Pod dvojí ochranou

Statek shlíží na ostatní chalupy z kopce uprostřed vesničky. Navzdory tomu jej můžete přehlédnout. Je totiž skryt pod křídly bílého kostela s měděnkovou bání. Ani nepostřehnete, kde končí farní zeď a začíná ta, patřící ke statku.

V očištěných kamenných zdech nechal majitel „zaznít“ bílá ostění dveří i oken. Střechy dostaly novou krytinu jen tam, kde to bylo nutné

Dvířka ve vratech otevřel šarmantní muž s tmavými vlasy, hladce sčísnutými do culíku. Pár kroků tmavým průjezdem – a objal nás dvůr lemovaný budovami, jejichž zdi jsou tu a tam porostlé zelení. Majitel pokročil dál do zeleného prostoru, oživeného kamennými a dřevěnými plastikami. Je zřejmé, že svůj venkovský příbytek miluje.

Prostor pro radost

Bíle omítané komíny ozvláštňují ozdoby, vytvořené z cihel. A okna, vyrobená přesně podle původních, na sebe v bílém ostění upozorňují namodralým tónem nátěru

Ke koupi chalupy Miloslava vlastně nic nenutilo. Má kde bydlet a bydlí slušně. Ale napadlo ho, že by bylo příjemné mít základnu blíž škole, v níž učí a kterou před pár lety také koupil. A těšil se, že bude moci upravovat a zařizovat nějaký zajímavý prostor. Hledal zhruba rok. Poloha statku pod ochranou farního komplexu ho velmi oslovila. V té době statek ovšem potřeboval hlavně ochranu světskou…

„Byl v tak špatném stavu, že za něj majitel požadoval jen tři sta padesát tisíc korun. Zřejmě si uvědomoval, že oprava budov a zařízení zdevastovaných interiérů přijdou na mnohem víc.“ Odborník, který je specialistou na restaurování obrazů a dřevěných skulptur a kovu, ovšem věděl, že mu nebude dělat problém ani vzít do ruky kladivo nebo zednickou lžíci. Koupil stavení v roce 1998. A postupně je kultivuje do krásy, jakou se mohlo pyšnit při svém zrodu. Ale jde ještě dál, s citem přivádí do zdí z první poloviny sedmnáctého století současnost v podobě nových technologií. S rekonstrukcí statku, který se stal jeho ateliérem i místem příjemného odpočinku a setkávání s přáteli, navíc nemusí nijak moc spěchat.

Výjimečné proudění energie

Majitel nespěchal a průzkum konstrukcí i volbu renovačních postupů si doslova užíval, protože téměř čtyři sta let staré stavení začalo vydávat své poklady. Nenašel sice zakopaný hrnec s dukáty, ale pozvolné restaurování starých kleneb nebo odkrývání renesančních dřevěných stopů, skrytých pod omítnutým rákosovým podhledem, pro něj mělo větší cenu.

Ve staleté dlažbě za vraty je vyskládán křesťanský kříž

„Některé části statku se daly obývat už po roce. Pobyt tady nám přinášel velké potěšení, takže o Vánocích roku devatenáct set devadesát devět jsme si ve velké cimře ozdobili stromeček. Tam, kde je dnes krb, byla sice jen normální kamna s dlouhou rourou do komína, ale bylo tady báječně.“

Pan Miloslav popírá, že by se zabýval ezoterickými a astrálními naukami, ale hned od počátku prý vnímal, že jeho nový domov má silný energetický náboj. Naši předkové zkrátka věděli, kam umístit kostely a v době předkřesťanské i nejrůznější svatyně. „Pozval jsem odborníky a oni potvrdili, že tento prostor je zcela výjimečný. V určitém místě na nádvoří je možné propojit se energeticky s vesmírem i se zemí. Je to opravdu začarované místo. Možná tu žijí i skřítkové nebo jiní čarovní pomocníci, protože jinak by nám všechno nešlo tak dobře od ruky,“ říká s úsměvem a vede mě k onomu významnému bodu pár metrů před vstupem do bývalé stodoly.

Dřevěná plastika s názvem Strom života je dílem pána domu

Proud energie mnou v naznačeném místě neprošel. Musím ovšem přiznat, že zvláštní posvátný pocit jsem měla od chvíle, kdy jsme prošli vraty usedlosti. Nevím, zda šlo skutečně o působení čehosi mystického, nebo o dojem z citlivého prolnutí letitých zdí se starými i novějšími artefakty a romantickou zelení.

Čas se nezastavil

Stěny i klenby se oděly do tradiční vápenné omítky, cihelné dlaždice, vyšlapané leckde do okouzlující nerovnosti, doplnily tradicí inspirované výrobky cihlářů a podlahářů a ke starému restaurovanému mobiliáři se tu a tam zařadily novější kousky.

Pán domu historii ctí. Není však staromilec, který by zavíral oči před vymoženostmi dneška, před těmi, jež přinášejí prospěch a pohodlí. A tak je ve většině místností pod podlahami položeno teplovodní topení a v malé, tradičně zařízené kuchyňce, je do čtvercového stolu vložena sklokeramická deska. Vaří se na ní hlavně v létě, kdy není nutné roztápět kachlová kamna.

V sousední kuchyňce nabídlo setkání starého s novým velmi netradiční zážitek

Ale vraťme se ještě k podlahovému topení. V jedné místnosti bývalého výměnku, což je obytný prostor situovaný nejblíže farnímu komplexu, byl v době naší návštěvy na podlaze odhalený rastr, do něhož budou uloženy teplovodní trubky. A na stropě jsme zároveň mohli obdivovat prastaré trámy, které Miloslav objevil pod omítnutým rákosem v násypu z plev. Vskutku zajímavá podívaná! Ve druhé místnosti této části statku, zřejmě bývalé kuchyni, strop zdobený trámovím není. Ta už je stylově zařízena a připravena přijímat hosty.

Hlavní obytné prostory odděluje od výměnku průjezd. Vstupujeme do nich krásnými jednokřídlými dveřmi, natřenými bílou s namodralým nádechem. Už řezba výplní a profilované ostění naznačují, že šlo o rod významný, svého času zřejmě nejbohatší ve vsi. Svědčí o tom i úryvky ze staré Purkrechtní knihy, které nový majitel okopíroval v oblastním archivu. Píše se v ní, že „od starodávna byla to chalupa Horníkovská, která byla v roce 1651 za grunt uznána a šacována za 90 kop míšenských…“

S parádou i s recesí

V téhle velké světnici se až tají dech...

Velká světnice na tomto statku si spíš zaslouží označení komnata. Je upravena a zařízena skutečně parádně. Stropní trámy se vylouply z rákosu a plev i s původními profilovanými podhledy a na stěnách pod nimi jsou obrazy, které zbavily citlivé ruce pana Miloslava věkovitých nánosů. Na podlaze se zachovaly staré parkety, které jsou na většině plochy pokryty perskými koberci. A mezi okny trůní originální zrestaurovaný stůl s florentskou mozaikou. „Jsou to různé druhy mramoru skládané do mozaiky,“ vysvětluje znalec. „Dlouho jsem uvažoval, jaká do této místnosti umístit svítidla. Nakonec jsem rozhodl pro renesanční lucerny skládané ze skleněných krystalů.“

Krb v parádním pokoji stavěl pán domu

Další nepřehlédnutelnou součástí místnosti je otevřený krb. Je obílený, s cihlovým portálem, postavený opět v renesančním duchu. „Tuhle práci jsem si opravdu užíval,“ přiznává majitel. „Tvarově vhodné cihly, a tedy i speciální dřevěné formy, jsem si sám vyrobil. Pohrál jsem si také s ozdobným panelem na kobce. Myslím, že krb vypadá dobře. A báječně táhne.“ S tímto hodnocením jistě souhlasí i fenky Ursinia a Abeba. Ukrbu je jejich oblíbené místo.

Další obdivuhodné topidlo je v ložnici Miloslavovy partnerky Jany. Sálavé teplo barokních kachlů je v zimě příjemné. Na tak velkou komnatu, na niž navazuje ještě prostorná koupelna, by však kachlová kamna nestačila. Proto je i tady pod podlahou instalováno teplovodní topení. Velmi netradiční je ložnice pána domu. Je tu obklopen věcmi, které má rád, nebo ho při cestě životem něčím zaujaly. Jako třeba krásní motocykloví veteráni jawa a čezeta…

Koupání v tomto prostředí je bezpochyby zážitkem

Při obchůzce dvora jsme narazili ještě na jedna dvířka. Jsou mezi oběma vjezdovými vraty, s podobně skládanými prkny ve výplních. Uvnitř však jejich povrch koresponduje se světlým dřevem ostatních součástí sauny. Takže další překvapení!

Dvůr ožil zurčením vody

Dá se říct, že obyvatelům statku pod ochranou kostela zbývá k dokončení oprav už jen krůček. I když – každý majitel nemovitosti by jistě namítl, že kolem domu není hotovo nikdy. A co náš hostitel? Myslím, že kdyby se k něčemu takovému schylovalo, nějaké vylepšení si vždycky vymyslí.

Možná najde využití pro vodu, která se stále drží ve sklepě pod vejminkem. I když se snažil kalnou tekutinu odčerpat, natáhla se vždycky zpět. Anebo se pustí do výstavby věže s rozhlednou, kde by mohlo být i malé muzeum. Na dvoře u jedné z bran už je připravena hromada kamenů.

S tím, aby tato klenutá místnost nepůsobila nezabydleně, si Miloslav poradil vskutku svérázně

„Jednou po bouřce jsem seděl na střeše, opravoval místa, kde si s taškami pohrál vítr, a uvědomil jsem si, že je odsud opravdu krásný výhled. Samozřejmě počítám s tím, že bych rozhlednu zpřístupnil i lidem v obci. Věž bude čtvercového půdorysu, což je starší typ. Musel bych samozřejmě prorazit ještě jedna dvířka a tenhle kout nějak oddělit ode dvora,“ přemýšlí pedagog nahlas. „Ale než se k tomu dostanu, uteče ještě hodně vody…“

Nedávno nás cesta zavedla znovu do oné jihočeské vesničky a zastavili jsme se ve statku. Miloslav s Janou nás uvítali a hned vedli do sklepa, kde nebylo po vodě ani památky. Čerpadlo ji přímo od vyvěrajícího pramene žene trubkami ven, kde zurčí z tlamy kamenné zvířecí hlavy do žulové napaječky. A v nice ve vysychající zdi se mezi střepy blyští mince. Tedy opravdu poklad! „Těch pár plíšků nestají za řeč. Zato střepy a úlomky nádob, sesbírané tady od počátku přestavby, jsou naším pokladem. Některé jsou obyčejné, jiné dokonce až ze dvanáctého století!“

TEXT: MARIE RUBEŠOVÁ
FOTO: FRANTIŠEK VAŇÁSEK

Pod dvojí ochranou