U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Sklizeň začíná, hody mohou nastat
Kategorie: Vaříme | Autor: HM
Reveň, u nás tuto rostlinu známe spíše pod názvem rebarbora, se v Asii pěstovala jako léčivka už ve starověku. Neobsahuje sice příliš mnoho vitaminu C, zato obsahuje provitamin A, vitaminy B a protisklerotické flavonoidy. Také nám v těle likviduje škodlivé mikroorganismy, prospívá krevnímu oběhu a je močopudná. V našich krajích se s ní setkáváme především v domácích zahrádkách, kde dobře roste bez větší péče, protože je zcela nenáročná na podmínky. Protože jde o víceletou zeleninu, vydrží nám na zahradě až deset let. Daří se jí i mezi stromy, protože větší část její vegetace probíhá ještě předtím, než se stromy plně olistí. V teplotně průměrném roce se s její sklizní začíná právě v těchto dnech. Nejdříve sklízíme nejspodnější výhony, a to tak, že dole uchopíme řapík a trhnutím do strany ho od rostliny oddělíme. V každém případě jí však musíme ponechat alespoň polovinu listů. Jinak by nám zašla. Přestože jde o zeleninu, používáme rebarboru jako ovoce. Má nakyslou chuť, kterou můžeme zmírnit cukrem, vínem nebo mlékem. Zpracováváme pouze její načervenalé řapíky, z nichž se připravují moučníky, náplně do knedlíků, dělají se z nich kompoty a džemy. Jako ozvláštnění jídelníčku můžeme svým blízkým nabídnout z rebarbory dokonce zvláštní sladkou polévku. Na její přípravu musíme natrhat 500 g rebarborových řapíků, které omyjeme a ty starší raději kvůli jemnosti i oloupeme. Poté svaříme 1/2 litru vody s 85 g cukru, přidáme drobně nakrájenou rebarboru, kousek skořice a pod pokličkou vaříme do měkka. V troše studené vody rozmícháme 1 lžíci bramborové moučky, kterou vše zahustíme. Nakonec podle chuti přidáme šťávu z citronu. Polévku podáváme buďto vlažnou nebo studenou.
