U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
VZTEKLINA
Kategorie: Aktuálně | Autor: Josef Duben
ŘÁDÍ SICE MÉNĚ, ALE STÁLE
Kromě různých viróz a chřipek, které můžeme chytit třeba od souseda ve vlaku, existují nemoci přenosné na člověka ze zvířat. Jednou z nich je vzteklina. Mnozí se mohou zeptat, proč právě jí se věnuje taková pozornost, když i jiná onemocnění jsou nebezpečná. To je pravda, ale nejnebezpečnější z nich je právě vzteklina. Propukne-li, končí pro člověka vždy smrtí. Inkubační doba, tedy od nakažení po vyskytnutí příznaků, může trvat až jeden rok. Hlavním šiřitelem a rezervoárem nákazy je u nás liška obecná.
Vakcinace ve dvou obdobích
Kromě úplného vyhubení lišek, což není z hlediska přírodní rovnováhy žádoucí, je preventivní očkování těchto tvorů v podstatě jedinou možností, jak chorobu omezovat. Vakcína se jim podává na dvakrát – jednou, když mají mláďata, a podruhé, kdy už jsou liščata odrostlá. Jak se vzteklinou můžeme nakazit? Slinami nemocného zvířete, které se nám dostanou do rány. Obvykle je to pokousáním, ale může se stát, že si děti pohladí až překvapivě hodné zvíře. A to nejen lišku, ale třeba i srnce nebo netopýra. Zvíře je olízne nebo se dítě samo infikuje, když mu hladí slinami neznatelně potřísněnou srst. V naší republice je ročně zvířaty pokousáno několik tisíc lidí. Míra následného ohrožení je dána frekvencí výskytu vztekliny a velikostí území touto nákazou zamořených. V případě sebemenšího rizika se zavádí léčebné očkování sérií injekcí. Před osmi až deseti roky se této očkovací kúře muselo ročně podrobit více než dva tisíce postižených osob. Díky výraznému zlepšení nákazové situace je to dnes již jen několik desítek lidí.
Neusnout na vavřínech
Psi a kočky se preventivně očkují, psi dokonce povinně a očkování je nutné každoročně opakovat. U koček, které jsou jen v bytě, očkování není nutné, avšak u těch, které jejich majitelé sebou vozí na chaty a chalupy, se očkování velice doporučuje. Ve volné přírodě se lišky vakcinují tzv. orálně. Po sežrání očkovací látky je zvíře vůči nákaze odolné a dále ji nešíří. Program orální vakcinace je celoevropsky koordinován a přinesl v řadě zemí již výrazný útlum, dokonce i likvidaci vztekliny. U nás se této problematice věnuje Národní referenční laboratoř pro vzteklinu ve Státním veterinárním ústavu v Liberci a laboratoře Státních veterinárních ústavů v Praze a v Olomouci. Podle jejich zjištění měl výskyt vztekliny v České republice od zavedení orální vakcinace v roce 1989 výrazně sestupnou tendenci. Po šesti letech poklesl celkový počet pozitivních nálezů z původních 1501 v roce 1989 na 178 v roce 1995. Bylo to tedy o 88 % méně ve srovnání s výchozím rokem. Ovšem v roce 1996 byl registrován mírný nárůst o 59 případů proti předchozímu roku a na stejné úrovni zůstala nákaza i v roce následujícím. V roce 1998 byl naopak zaznamenán nejnižší výskyt za posledních třicet let pouze 85 případů. Úplná likvidace nákazy se však stále nedaří a navzdory pokračujícím vakcinačním kampaním přinesl loňský rok opětné zvýšení celkového počtu případů.
Drahé, ale nutné
Naše veterinární služba pracuje na mezinárodní úrovni, protože koordinace je nutná. Průběžně jsou vyšetřována nejen podezřelá zvířata, ale istovky ulovených lišek, které myslivci odevzdají veterinářům. Laboratoře zpracovávají vzorky z celé republiky s důrazem na zamořené oblasti. Loni u nás bylo takových vzorků zpracováno 8995. Volně žijící zvířata se podílela na celkovém počtu vyšetření 83,8 %, domácí 16,2 %. Nejvíce bylo vyšetřeno lišek – celkem 6411, koček 794 a psů 572. Vzteklina byla diagnostikována ve 214 případech. Volně žijící zvířata se na tom podílela 97,7 %. Na samotné lišky připadlo 192 případů, dále byla vzteklina prokázána u šesti kun, čtyř kusů srnčí zvěře, čtyř jezevců, dvou netopýrů a jednoho daňka. U domácích zvířat se vzteklina vyskytla třikrát u kočky a po jednom případu byla zaznamenána u psa a u ovce. I když poměrně výrazně narostl počet případů, nedošlo k podstatnému územnímu rozšíření nákazy. Ohniska zůstávají omezena na několik dlouhodobě zamořených oblastí. V Severočeském kraji je to zejména oblast okresů Litoměřice, Česká Lípa, Děčín a Ústí nad Labem. Ve Středočeském kraji je to území na západ od Prahy. Třetí oblast koncentrace ohnisek je na hranici jižních Čech a jižní Moravy v okresech Pelhřimov, Jihlava, Jindřichův Hradec a Třebíč. Jak vzteklina ustupuje, přestávají být lidé opatrní. V létech 1996 a 1997 nebyla například vzteklina psů v naší republice vůbec registrována. Předtím to bývalo i několik desítek případů ročně. Jenže loni už vzteklina byla u neočkovaného psa na okrese Česká Lípa opět zjištěna, takže to je důkaz, že u neočkovaných psů a koček se může náhle objevit. V souladu s celoevropským programem bude Státní veterinární správa ČR i nadále pokračovat v tlumení vztekliny orální vakcinací lišek. Každoročně je třeba aplikovat kolem 1,5 milionu vakcinačních dávek. Celkové náklady, včetně laboratorní kontroly a tzv. zástřelného, tedy částky nejen za zastřelení, ale i za odevzdání zvířete, se pohybují kolem 24 milionů korun. Na druhé straně se výrazně snižuje riziko smrtelného ohrožení člověka a klesají náklady, které se dříve dávaly na očkování lidí. Letos bylo při první jarní várce vakcinace použito 800 000 dávek očkovací látky. Současná situace výskytu vztekliny je u nás poměrně stabilizovaná. Za první čtvrtletí letošního roku bylo diagnostikováno 44 případů, všechny většinou v okresech již loni zamořených. S výjimkou dvou srnců a jednoho psa se vždy jednalo o lišky.
Dvě stránky jedné mince
Tlumení vztekliny má ale idruhou stránku – v ozdravených oblastech, kde lišky již nejsou decimovány vzteklinou, jejich stavy výrazně stoupají a představují tak po ukončení vakcinace potenciální riziko nového šíření nákazy. Neúměrnému růstu liščí populace bohužel prospívá i bohatý stůl, který jim lidé nevědomky nabízejí na různých skládkách nebo pohazováním zbytků v rekreačních oblastech nebo u hotelových zařízení. Právě v takových místech se lišky rády vyskytují.
Pomoc i z letadel
Nepostradatelná stále zůstává spolupráce s myslivci, jak při ručním kladení vakcinačních návnad, tak při lovu lišek po vakcinaci a jejich sběru pro kontrolní vyšetření. V poslední době se však stále více uplatňuje sice nákladnější, ale zato efektivní letecká distribuce orální vakcíny. Ze vzduchu je možné lépe ošetřit špatně přístupné terény a operativněji měnit počty dávek. U nás se z nízkoletícího letadla vyhazují jednotlivé dávky ručně v určitém časovém intervalu a v předem stanovených pruzích. V zahraničí, třeba v Německu nebo ve Slovinsku, se využívá metacího automatu.
Jak vakcína vypadá?
V různých zemích různě. U nás se používá placička o průměru asi 3 cm, silná 1 cm. V lisované liščí pochoutce, jejímž základem je rybí moučka, je umístěna kapsle s účinnou látkou. Když ji zvíře prokousne, vakcína se dostane do organismu. V místech, kde je návnada s vakcínou pokládána, informuje příslušná veterinární správa obvyklým způsobem obyvatelstvo, zejména pomocí plakátů nebo vývěsek. Při leteckém kladení se může stát, že návnada zabloudí na soukromý pozemek. Pak je vhodné, aby ji majitel odnesl na místo pro lišky přístupné, tedy za plot. Rozhodně je vhodné použít přitom rukavice. Pokud se návnada nerozlomí a obsahem kapsle si nepotřísníme nějakou oděrku, tak nebezpečí nehrozí, přesto bychom tuto skutečnost měli pro jistotu oznámit lékaři. Vakcína je totiž “živá”, oslabená a nezpůsobuje onemocnění. Avšak každý kontakt člověka, zejména dětí, s touto látkou se posuzuje jako riziko. Loni v létě byl zaznamenán případ, kdy se k vakcíně dostalo dvouleté dítě, a to doma, kde ji našlo. Vakcína byla naštěstí stará. Je-li totiž dávka uložena při pokojové teplotě, vydrží živá asi jen 14 dní. Pozřou-li vakcínu třeba psi, v podstatě se nic nestane, je to pro ně příliš slabá dávka. Neublíží jim, ale ani neprospěje. Takže vykutálený nápad, že zadarmo “kapslí pro lišky” můžeme naočkovat psa, není realizovatelný. Aby byla dávka účinná, musela by být asi 10krát vyšší. Nicméně jedna zajímavost na okraj: i s orální vakcínou pro psy se to zkoušelo, zejména v arabském světě, v Alžírsku a Turecku, kde každoročně na vzteklinu mnoho lidí umírá po pokousání divokými psy. Efekt ale nebyl úměrný vynaloženému úsilí.
Pozor i na netopýry
Z dostupných údajů vyplývá, že vzteklina u nás je vázána téměř výhradně na volnou přírodu s hlavním šiřitelem liškou. Ostatní volně žijící zvířata jsou jen sekundárními články nákazového řetězce a spíše jejími oběťmi. Vzteklina netopýrů však představuje zcela specifický problém. Jejich onemocnění vyvolává zvláštní varianta viru vztekliny, která se vyskytuje pouze u netopýrů a na ostatní zvířata se téměř nepřenáší. Zatím byl v zahraničí zaznamenán jen ojedinělý přenos na ovci. Pro člověka je však netopýří virus plně virulentní a poranění netopýrem znamená vysoké riziko.
Povinné očkování
U domácích zvířat je výskyt vztekliny pouze ojedinělý. Nesporně k tomu přispívá vakcinace lišek i plošné a opakované očkování psů na celém území státu. Tato každoroční povinnost majitelů psů byla loni zakotvena do nového veterinárního zákona č. 166/1999 (paragraf 4, odst. 1, písm. f) a její nedodržení může být postihováno. Kromě psů se to týká i některých dalších zvířat chovaných v zajetí, zejména lišek, jezevců, kun. Kdo takové zvíře nemá očkované, může zaplatit pokutu až do výše deseti tisíc korun. Najdete-li mrtvou lišku nebo jiné podezřele hodné, jakoby ochočené zvíře, nikdy na ně nesahejte, ale informujte obec a okresní veterinární správu. Pokud je nutné na uhynulé zvíře sáhnout, tak jen v rukavici, popřípadě rukou v pevném igelitovém pytlíku. Opatrnosti není nikdy nazbyt.
