Chemická bariéra
Zatímco mechanické metody boje s vlhkostí postaví vodě reálnou hráz, chemické to zvládnou speciálními hydrofobními prostředky.
Oproti mechanickým metodám jde o způsob rychlejší, levnější a šetrnější ke zdivu. Ovšem naději na úspěch mají hlavně tam, kde je hladina spodní vody pod úrovní základů. I tomuto způsobu dodatečné izolace ve zdivu by měl předcházet průzkum se zaměřením na jeho vlhkost, ale i druh a stupeň zasolení.
Injektážní metody
Vrty ve zdivu je třeba uspořádat tak, aby látka pronikla do celé izolované oblasti. Vytvářejí se zpravidla 12 – 15 cm od sebe, kolmo nebo šikmo (max. 30°) k povrchu. K protějšímu líci zdiva musí zůstat minimálně 6 – 10 cm. Do tloušťky zdiva zhruba 0,9 metru můžeme injektovat jen z jedné strany, při větších tloušťkách je třeba navrtat stěnu z obou stran. Oboustranná injektáž se doporučuje i v rozích. Průměr vrtů (12 – 40 mm) a jejich vzdálenost odpovídá typu izolační látky a způsobu injektáže.
Látku lze do vrtů osazených injektážními ventily napouštět pod tlakem pomocí speciálních pump nebo volně, jen za atmosférického tlaku (např. ze zavěšených nádobek nebo nálevkami). Velmi účelná je injektáž ze zásobníku – trychtýře vybaveného tlakovou zátkou. Způsob plnění se volí podle toho, jaký materiál infuzního roztoku použijeme, a také podle nasákavosti materiálu.
Samotné napouštění roztoku by se mělo zvládnout v jednom dni. Injektáž je dokončena ve chvíli, kdy je spárovací malta v okolí vrtu vyplněna infuzním roztokem, což se pozná podle toho, že má stěna matný lesk. Po uplynutí 24 hodin se hmoždinky vytáhnou, vrty uzavřou maltovinou a povrch se obnoví stanovenými omítkovými systémy (sanačními, vápennými aj.).
Jaké použít látky
Cementové suspenze nebo polyuretanové a akrylátové pryskyřice fungují převážně na utěsňujícím principu a mají proti vzlínání vody nižší účinnost. Zaplňují totiž hlavně velké póry, kde se kapilární transport vlhkosti tolik neuplatňuje. Jejich těsnicí schopnosti se využívají proti prosakující vodě. Vhodné jsou například do kompaktního kamenného lomového zdiva, kdy těsníme hlavně ložné spáry.
Chemická bariéra
Nejlepší penetrační schopnost mají hydrofobizační prostředky (např. silikonové mikroemulze). Umožňují difuzi vodní páry, ale i plynů zdivem, proto se nehodí, chceme-li izolovat stavbu i proti radonu. Vhodný kompromis je injektáž tzv. kombinovanými prostředky, kde je hlavní těsnicí složka, tvořená koloidním roztokem vodního skla s nízkým obsahem alkálií, ještě doplněna hydrofobní látkou.
Velmi zajímavou variantou jsou hydrofobizační krémy, které se snadno plní do vrtů jen pomocí nízkotlakého (zahradního) postřikovače. Krémová konzistence umožňuje spolehlivou aplikaci do zdiva obsahujícího dutiny nebo trhliny. Dobře se uplatní u konstrukcí z nepálených cihel nebo stěn s hliněnou maltou, které nesnesou nadměrné zavlhčování technologickou vodou.
Infuzní clony lze vytvořit i pomocí injektážích kapalin ve zmrzlém stavu – ve formě roubíků nebo rampouchů. Vkládají se do zdiva opakovaně, aby po rozmrznutí vytvořily vlhkosti bariéru.
Kdy zvolit chemii
Otázka, zda bude chemická metoda úspěšná a vhodná i pro vaši stavbu, závisí na mnoha faktorech. Záleží na technickém stavu zdiva a na tom, zda je vůbec možné vrtat do něj pneumatickými nebo elektrickými kladivy. Pro dutinové zdivo není chemická sanace příliš vhodná.
Oproti podřezání je účinnost injektážních metod nižší, nikdy nedojde k úplnému přerušení kapilárního systému.
Nízkotlaké metody se hodí zejména tam, kde zdivo není vlhkostí příliš zasaženo a při důsledném dodržení technologických postupů a manuální zručnosti se dají zvládnout i svépomocí.
Tlakové injektáže, které vyžadují složité strojní vybavení, ale i zkušenost, přenechte raději specializovaným firmám v daném oboru. Ušetříte čas i finanční prostředky.
TEXT: MARIE RUBEŠOVÁ
FOTO: PRINS
Chemická bariéra
