U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
VRATA zvou na návštěvu
Kategorie: Stavení | Autor: Jan a Petra Peštovi
ARCHITEKT
Průčelí vesnických usedlostí, včetně vstupních branek a bran obrácených do návsi nebo ulice, byla majitelem vždy chápána jako způsob osobní reprezentace. Proto bývala výrazně dekorativně pojata, přičemž provedení záviselo na době vzniku objektu, jeho význačnosti a samozřejmě také na místních krajových zvyklostech. Nedílnou součástí branek a bran byly jejich výplně – vlastní vstupní dveře a vrata, které se tak značnou měrou podílely na celkové podobě usedlosti.
Nejlapidárnější vstupní dveře i vrata tvoří svlakové dřevěné desky, osazené do sloupků na kovaných závěsech, nebo archaičtěji pomocí točnic. Tento způsob hrazení je historicky charakteristický například pro chudší usedlosti z oblasti Polabí, Podkrkonoší a Pojizeří, ale i z jiných regionů Čech. Sloupky ani vrata nebývaly v tomto případě příliš vysoké, šlo spíše o optické ohrazení prostoru usedlosti. Nejjednodušší sloupky byly prosté dřevěné, v pískovcových oblastech byly běžnější výraznější, kamenicky opracované pískovcové. Bývaly zdobně završené jednoduchou koulí, čučkem nebo složitější vázou. Období neoslohů se na počátku 20. století i ve vesnickém prostředí promítlo například zkosením hran sloupků s výběhy do drápků. Pískovcové sloupky se zpravidla bílily, místně se natíraly částečně i barevně. Součástí sloupků brány byl často praktický nákolník, zabraňující jejich poboření razantnějším vjezdem.
Využijme starých kreseb
Samotné desky vrat i vrátek bývaly při horním okraji tesařem ozdobně upraveny. Archaičtější “barokní” šablonovité řezby známe již jen díky dobovým kresbám. Jednodušší a v minulosti zřejmě i běžnější způsob rovného či oblého seříznutí desky dvířek a vrat, někdy překrytých plochou římsičkou, však vídáme dodnes. Mezery mezi prkny desek bývaly často zalištovány a pod římsičkou byl v některých oblastech tradičně vytvářen plastický obloučkový ornament, obdobně jako u lomenic. Náročnější způsob osazení vrátek a vrat představují zděné branky a klenuté či pilířové brány, často s rovným překladem. Brány bývaly zděné, klenuté půlobloukem, stlačeným obloukem nebo segmentové. Tento způsob hrazení je obvyklý zejména v jižních a jihozápadních, ale i ve středních Čechách. Brána často pohledově uzavírala soukromý prostor usedlosti. Klenutí branek a bran poskytovalo svým výplním částečnou ochranu před povětrnostními vlivy, což bylo důležité zejména pro vysoká vjezdová vrata. U podélně orientovaných domů bývala vrata osazená do průjezdu. Pokud nebyla součástí ohrazení samostatná branka pro pěší, mohla být do vrat vsazena dvířka. Nejarchaičtější vrata, zakrývající vesměs menší vjezdové otvory, byla pravděpodobně pouze jednokřídlá, točnicová, zhotovená z mohutných fošen, nijak nečleněná. Zvětšování vjezdového otvoru vedlo k rozdělení vrat na dvě křídla, čímž se výrazně ulehčila manipulace při otevírání. Další, již ryze dekorativní členění velké plochy vrat v průběhu času nepochybně odráželo nejen snahu podobat se nejbližšímu městskému vzoru, ale také přirozenou touhu člověka po kráse.
Dekorativní prvky
Rozmanitých způsobů pojetí dvoukřídlých vrat i vstupních vrátek se nám dodnes naštěstí dochovalo relativně dost. Existovaly v podstatě dva základní typy vrat, oba svlakové konstrukce. První typ byl ve spodní polovině plně bedněný. Horní polovina byla průhledná, více či méně dekorativně pojatá jednoduchým laťováním, nebo zdobně vyřezávanými prkny. Nejjednodušší svislé laťování horní části vrat bylo společné vpodstatě pro všechny regiony Čech. Velmi působivé bylo radiální uspořádání dekorativně vyřezávaných prken do tvaru “sluncí”. Tato krásná “barokizující” vrata byla obvyklá např. v Polabí či v okolí Prahy. Kosé mřížování, položené přes obdélná pole horní poloviny vrat, charakterizovalo například oblast jihozápadního pohraničí. Druhý typ vrat, plný, se dělil do tří základních variant. Nejjednodušší vrata, bedněná z fošen, mohla být prostě pobita dekorativním laťováním či plošnými, například rostlinnými, ornamenty. Řemeslně náročnější vrata sestávala z desky, celoplošně pokryté na lícové straně dekorativně skládanými prkny. Ty vytvářely často složitý ornament, někdy ještě zvýrazněný různobarevným nátěrem. Vzhled a uspořádání ornamentu odráželo dobový slohový názor (od baroka až po moderní styly první třetiny 20. století) i místní lidovou kulturu. Základem poslední varianty plných vrat jsou rovněž jednoduché svlakové desky, z lícové strany dekorativně pojednané falešnými výplněmi. Tento způsob dekorace napodoboval městské dveře rámové konstrukce, jejíž užití bylo u velkých těžkých vrat technicky nemožné. Ve vesnickém prostředí se objevoval většinou ve vjezdech podélně orientovaných domů, ale také v bránách, především mladších.
