U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
NEBOJME SE “psích dnů”
Kategorie: Venkov | Autor: rb
Zatímco o červnu lidové pranostiky říkají, že voní deštěm, měsíc následující hodnotí takto: Červenec – z paren, dešťů, bouřek a potu slepenec. Dramatické počasí sedmého měsíce roku mívalo občas za následek příhody, jakoby vystřižené z hororu. Pro jednu jsme sáhli do listu Poselkyně starých příběhův českých z roku 1879. V sobotu na svatou Markytu roku 1574 okolo poledne nad městem Počátky strhlo se veliké blejskání a takové parno bylo, že lidé bosíma nohama na zemi státi nemohli. Když na věži proti tomu mračnu zvoniti se počalo, udeřil hrom do věže a zabil dva zvoníky. V Jaroměřicích udeřil hrom na věž a zabil hlásnou, když dolů s věže hleděla. Na polích mnoho obilí v mandelích blesk popálil a mnoho dobytka potloukl. O osud hlásných a zvoníků se dnes už díky prostředkům hromadné komunikace a bleskosvodu Prokopa Diviše bát nemusíme, zato na povodně, které souvisejí nejen sMedardovou kápí, ale is Prokopskými dešti (4.7. Na sv. Prokopa, vody plná příkopa), jsme dosud nic moc geniálního nevymysleli. Připomněl nám to zejména rok 1997, kdy povodně zasáhly 575 obcí ve 33 okresech České republiky. ČTK tehdy uveřejnila výsledky zajímavého průzkumu veřejného mínění. Plných 45 procent jeho účastníků se vyjádřilo, že živelná pohroma ovlivnila jejich životní postoje v takové míře, že došlo ke změně v žebříčku jimi uznávaných hodnot. Vesměs uváděli, že si nyní více váží života a uznávají jiné, vyšší hodnoty, než je třeba majetek. V povodí řek, které rády “chodí” do sklepů domků a chat na návštěvu častěji, by však měli na ten majetek a na prevenci přece jenom myslet. Prokop, který dovede nalít vody do příkopů, měl však ijiné zajímavé zvěsti. Prší-li 4. července, říká se, že svatý Prokop vysévá houby. Jinak byl ovšem tento den považován za veskrze nešťastný. Nejlepší bylo maximálně omezit všechny činnosti, při nichž by mohlo dojít k ohrožení života. A v těchto věcech prý dovedli být naši předkové někdy velice důslední. V dalších červencových dnech se však už moc povalovat nemohli, protože: Svatá Markyta (13.7.), hodila srp do žita, Svatá Anna (26.7.) požala, co Markéta začala, Na svatého Pantole (Panthaleona – 28.7.) s kolombáčem do pole. Kolombáč bývalo provizorní lehátko, skládající se ze tří hůlek a plachty, v němž mámy braly s sebou inejmenší děti. O červenci se také říkávalo, že “přináší žniva a psí dny mívá”. Profesor Vojtěch Šafařík o nich v roce 1887 napsal: Psí dnové slovou dnové mezi 22. červencem a 23. srpnem, ve kteroužto dobu zároveň se Sluncem kulminuje stálice Sirius, jináče Psí hvězda. Poněvadž pak touto dobou u nás největší parna bývají, znamenají psí dnové toliko co dnové parní. Svatá Anna však v lidové meteorologii zvěstuje i chladná rána. Nejsou odezvou nějakého pravidelného ochlazení v konci červenci, o tom nemůže být v “psích dnech” ani řeč, ale jsou důsledkem anticyklonárního počasí. V tlakových výškách, pro které je v létě příznačné slunečné, teplé a suché počasí, dochází za jasných a znatelně se prodlužujících nocí (K Anně svatý, hodina ze dne se tratí) k intenzivnímu ochlazování zemského povrchu vyzařováním tepla. Vzduch, který v přízemní vrstvě po celou noc odevzdává teplo chladnoucímu povrchu půdy, má tendenci zůstat i nadále při zemi, protože se ochlazováním stává těžší.
