, že fuchsie a begónie jsou nejkrásnější rostliny na světě! Stojí tu desítky květináčů. Fuchsie vyžadují vlhko a přiměřené přistínění, proto také mnoha lidem za oknem nejdou.

Fuchsie snesou sluníčko jen po malou část dne, jinak strádají

„U nás pro ně vznikla ve stínu ozdobných dřevin jednoduchá pergola a spousty polic a laviček,“ vysvětluje paní domu, která o objektu svého koníčku v roce 2001 vydala knížku Povídání o fuchsiích.
I my odcházíme poučenější, poznáme odrůdu Display a už si drobnokvětou Fuchsii arborescens nebudeme plést se šeříkem.

TEXT: RADKA BOROVIČKOVÁ
FOTO: ZDENĚK ROLLER

My jsme chataři…