U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
JAKOU VODU PIJEME
Kategorie: Příloha plus – víkendový kurz | Autor:
Co všechno vodu “kazí”? Jsou to mechanické částice, rzi, biologické kaly, nerozpustné soli, dusičnany a choroboplodné zárodky. Všechny tyto závady však můžeme spolehlivě odstranit pomocí přístrojů, filtrů a chemických přípravků.
Voda ve studni
Vodní hospodářství v České republice spravuje ministerstvo zemědělství a ministerstvo životního prostředí. Dá se tedy předpokládat, že o kvalitu a zdravotní nezávadnost pitné vody z obecní studny nebo z vodárny je postaráno. V případě vlastních zdrojů si musíme zpravidla pomoci sami. Možností je dost, ale nejsou zatím příliš využívány. Zlepšit kvalitu vody můžeme hned u pramene – tedy ve studni. Studna slouží k čerpání vody, ale současně chrání zdroj. Proto musí být dobře postavena. Pro zřizování a provozování studní platí ČSN 75 5115 Studny individuálního zásobování vodou z roku 1993. Norma je upřesněna Vyhláškou o technických požadavcích na výstavbu – a vše je zastřešeno Stavebním zákonem . Ne vždy je však těmto normám učiněno zadost, zejména u vrtaných studní: často chybí těsnění, kalník a podobně. Správně postavená vrtaná studna je sice dražší, ale jen málo ovlivňuje okolí stavby a v budoucnu se – na rozdíl od “levné” – dá obnovit. Při stavbě studny tedy doporučujeme nejprve konzultaci s geologem a pak pečlivý výběr solidní studnařské firmy. Pro kopané studny hlubší než 3 m a vrtané studny hlubší než 30 m musí mít taková firma oprávnění od obvodního báňského úřadu (což nahrazuje živnostenský list)! Kvalitě vody může též pomoci asanace studny. Zděnou studnu můžeme asanovat například použitím betonových skruží na cihelném podkladě s obnovením násypu štěrku a štěrkopísku na dně studny. Studnu s méně poškozeným zdivem stačí jen opravit a vyčistit chlorovým vápnem (nikoliv vápenným hydrátem) nebo vápenným mlékem. Ze dna odebereme starý štěrk a nahradíme novým. Někdy stačí vyměnit jen vrchní část studny nebo poškozené roubení. U nových, zejména vrtaných studní, jsou problémem kaly, tvořené drobnými částicemi zeminy a podobně. Nejsnáze je odstraníme intenzivním čerpáním. Pramen však musí být dostatečně vydatný a musí být použito vhodné čerpadlo (například oblíbené čerpadlo Malyš kmitáním své membrány naopak usazeniny víří!). Důležitá je také výška čerpání – nejméně 50 cm nad usazeninou. Filtry ve výstupném potrubí jsou jen málo účinné a stavba vnější usazovací nádrže je dosti drahá. Z pitné vody je dále třeba odstranit patogenní bakterie (mohou způsobit úplavicí, salmonelózu a podobně). Proto vodu ještě ve studni dezinfikujeme. Moderní přípravky mají sice dlouhodobý účinek, ale dezinfekce by se měla opakovat – například vždy na jaře. Důležité jsou pravidelné rozbory vody. Dělají je například na okresních hygienických stanicích. Tamní rozbor však ukáže asi jen třetinu ukazatelů normy a nedozvíte se, co škodí zdraví. Proto vždy žádejte i vyznačení škodlivin. Ve vodě nesmí být především žádné bakterie coli a enterokoky . Na stanicích by také měli mít k dispozici seznam typů přístrojů na úpravu pitné vody schválených ministerstvem zdravotnictví.
Voda z kohoutku
Vodu ze studny zpravidla nenosíme domů ve kbelících, ale “táhneme” ji skrze potrubí. Stále tak máme šanci její kvalitu ještě ovlivnit. Nejvhodnější místo je přívodní potrubí těsně před kohoutkem. Zde nejlépe odstraníme rez, zbytky kalů, nadměrnou “tvrdost” vody, nadbytek dusičnanů a preventivně i zbytky patogenních bakterií. Nedílnou součástí rozvodů vody v každé domácnosti by měl být především mechanický filtr na zákal a rez, neboť je základní podmínkou dobrého chodu a dlouhé životnosti drahých vodních spotřebičů. Přitom cena spolehlivého mechanického filtru na studenou vodu je nejvýše 1000 Kč, vložka vydrží i rok a náhradní stojí asi 100 korun. Mechanický filtr na teplou vodu bývá asi o polovinu dražší, ale při výměně vložky filtru se budete divit, kolik nečistot zachytila. Častým problémem je “červená” nebo také “železitá” voda. Musí se rozlišit, zda voda z vodovodu již červená vytéká, anebo zčervená až po nějaké době, když se okysličí. V prvním případě lze již okysličenou železitou sraženinu jemným mechanickým filtrem odfiltrovat. Ve druhém případě nikoliv, neboť železo je ve formě soli rozpuštěné ve vodě. Proto vodu nejdříve musíme dobře okysličit, tím železo vysrážet, a teprve pak speciálním filtrem odfiltrovat. Jako první tedy instaluje běžný mechanický filtr s jemnou vložkou. Když se ani potom voda nezlepší, je nutné instalovat filtr speciální (a dražší). Dusičnany jsou našemu zdraví poměrně škodlivé. Norma jich proto v pitné vodě povoluje pro kojence jen 15 mg/litr, pro dospělé 50 mg. Dusíkatá hnojiva jsou však při dešti splachována do podzemní vody – a stovky mg na litr studniční vody pak nejsou výjimkou. Proto doporučujeme instalovat přístroj, který škodlivé dusičnany v pitné vodě mění na jiné a neškodné látky. Převařením si nepomůžete, spíše naopak – vody ubývá, což dusičnany zahušťuje. “Tvrdost” vody způsobují těžce rozpustné soli vápníku a hořčíku. Při pití většinou nevadí. Horší je zarůstání vodních rozvodů “vodním kamenem” a z toho plynoucí potíže: Velká spotřeba pracích prášků, poruchovost praček a bojlerů, ucpané potrubí a podobně. Orientačně můžeme tvrdost vody zjistit pomocí speciálních proužků (stojí asi 80 Kč). Přesně to však dokáže každá laboratoř. A když je v laboratorním protokolu voda slovně označena jako “velmi tvrdá”, je třeba něco s ní udělat. Existují různé metody. Vápník a hořčík lze také odstranit úplně, což je ovšem metoda dosti drahá (zařízení stojí asi 15-20 tis. Kč) a je proto využívána spíše v průmyslu. V domácnostech obvykle postačí takzvané “maskování” tvrdosti, což je zamezení negativních účinků tvrdé vody, přestože k faktickému odstranění minerálních látek nedojde. Účinné je například dávkování velmi malého množství fosforečnanů nebo magnetická úprava vody. Rovněž staré usazeniny při použití těchto metod pozvolna mizí a vytvořená ochranná vrstvička uvnitř potrubí zabraňuje korozi trubek.
